Pátek 19. dubna 2024
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Oblačno, déšť 8°C

S lupénkou se umím porvat!

Paní Marie nebývala vždy takhle šťastná. Kvůli lupénce nosila dlouhé halenky a kalhoty i v létě.
12. srpna 2014 | 14:00

Ještě donedávna se Marie Prstková halila pouze do dlouhých sukní a halenek, ze kterých čouhaly jenom dlaně. „Téměř třicet let jsem neoblékla plavky a nevyrazila k vodě. Teď už ale konečně můžu!“ říká s úsměvem. Zrovna tak si už s klidem oblékne top s ramínky nebo sukni ke kolenům. S lupénkou se totiž umí docela dobře poprat.

Skutečný příběh Marie Prstkové (57)

Začalo to ve vlasech

Ve 30 letech se Marii objevila lupénka ve vlasech, našla si malý flíček velikosti pětikoruny. Bylo to tři roky poté, co porodila první dceru a v době, kdy samovolně potratila. Během roku se nemoc rozšířila po celé hlavě, až za uši a do čela. „Příšerný pocit, jako byste si napatlali na hlavu vaječný bílek a on vám tam zaschl a udělal neprodyšnou slupku,“ říká žena, která pracuje jako celní deklarantka. Po druhém porodu v roce 1986 se ale lupénka rozjela po celém těle. Přestože měla doma roční dceru, musela být hospitalizována v nemocnici na celý měsíc.

Šílené dehtové masti

Lékaři vsázeli v polovině 80. let hlavně na léčbu dehtovými mastmi. „Namazali mi pokožku hlavy takovou pastou, ta přituhla k hlavě a pak nešla ničím z vlasů dostat. Bylo to jako asfalt. Žádná rozpouštědla nepůsobila, nakonec mě museli ostříhat,“ vzpomíná na strašnou léčbu Marie.

Snažila se podstoupit všechny dostupné kúry, které se nabízely. Od návštěv různých léčitelů až po koupele a světloléčbu. Ty byly ovšem efektivní jen dočasně. Všechno to stálo spoustu peněz a úsilí, ale hlavě nervů – vždy to končilo zklamáním, nic pořádně nezabralo. A s jakýmkoliv onemocněním se stav vždy ještě zhoršil.

Maskovací fígle

„Snažila jsem se nemoc skrývat před okolím, nosila jsem jen dlouhé kalhoty a sukně, halenky a trika s dlouhým rukávem, v létě to bylo děsné. Málokdo věděl,co mě trápí a nesmírně mi komplikuje život,“ popisuje sympatická dáma. Neměla odvahu chodit s fleky na věřejnosti. O lupénce se nemluvilo, lidi si mysleli, že je to nakažlivé. Naštěstí hřbet ruky byl čistý a ani v obličeji nic Marie neměla.

Hubnutí nepomohlo

Ve čtyřiceti letech prodělala mozkovou mrtvici. Po ní se jí strašně zhoršila paměť i celkový zdravotní stav. „Jezdila jsem k léčiteli, panu Jančovi, který mě po třech měsících usilovné léčby akupunkturou a akupresurou dostal do takového zdravotního stavu, že jsem mohla nastoupit do práce,“ vzpomání na své trápení.

Doporučil paní Marii trénovat hodně paměť, a tak se učila kdeco. Začala dokonce dálkově znovu studovat a ve 44 odmaturovala. Paměť se vrátila! „Teď si pamatuji i to, co nemám,“ směje se. Držela pak rok bezživočišnou dietu, aby se pročistilo tělo. Zhubla 15 kg a cítila se po fyzické stránce skvěle, ale s lupénkou to ani nehlo. Psychika a stres si podržely své – nemoc.

Touha vypadat líp

V roce 2001 se přestěhovala z Moravy za starší dcerou do Prahy. O čtyři roky později podstoupila závažnou gynekologickou operaci a nemoc se rozšířila daleko víc - měla lupénku na téměř 60 procentech těla. Drobné flíčky se spojily do velkých ploch, pokožka popraskala do krve. „Nevěděla jsem si rady.

Ač jsem nechtěla, musela jsem použít hormonální masti s kortikoidy, aby se to dostalo z nejhoršího. Pak jsem se vzdala jakéhokoliv snažení a pokožku jenom promazávala vazelínou. Mělo to stejný výsledek jako u jiných mastí, ale bylo to levnější,“ povzdychne si Marie.

Nosila vše bavlněné, neustále prala oblečení... „Četla jsem knihy, které doporučovaly pozitivní přístup k nemoci. Ale postavte se před zrcadlo a říkejte si, že se máte ráda, když vidíte, jak vypadáte... To prostě nejde...“ kroutí hlavou maminka dvou dospělých dcer.

Nevěřila svým očím

Zlom přišel v roce 2007. Paní Marie hledala a pátrala po něčem, co by pomohlo. Náhodou objevila na internetu diskuzní fórum o přípravcích Dr. Michaelse. Pacienti je chválili a mluvili o zázraku. Ještě ten den běžela do lékárny a utratila několik tisíc korun. Preparát začala hned používat a asi po 14 dnech nevěřila svým očím – lupénka z vlasů byla pryč.

„Bylo to úžasné, cítila jsem se jak znovuzrozená, mohla jsem jít konečně ke kadeřníkovi,“ nadšeně povídá Marie. Po šesti týdnech byla lupénka pryč z celého těla. „Byla jsem hrozně šťastná, to se nedá ani popsat, když skoro třicet let žijete s něčím takovým,“ chvěje se paní Marii hlas. Šťastný konec jak z pohádky nebo reklamy? Mohlo by se zdát, ale není. Trápení totiž pokračovalo.

Úraz = lupénka

Až do Vánoc se Marie radovala z úspěšné léčby. Pak ji lékaři operovali tukový nádor na levém rameni a po zákroku se objevilo pár malých růžových flíčků na nohou. Lupénka se nezhoršovala.

Až v dubnu letošního roku přišel úraz v autobusu, vytažené vazy v druhém rameni a dlouhodobý zánět v celé ruce. A fleky se objevily víc na nohách a sem tam na těle. „Používala jsem přípravky Dr. Michaelse, ale výsledek nebyl dobrý. Po návštěvě u profesora Novotného v dermatologickém centru jsem se dozvěděla, že pokud je zánět v těle jakýkoliv, tak přípravky hůře nebo vůbec nezabírají,“ vysvětluje Marie.

Musela tedy do solných koupelí a na světloléčbu. Pomohlo to rychleji než dřív, ale ne všechny fleky zmizely. Mezitím vyléčila i zánět v ruce, a začala opět používat přípravky. „A ony zase zabraly! Takže už vím, kdy mi pomohou a v jakých případech potřebuji jinou léčbu,“ uzavírá svůj příběh Marie.

Přípravky proti lupénce na: www.drmichaels.cz 

Diskuse ke článku
.
Související články
Video se připravuje ...