2°C
Pokaždé, když tuto malou holčičku z britského Crawley něco vyleká, její srdce přestane bít, zastaví se jí dech a její tělo naprosto ztuhne.
Malá Abi trpí vzácnými reflexními anoxickými záchvaty, které jsou podobné epilepsii. Ovšem pro její život o moc nebezpečnější. Spouštěčem jsou nečekané podněty, jako je bolest, šok nebo strach.
„Stačí, když průvan prudce zavře dveře a hned dostane záchvat. Musíme předem dbát na všechny možnosti, které by ji mohly vylekat, “ zdůrazňuje maminka Cherish Ayres (26).
Čím déle by holčička v takovém stavu zůstala, do mozku by po celou dobu neproudil kyslík a mohlo by tak dojít k jeho nezvratnému poškození a v nejhorším případě i k smrti.
Poprvé mysleli, že je mrtvá
Bylo jí teprve deset měsíců, když se záchvaty poprvé projevily a dokonce jich prodělala pět během jednoho dne. Rodiče byly samozřejmě naprosto vyděšeni. Naštěstí se to stalo doma.
„Právě jsme se vrátili z nákupu. Vedle nákupních tašek jsem nechal ležet klíče a Abi je zvedla. Tak jsem jí je rychle vzal, aby se neztratily a šel jsem s nákupem do kuchyně. Když jsem se otočil, ležela bezvládně na zemi. Okamžitě jsem jí zvedl a nevěděl, co mám dělat, myslel jsem, že je po ní,“ přibližuje první hrůzný střet s touto poruchou otec Dave Marshall (29).
Ihned s manželkou zavolali záchranku a snažili se malou přivést k životu. Než sanitka dorazila, podařilo se jim to. Přesto ji odvezli do nemocnice, aby zjistili příčinu kolapsu.
Vše se ale zdálo normální, a tak lékaři došli k závěru, že šlo jen o zástavu dechu, která u tak malých dětí není úplně neobvyklá. Jenže po dvou měsících Aby takto zkolabovala třikrát v jednom týdnu.
Snad z toho vyroste
Rodiče znovu spěchali do nemocnice, kde jim opět řekli, že jde jen o potíže s dechem. S tím se však Cherish nemínila spokojit, cítila, že s dcerou se děje něco vážného.
Hned druhý den kontaktovala centrum, které se touto poruchou zabývá a sdělila jim dcery problém.
„Když mi potvrdili tuto diagnózu, kterou jsem stejně instinktivně tušila, svým způsobem se mi ulevilo. Věděla jsem konečně, co s mou dcerou je,“ říká Cherish.
Na tuto poruchu bohužel neexistuje žádná léčba. A tak matka musí mít dcerku neustále na očích, aby nedošlo k nějaké nečekané situaci. Přesto se její život snaží udržet v normálu, jak to jen jde.
„Aby dělá všechno, jako jiné děti, jen my jsme víc na pozoru,“ objasňuje Cherish. „Doufáme jen, že se vše věkem spraví, prostě, že z toho vyroste.“
