26°C
Lidské tělo je od svého základu zranitelné a vůči všudypřítomným virům leckdy i bezbranné. Ovšem pomocí prevence, potažmo správného užívání léků, se s nimi dá účinně bojovat.
Věděli to už staří Řekové - již v 5. stol. př. n. l. si řecký lékař Hippokrates povšiml, že odvar z kůry vrby bílé tiší bolest a snižuje horečku. Tyto účinky byly popsány i ve starých egyptských a sumerských textech.
Teprve roku 1763 byly znovuobjeveny a především vědecky dokázány reverendem Edwardem Stoneem. O půlstoletí později pak německý farmakolog Buchner vyextrahoval z vrbové kůry žlutě zbarvenou látku - salicin. O jeho vedlejší účinky - jako hořkost, dráždění žaludku a vyvolávání průjmů - jej dokázal připravit až v roce 1897 německý chemik Hoffmann, když do její molekuly zavedl kyselinu octovou.
Chřipkové onemocnění se sice neprojeví rýmou, o to ráznější má však svůj nástup. Během 18 - 48 hodin se prudce zvedne teplota, leckdy až k hranici 41°C, a s ní se dostaví zimnice, malátnost, nechutenství, bolesti těla a hlavy a suchý dráždivý kašel.
Trpět příznaky chřipky však není nutno – díky bílé krystalické látce – kyselině acetylsalicylové (ASA) – jež má analgetické (tišící bolesti), antipyretické (snižující horečku) a protizánětlivé účinky. Vhodná je rozpustná forma, která urychlí svůj účinek o čas jinak potřebný na rozpuštění v trávicím ústrojí.
