Myslím, že v tom jedeme všechny. Všechny moje kamarádky, moje máma, a dokonce i babička. Také naše výřečná sousedka najednou kolem šesté rozpačitě ukončuje konverzaci. Proč? Důvod je prostý: začíná Ulice!

Sebe mezi "hltačky" seriálových osudů neřadím, ale občas se přistihnu, že když mám v pátek čas a spokojeně zasedám k Sexu ve městě, cítím, jak okamžitě začínám nevrle bublat, když po mně přítel vyžaduje pozornost. "Mám teď seriál, miláčku," snažím se být milá, aby nevypozoroval mou vnitřní rozladěnost. On jen naštvaně něco prohodí a odchází z místnosti. V tuto chvíli ale už nic neřeším a nořím se do dalších osudů kamarádek z New Yorku. Doslova je hltám... Proč vlastně seriály tak milujeme? Proč nás smýšlené peripetie hrdinů svým způsobem naplňují?

Neberte nám seriály

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

A tak se některé z nás pomalu propracují až k psychické závislosti - v čase, kdy běží oblíbený seriál, nejsou ochotné k žádné jiné aktivitě. Dokonce vypouštějí i sex. Raději předstírají orgasmus, nebo se sexu úplně vyhýbají, jen aby viděly, kdo se právě udobřuje nebo už posté rozchází…

Podle seriálů si některé z nás dokonce plánují i hodiny aerobiku, dámskou jízdu nebo nákupy. Zdá se vám to neuvěřitelné? Pak se mýlíte. Dokládá ti i řada průzkumů.

Televize ovlivňuje naše životy
Britský výzkum hovoří jasně, téměř pětina žen není vůbec ochotná vzdát se svých oblíbených seriálů. Dokonce si podle programového schéma plánují dovolené, víkendové výlety nebo setkání s kamarádkami. Když se jim to nehodí, klidně odmítnou pozvání na kávu s výmluvou, že mají hromadu práce. To platí ale i pro nás. Ani my nejsme výjimkou, a většinou si další díl svého milovaného seriálu nechceme nechat za žádnou cenu ujít.

MARIE (54), důchodkyně Každé úterý a čtvrtek vypíná mobil, uvaří si čaj, upeče skořicové lívance, nasype chipsy do mísy a usedá spokojeně k obrazovce. A důvodem rituálu je samozřejmě seriál. "Těším se na každé úterý a čtvrtek. I kdyby měl přijít konec světa, další díl si prostě nenechám ujít. Naštěstí mi už v tyto dny nikdo nezkouší volat. Moje snacha se dívá také a stejně tak moje kamarádky a kolegyně visí v tento čas očima na televizi. A tak nemusím nikoho odmítat ani nic rušit. To, jak tvůrci ale někdy nesmyslně natahují děj a končí díl právě v tom nejlepším, mě někdy fakt vytáčí doběla. To tak ale asi musí být, že?" říká chápavým úsměvem paní Marie. Marie by bez svých seriálů asi nepřežila večery o samotě. Autor: SHUTTERSTOCK.COM Paní Marie dříve pracovala jako zdravotní sestra, takže nemocniční prostředí důvěrně zná. I její manžel byl lékař. A proto doslova miluje lékaře z Ordinace. "Petr Rychlý mi trochu připomíná mého milovaného manžela Gustava. Ale líbí se mi i ostatní. Měla jsem ráda také doktorku Gitu, nevím, proč ji museli nechat zemřít. Dokonce jsem u onoho osudného dílu plakala. Přála bych si, aby seriáloví hrdinové nemuseli takhle umírat, to je smutné," prosí dramaturgy pořadu Marie.

Co je za smrtí filmových postav?
Tolik je milujeme, a oni najednou upadnou do kómatu nebo odejdou na misi do krizové oblasti, odkud není návratu. Co je důvodem jejich předčasného skonu? Vysvětlení je jednoduché: i herci jsou jen lidé. Když si přejí ze seriálu odejít, scenárista je musí nějak "elegantně" odstranit. Důvody jsou různé, a proto i tito hrdinové odcházejí jen dočasně, nebo navždy. Tato praxe je stejná ve všech seriálech po celém světě.

I doktorka Gita musela zemřít, protože její představitelka Daniela Šinkorová chtěla ze seriálu odejít.

Autor: archiv TV NOVA

DENISA (35), novinářka Denisa "ujíždí" na Velmi křehkých vztazích. Možná je důvodem i to, že ona sama má velký problém s muži, podobně jako hlavní hrdinka Andrea Rubešová, kterou hraje Dana Morávková. Pokud v úterý a ve čtvrtek seriál nestihne, okamžitě si "prošvihnutý" díl druhý den stahuje z internetu. "Miluji seriály", říká Denisa, "zbožňuji to napětí, když díl skončí v tom nejlepším. Zároveň v tu chvíli nenávidím původce nápisu "To be continued". Když běží "můj" seriál, všechny činnosti musí ustoupit na chvíli stranou." ilustračné foto Autor: Famous Denisa má ale oblíbených seriálových hrdinů více. Miluje také seriál Přátelé, Sex ve městě, Doktora House nebo Pojišťovnu štěstí. Z DVD pak ještě seriálový M.A.S.H. Když má splín, zapíná Přátele. "Vždycky mi zvednou náladu. Cítím-li se pod psa, jsem osamělá, smutná, naštvaná, pustím si DVD a sleduji, jak si žijí Ross, Rachel, Joey, Phoebe, Chandler a Monica. Nikdy mi nelezou na nervy a zásadně se s nimi nenudím. Jsou nemožní i skvělí zároveň. Když na mě nemá můj přítel čas, trávím s nimi celé večery," přiznává mladá novinářka. Žije sama a i když jí její přítel slibuje, že si ji vezme, moc se k tomu nemá. A tak hledá Denisa ideální svět alespoň na obrazovce.

Fenomén seriál aneb Kompenzace neuspokojivého života
Mediální analytici dobře vědí, že seriály jednoznačně upřednostňují ženy. Nekonečné příběhy o výhradně mužských problémech, kde nejsou téměř žádné ženské hrdinky, se v současné době nenatáčejí. Ženám jde spíše o vztahy a mužům zase o fakta. Proto ženy tolik hltají složité vztahy a různé propletence osudů. To je to, co je zajímá. Jsou to ryze ženská témata a toho jsou si tvůrci seriálů dobře vědomi. Pokud nemají příslušnice něžného pohlaví podněty ve vlastním životě nebo alespoň ve svém okolí, můžou propadnout sledování seriálů. Možná, že si tím kompenzují i jiné problémy, jako je osamělost, neuspokojivé vztahy nebo všudypřítomná nuda. Podobně jsou na tom ale i muži, kteří zase "visí" na sportovních přenosech. O tom se však už tolik nemluví.

Fatální následky
Podle psychologů může někdy dojít k závažným projevům závislosti. Divačka se začne třeba naprosto izolovat od svých blízkých, od rodiny nebo od partnera. Uzavírá se do vlastního světa, a proto se jí pak i hůře komunikuje s okolím. A to i z toho důvodu, že "obyčejná" témata a problémy není schopna řešit ani o nich přemýšlet.

SLOVO ODBORNÍKA

Proč tak prožíváme cizí osudy?

Odpovídá:

Mgr. Martin Miler,
klinický psycholog

Mgr. Martin Miler

Autor: archiv

My ženy často urputně a oddaně žijeme život na pokračování se svými oblíbenými hrdiny. Nahrazujeme si tak něco, co nám doma chybí?

Většina žen potřebuje příběh, je proto pravděpodobnější, že budou sledovat spíše seriál než dokumentární film. Je to proto, že jsou více orientované na vztahy. Primárně je to vztah s dítětem, potom s partnerem a blízkými osobami. Pro ženy jsou důležité emoce, a ty právě seriály nabízejí. Na tom jsou vystavěné. Někdy ale můžou sloužit jako náhrada skutečného života, nebo únik před ním.

Některé z nás dokonce upřednostňují seriál před sexem. Je to normální?

Je i není. Normální je to z toho úhlu pohledu, že se ženy takto silně orientují na vztahy. Pro většinu žen jsou doopravdy vztahy, třebaže virtuální, natolik důležité, že některé věci kvůli nim vypouštějí. Nenormální je to ale z toho důvodu, že jde právě jen o virtuální vztahy. I když v minulosti se zase mohlo dít to, že ženy raději klevetily se sousedkami, než aby plnily svou manželskou povinnost. Samozřejmě výběr ovlivňuje i kvalita partnerského vztahu a sexuálního života.

Není to už příliš, pokud si někdo podle seriálů plánuje i dovolené, víkendové výlety nebo setkání s kamarádkami?

Ano, je. Skoro by se dalo mluvit o novém typu závislosti. Když začne člověk upřednostňovat něco na úkor reálného života, a je jedno, jestli jsou to drogy, alkohol, internet nebo televize, potom to rozhodně není v pořádku. Tato "droga" mu přináší jen chvilkové potěšení a jeho reálné problémy stejně nevyřeší. I tady platí pravidlo: "Všeho s mírou."