4°C
Odborná spolupráce:
Jitka Nesnídalová, psycholožka
Jistě jste to zažili. Dostanete se do určité situace, která je vám nepříjemná, zrudnete ve tváři a vůbec nic s tím nenaděláte. Čím víc na to myslíte a čím víc se to snažíte maskovat, tím je to horší. Každý okamžitě odhalí, že se stydíte.
Mluvit před lidmi
Své o tom ví Daniela. Čtyřicetiletá matka tří dětí, která zvládá péči o rodinu, náročnou práci i starost o nemocné rodiče. Tu nic nerozhodí, řeknete si. Pravda je ale jiná. „Zvládnu snad všechno, až na jednu věc. Jakmile mám vystoupit na veřejnosti, je konec. Totálně selhávám. Nejenže zrudnu, ale začnou se mi třást ruce, rozklepou se mi nohy, a to tak, že mi až podklesávají kolena. Nedokážu to vůlí ovládnout. Jsem z toho docela zoufalá, protože každý týden musím na poradě seznámit kolegy se svým projektem, s jeho vývojem a dalšími věcmi. Musím čelit jejich otázkám. Přestože mi nechybí vědomosti a vím, že si mě kolegové váží, dva dny předem z toho mám úplný břichabol,“ říká Daniela.
K čemu je dobrý stud
Proč se to děje? Podle psycholožky Jitky Nesnídalové si tak Daniela brání svoji intimitu, svoji osobnost, zkrátka „to svoje“ a nechce si to nechat narušovat někým jiným. „Stud se projevuje jednak pocitem ostychu, na tělesné úrovni například zrudnutím tváře. V preventivním slova smyslu se jedná o ochranu ‚vlastních kruhů‘.
Toho si můžeme všimnout zvláště u dětí, které se stydí před cizími lidmi, čímž si od nich udržují odstup. Ale samozřejmě takovýto preventivní stud prožívají i dospělí. U nich stud souvisí hlavně se strachem, aby se neztrapnili, aby se jim někdo nesmál, aby nedošlo k jejich posuzování od druhých,“ vysvětluje psycholožka Jitka Nesnídalová.
Oko na silonkách
„Nejvýrazněji je v naší společnosti stud spojen s lidskou nahotou. Pro ženy je nejčastější situací oko na silonových punčocháčích. V takových případech, pokud se žena stydí, je nejlepší udělat si z toho legraci. Žena například sama poukáže na oko na punčoše s roztomilým údivem, kde si punčochy mohla jen zatrhnout, a stud je pryč,“ radí Jitka Nesnídalová.
Nestydové mezi námi
Jak to, že se někdo skoro vůbec nestydí? A je to vůbec hodné obdivu? Je. Takový „nestyda“ má vysoké sebevědomí a umí mít rád sám sebe. Aspoň trochu nebo za něco se ale stydí každý a je to dobře. Dává nám to jisté mantinely. Pokud ale přeroste stud únosnou hranici, měli bychom se ho naučit zvládnout.
Desatero pro stydlíny:
1. Neberte se tak vážně
Sami sebe, život a události, za které se stydíte, neberte tak vážně. Život má být zábava, hra. Smyslem života je radost a užívat si to tu. A z psychologického hlediska není lepší lék než humor, úsměv a legrace. Legrace je vždycky zdarma, 24 hodin denně po ruce. Zaručeně uleví.
2. Pozorujte, jako divák v divadle
Je to, jako když se podíváte na celou záležitost z výšky. Jakoby se celá situace odehrávala na pódiu a vy jste nezúčastněný divák. Takový nadhled vždy pomůže a problém je pak daleko, daleko menší.
3. Nikdy neříkejte: „Já jsem ale blbec!“
Stala se vám nepříjemná situace? No a co? Jde se dál. Přestaňte se kritizovat za to, co se stalo, protože to ničemu nepomáhá a hlavně vůbec ne vám. Přijměte to jako zkušenost a poučte se z ní. To je mnohem lepší cesta.
4. Neříkejte ani: „To je ale blbec!“
Kritizovat ostatní, to by nám šlo. Jak často k tomu sklouzneme, si ani neuvědomujeme. Pak se zcela logicky bojíme, co o nás budou říkat „oni“. Tohle pravidlo vychází z psychologického předpokladu: co nedělám druhým, pak o to více předpokládám, že to druzí nebudou dělat mně. Neboli: podle sebe soudím tebe.
5. Z kritiky si nic nedělejte
Lidé se často bojí, jak je druzí negativně ohodnotí. Tady je velmi účinná pomůcka říct si: „No a co!“ Stalo se, stalo, ať si každý říká, co chce. V té chvíli jsem to udělal/a, jak nejlépe jsem mohl/a.
6. Mějte se rádi
Pokud má člověk rád sám sebe, nestydí se za svoje názory, za svoji osobnost, a naopak si užívá toho, kdo je. Trému a stud pak překonává snáz. Nebo ji ani překonávat nemusí, protože se prostě v daných situacích nestydí a cítí se sám se sebou dobře.
7. Nestrašte se
Nepřehrávejte si v hlavě neustále scénáře toho, co se může stát. Žijte teď a tady. To je veliká prevence před studem a trémou trémou.
8. Nemyslete na minulost
To souvisí s předešlým bodem. Nevybírejte si život v minulých negativních vzpomínkách, ale užívejte si přítomnosti. Nechte plavat všechno, co vás zbytečně zatěžuje nepříjemnými pocity.
9. Nevyhýbejte se sami sobě. Nadbíhejte si!
Krůček po krůčku si nacvičujte situace, abyste zvládli míru stresu s nimi spojenou. Jakmile uspějete v prvním krůčku, oceňte se, pochvalte a dejte si vyšší cíl. Situace, které jsou pro vás nepříjemné, pomalu trénujte, nevyhýbejte se jim.
10. Zvažte psychologa
Máte-li pocit, že je váš stud natolik výrazný a do značné míry obtěžuje váš život, najděte si psychologa. Společně budete hledat příčiny přehnaného studu a postupně je budete odbourávat.
Kdy se nejčastěji stydíme?
- Před cizími lidmi.
- Když se bojíme narušení svojí intimní zóny (nahota, soukromí…).
- Když máme strach z posměchu.
- Stydíme se za zbabělost.
- Za špatné jednání někoho blízkého.
- Stud ale cítíme, i když nás někdo chválí.
