Ublížilo mu povinné očkování!

12. srpna 2014 | 09:55

Většina z nás bere očkování jako nedílnou součást života. Zvykli jsme si na pojem „povinné“ a bereme jej jako něco, co nám pomáhá. Jenže to tak nemusí být pokaždé.

Příběh Jakuba (7)

Po povinné trojkombinaci vakcíny přestal mluvit, zajímat se o okolní svět a zhoršila se mu chůze. Lékaři rodičům řekli, že se to občas stává...

Začne-li člověk hledat podrobnější informace, zjistí, že ani odborníci nejsou v otázce současné koncepce očkování zajedno. Dnes sedmiletý Jakub je první dítě manželů Bouškových. V novorozeneckém věku i na počátku toho batolecího se vyvíjel naprosto bez problémů.

„Byl v podstatě tabulkové dítě. Do patnáctého měsíce nic nenaznačovalo, že by to mohlo být jinak. Byla jsem zkrátka pyšná maminka toho nejkrásnějšího a samozřejmě nejšikovnějšího dítěte na světě,“ vzpomíná dnes paní Gabriela Boušková na dobu, kdy ještě bylo vše v pořádku.

Po očkování nastoupily vysoké horečky

Pak ale přišlo povinné očkování, známá trojkombinace spalničky - příušnice - zarděnky. Cílem očkování je navodit obranyschopnost organismu vůči dané infekci. Vakcína obsahuje oslabené, mrtvé nebo jinak připravené antigeny a zárodky nemoci. Přinutí organismus vytvořit ochranné protilátky bez toho, aby nemoc skutečně proběhla.

Když se později tělo s infekcí setká, umí už tyto viry a bakterie rozeznat pomocí protilátek. U Jakuba tomu ale bylo úplně jinak. Bezprostředně po očkování se nedělo nic, ale asi za týden se dostavila reakce, která spustila lavinu nečekaných událostí. První projevy se podobaly spalničkám.

Kuba pak dostal vysoké horečky, které poměrně rychle ustoupily, a objevila se vyrážka. Ani ta netrvala dlouho a vystřídaly ji zase horečky. V takovém stavu byl Kuba téměř měsíc, a najednou na něm rodiče začali pozorovat výrazné změny. Byl úplně apatický, zhoršila se mu chůze, přestal se zajímat o okolní svět a od té chvíle už vůbec nepromluvil.

Podle lékařky bylo vše v pořádku

Ačkoli oba rodiče jeho stav silně znepokojoval, tehdejší pediatrička označila vyrážku i horečku za úplně normální a trvala na aplikaci dalšího očkování. Podle ní to bylo nezbytné i přes stav, který se u chlapce nijak nelepšil. „Byla jsem tenkrát vyplašená matka, která neměla moc informací a lékařům důvěřovala. Ale tento přístup mě přinutil vzepřít se, očkování jsem odmítla a změnila pediatra,“ říká paní Boušková.

Pak následovala i první návštěva homeopatické poradny. Protože Kuba tehdy vykazoval mnoho znaků autismu, zahrnovala započatá léčba i lék na autismus. „Po něm to byl zase ten náš malý čertík. Do očí se mu vrátila jiskra a my jsme doufali v úplné vyléčení. Tenkrát jsem si závažnost celé situace vůbec nepřipouštěla. Každopádně homeopatie a vůbec alternativní léčba byla dosud vždy nejúspěšnější metoda, jak u Kuby dosáhnout nějakého zlepšení,“ shrnuje maminka efektivnost veškeré dosavadní léčby.

Homeopatika a alternativní léčba bylo jediné, co Jakubův stav zlepšovalo.

Autor: profimedia.cz

Může za to očkování

Po genetickém vyšetření si mohla oddechnout, protože testy nic neprokázaly. Konečný závěr z řad neurologů byl takový, že Jakubův zdravotní stav vyvolalo očkování. „Dnes se k tomu přiklání většina lékařů, se kterými spolupracujeme, i když ne všichni. Nicméně většina se shoduje v tom, že příčinou je spalničková vakcína. Bylo mi řečeno, že se to občas stává... "

Jako horký brambor…

Jenže bylo zapotřebí zlepšit jeho stav a paní Boušková začala pátrat po tom, jak. Opět ale narazila. Lékaři si je mezi sebou přehazovali jako horký brambor, nikdo nedokázal poradit, co by v tomto případě pomohlo. Tou dobou vypadal Kubův stav tak, že sice rozuměl všemu, ale nemluvil, velmi špatně chodil, zakopával, padal a ztrácel orientaci.

Zaostával v jemné motorice a také nadměrně slinil. Paní Boušková opět prožívala období bezmoci, které zhoršovali i psychologové. Neustále slyšela jen to, že co dítě nezvládne do tří let, už nikdy nedožene. Nikdo jí už ale neřekl, co s tím.

Naopak se dozvěděla, že žádná fyzioterapie se pro její dítě nehodí! Musela tedy znovu jednat sama. „Začala jsem hledat informace a našla Vojtovu metodu. Přímo jsem se vnutila na toto cvičení i bez doporučení odborníků. Cvičili jsme čtyřikrát denně a výsledek se brzy dostavil. Došlo k výraznému zlepšení hrubé i jemné motoriky, zlepšení orientace a tím i chůze. Cviky jsem si zároveň nechala předvést i na sobě, takže jsem si byla jistá, že mu tato rehabilitační technika pomůže a neuškodí,“ popisuje paní Boušková způsob, jakým se dopracovali k vytouženému zlepšení.

Co bude dál?

Dnes je Jakubův stav oproti hrozivým začátkům značně lepší. A to i přesto, že stále nemluví nebo musí nosit plíny. Jeho chování je nestabilní. Nikdy se neví, na co zareaguje negativně, a co mu naopak vadit nebude. Paní Bouškové se narodily další dvě dcery.

„Chod naší domácnosti se postupně měnil. Začala jsem klást větší důraz na klid a pohodu než na to, aby byly splněné všechny zadané úkoly. Naučila jsem se hospodařit s časem a najednou jsme byli všichni mnohem sehranější, spokojenější,“ usmívá se.

Co bude dál, opravdu neví. Ale ze zkušenosti s Kubou je velmi ostražitá v otázce očkování u obou dcer. Protože se dodnes nedozvěděla, co u něj vlastně takovou reakci na očkování zapříčinilo, pečlivě hlídá zdravotní stav jeho sester. V případě sebemenšího oslabení organismu očkování odkládá.

Poradna odborníka: Zina Kaucká Homeopatická klinika Praha 6

Proč očkování občas ubližuje?

Podle mého názoru je očkování vynucenou aktivací imunitního systému v době, kdy na to není vůbec připravený. Tato aktivace může přijít v nevhodnou dobu - dítěti rostou zuby, má v sobě jiný virus, v rodině není pohoda. Imunitní systém je ovšem bez ohledu na okolnosti přinucený reagovat, a to dokonce velmi špatně. Ve své poradně se často setkávám s rodiči, jejichž dítě prodělává reakci právě třeba na výše zmíněnou trojkombinaci, která byla osudná i Kubovi.