Právě na pozitivním vlivu psa na zdravotní a psychický stav člověka je založena canisterapie.

Speciálně vedený pejsek dokáže zklidnit hyperaktivní děti. Fyzicky či mentálně postižené, kteří takřka nereagují na žádné podněty, zase přiměje k aktivitě.

Léčivé účinky canisterapie:

● rozvíjí hrubou i jemnou motoriku
● povzbuzuje verbální i neverbální komunikaci
● usnadňuje orientaci v prostoru a čase
● pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
● podporuje sociální cítění, poznávání a emocionální složku
● podílí se na rehabilitaci i relaxaci
● podněcuje ke hře a pohybu
● přispívá k duševní rovnováze a motivaci

Teploučký chlupatý polštář
Metoda polohování existuje ve fyzioterapii od 50. let minulého století, kdy americký osteopat dr. Lawrence Jones razil zásadu, že se s dočasně i trvale bezvládným pacientem musí pohybovat, aby nevznikly proleženiny, uvolnily se blokace, procvičily se a protáhly svaly, což umožňuje další rozvoj jeho pohyblivosti.
Když kvůli tělesnému handicapu cvičení nepřicházelo v úvahu, pokládal se na stanovenou dobu do určité polohy – na bok, na záda, se zkříženýma nohama, nataženou paží apod. Právě fyzioterapeuté následně přišli s nápadem zapojit do procesu psy a vlastně jimi nahradili podpůrné polštáře; tento postup dnes tvoří nedílnou součást canisterapie.

Rozdováděné dítko klidně hafana i podleze. Správně vedený se ani nepohne, natož aby nepatřičně zareagoval…

Autor: Lubor Janda

Povzbuzující blízkost
Vědeckých studií na dané téma existuje žalostně málo, nicméně výsledky jsou evidentní. K průkazným zlepšením dochází zejména u postižených osob trpících svalovými křečemi nebo třesem. Nejdůležitějším faktorem při uvolňování svalstva je zřejmě teplo. Pes má totiž tělesnou teplotu o 1°C vyšší než člověk, což při těsném kontaktu prospívá také nedostatečně prokrveným partiím.
Stav relaxace navodí rovněž pravidelný rytmus psího dechu a tlukot srdce, na něž se nemocný spontánně naladí; někomu se dokonce upraví krevní tlak. K dalším stimulům patří kombinace doteku studeného, mokrého čenichu a teplého jazyka nebo hlazení srsti, kdy se nenásilnou formou procvičují prsty.

Vítané návštěvy
Dobrovolní i odborní terapeuti vodí psy na návštěvy do domovů důchodců, sanatorií, hospiců, ústavů pro tělesně nebo mentálně postižené, dětských domovů, zdravotnických zařízení či do rodin potřebných. "Canisterapie je vhodná pro všechny, kromě alergiků a těch, kteří mají fobii z psů. Případná počáteční obava je u někoho přirozená, ale dá se nenuceně překonat," říká Věra Wohlrathová, hlavní koordinátorka canisterapie společnosti Pomocné tlapky. A pokračuje, jak se překonává strach ze psů: "Klient jen sedí v místnosti, pozoruje dění, a když zjistí, že mu nehrozí vůbec žádné nebezpečí, většinou se sám od sebe zapojí."
Tým Věry Wohlrathové tvoří statná novofundladská fena Axa a fenka zlatého retrievera Luisa, s níž ještě donedávna docházela na dětskou psychiatrii motolské nemocnice a do klubu Jahoda za "dětmi, které se blbě narodily", jak obrazně specifikuje některé malé oběti zlovůle dospělých.

Piškot a natáčky na uvolnění
Obvykle platí, že pejsek snese takovou zátěž dvě hodiny týdně, i jemu totiž hrozí syndrom vyhoření. Ať si naše dosavadní zákony tvrdí, co chtějí, rozhodně není věc, tedy ani "zdravotnická pomůcka", kterou lze donekonečna používat. Když je ale ve formě, výtečně poslouží při procvičování hrubé i jemné motoriky.
"Vše záleží na domluvě se zdravotnickým personálem, který by měl vědět nejlépe, co klient potřebuje," předesílá Míla Beranová z občanského sdružení Psi pro život, která s bílým pudlem Cipískem pomáhá postiženým dětem.
"Například mu na srst připevním pár natáček na suchý zip a je radost pohledět, jak je jindy křečovitě sevřené ručky snaživě vybírají. Nebo do nemocí zaťaté pěstičky dostanou piškot, a když ho pes opatrně vylizuje, svalové spasma povolí," dodává.

Autor: Lubor Janda

Originální pomůcky
Na rozdíl od zahraničí, kde má canisterapie spíš podobu zpestřujících her se psy, u nás se rozvíjí neobyčejně tvůrčím způsobem. Z potřeby praxe si terapeuti vymýšlejí důmyslné "psí dečky" s nalepovacími obrázky a písmeny, které žáci potýkající se s mluvou nebo čtením mají podle zadání najít, pojmenovat a vrátit zpět na místo. Zavazování uzlů na připevněné tkaničce děti s neposlušnými prstíky považují za zábavu, byť se podobně praktickým činnostem za jiných okolností usilovně brání.
Pro pomyslné obkreslování žíhání německého boxera používají výtvarnický štěteček nasazený na koneček prstu. Do průsvitné lahvičky z umělé hmoty se nastraží granule – odšroubování uzávěru a vysypání pamlsku je vlastně odměnou pro dítko i psa. Postroj s madlem na hřbetě irského vlkodava inspiruje pacienty po úraze dolních končetin vykročit spíš než kovové chodítko.

Bez ohledu na plemeno
Zdá se vám představa nemohoucího dítěte, jak si spokojeně hoví na americkém pitbullteriérovi nebo rottweilerovi, absurdní? Ještě připočtěme fakt, že ho popotahuje za uši, nechtěně dloubne do slabin, přilehne mu ocas… Tvor s pověstí krvelačné šelmy se však neožene tesáky, výhrůžně nezavrčí, prostě se ani nehne, maximálně do "nemotory" laškovně šťouchne nebo ho olízne. Když mu přece jen není něco po srsti, zažitým způsobem – třeba kviknutím – upozorní pána, že by měl jemně zakročit.
"Pro canisterapii se nezříkáme žádných plemen, záleží jen a pouze na povaze psa," potvrzuje Míla Beranová. "Než vydáme příslušné osvědčení, nové adepty bedlivě sledujeme a testujeme na týdenním kurzu, pochopitelně včetně toho, jak jsou sehraní se svými majiteli a zda se jako tým hodí pro terapeutickou práci. Tak čtvrtý den se zpravidla pravda ukáže."

Při nácviku canisterapeutických dovedností se někteří psi dostanou vůbec poprvé do kontaktu s osobou na invalidním vozíku. Míša Skokanová je zasvěcuje, jak si mají počínat.

Autor: Lubor Janda

Výchova není drezura
"Když se pejsek mazlí se členy rodiny a nosí jim na povel hračky, ještě neznamená, že bude stejně vstřícný k cizím, natož k nešťastným, zlostným, postiženým nebo churavým osobám. S nadáním pomáhat se zkrátka musí narodit. Pozná se to podle radosti, jakou mu tato činnost trvale přináší. Jistě, dá se k tomu vycvičit, ale pak ambicemi svého pána strádá, stává se nevypočitatelným a časem se to může podepsat na jeho zdraví. Nejen s ohledem na canisterapii zastávám názor, že se pes vychovává a nikoli drezíruje," upozorňuje Věra Wohlrathová.
Kromě povahových vlastností a příkladného vztahu k lidem i ostatním psům je podmínkou naprosté zdraví, to znamená, že zájemce provozovat tuto terapii předkládá i rentgeny kyčelních a loketních kloubů zvířete, protože skryté vady můžou vyvolávat bolest a ta způsobuje nežádoucí změnu chování.

Neuznaná, leč hojně žádaná
Poptávka po canisterapeutických službách dalece převyšuje nabídku. Nehledě na to, že týmy mají z hlediska lidského i psího faktoru omezené kapacity a příprava je náročná, zřejmou překážkou je legislativa. Doposud se totiž nejedná o oficiálně uznanou rehabilitační metodu, takže nejsou jasná pravidla. Nikde se tento obor systematicky nevyučuje a živnostenský list si na tuto činnost nezřídíte, tudíž se nemůže stát zdrojem příjmů. Zařízení, kam docházejí, alespoň v omezených rozpočtech najdou symbolické obnosy coby příspěvky na dopravu či krmení pro zvíře.
Spektrum canisterapeutů u nás je přepestré – studenti, důchodci, postižení, maminky-samoživitelky, podnikatelé… Najdou si čas i peníze, aby pomáhali bližním. Proč? Někteří po profesních zkušenostech ve zdravotnictví nebo sociální sféře, jiní ze zájmu o psy, další na vlastní kůži zažili bezmoc z nemoci či osamění nebo byli účastní trápení milovaných. V jistém okamžiku se totiž může stát jediným zářným bodem v černočerné realitě člověka, když si zase pohladí "svého" pejska.