Od 19. 10. 2011 se vydáváte na svoji poslední koncertní šňůru, která se bude jmenovat Všechno nejlepší tour. Jak se na ni těšíte?

„Těším se na ni moc.“

Všechna vystoupení budou ve sportovních halách. Vyhovuje vám ten velký prostor?

„Já miluji velké prostory. Bude tam obří aparatura, monstrózní světla, všechno veliké, jenom já budu malá.“ (smích)

Je velký zájem o lístky?

„Třeba ČEZ Arena v Ostravě pojme nějakých 7000 lidí a prodáno je už přes šest tisíc lístků. Bratislava je prodaná, Zlín taky a koncert v Brně už je skoro také vyprodaný. Na nezájem si nemůžu stěžovat.“

Proč jste se rozhodla ukončit svou kariéru?

„Tohle rozhodnutí ve mně nějakou dobu uzrávalo. Přispěl k němu i fakt, že v listopadu budu mít 70 let a můžu tak udělat krásnou tečku za svým 40letým působením na české hudební scéně. Navíc si myslím, že v tomhle věku je rozumné odejít.“

A kdyby pro vás někdo složil skvělou písničku…

„Tak ji natočím, ale už nebudu vystupovat.“

Po tomto posledním turné máte ještě dva koncerty. Jak to?

„To jsou dva přeložené koncerty. Měla jsem je odehrát v září, ale nemohla jsem, takže jsme to přeložili na prosinec.“

Tzn., že v Poličce v Tylově domě 17. 12. 2011 si vás budou moci lidé užít úplně naposledy?

„Ano.“

Škoda. Kromě jedinečného zpěvu totiž ohromujete fanoušky i svým elegantním vzhledem, noblesním vystupováním a vybraným vkusem v oblékání. Tak mě napadá. Nosíte někdy tepláky?

(smích) „Nosím doma tepláky, ale pěkné. Nikdy nechodím ošklivě oblečená. Ani v soukromí.“

Takže v potrhaných a špinavých věcech vás nezahlédne ani nejbližší rodina?

„To určitě ne. Na to jsem háklivá.“

Sledujete módu?

„Sleduji. Nechávám se jí zčásti ovlivňovat, ale ne úplně, protože mám ráda klasiku. Pravidelně si ovšem několik moderních věcí do svého šatníku pořizuji. Hlavně boty.“

Kolik máte párů bot?

„Moc ne. Když spočítám letní, zimní a kozačky, tak mám asi 20 párů.“

Co se týče vašeho vzhledu, tak se netajíte tím, že jste podstoupila drobné plastické operace. Jaké?

„Nechala jsem si operovat víčka a také jsem si nechala vypnout krk.“

Jiné úpravy vás nelákají? Třeba plastika prsou?

„Proč? Já mám pěkná prsa a jinak jsem se sebou spokojená.“

Takže kdyby vám dal někdo nabídku, abyste nafotila akty. Šla byste do toho?

„To určitě ne. Nevypadám špatně, ale proč by se měl na mě dívat někdo cizí?“

Jistě. Nadšený by z toho nebyl ani váš partner podnikatel Milan Říha. Kde jste se seznámili?

„Potkali jsme se před pár lety v užší společnosti. Přinesl mi kytku k narozeninám za sebe a za jeho tehdejší ženu. Když se pak asi po roce rozešli, tak se mi ozval. Mně se do vztahu moc nechtělo. Zvykla jsem si být sama, ale on byl sympatický a vytrvalý, a tak se mi jeho zájem časem začal líbit.“

Dvě manželství už máte za sebou. Budete se vdávat i potřetí?

„S Milanem spolu bydlíme, ale nevím, jestli naše soužití stvrdíme písemně. Občas téma sňatku naťukneme, ale říkáme si, že nám je spolu dobře i bez něho.“

Takže si nemyslíte, že je svatba nutná?

„V našem věku už to není podstatné. Myslím, že důležité to je u mladých, kteří zakládají rodiny.“

Váš přítel je o 16 let mladší. Nevadí vám ten rozdíl?

„Zatím to ani fyzicky, ani mentálně nepociťujeme.“

Máte nějaký zlozvyk?

„Hrozně ráda komentuji nahlas věci, které zaslechnu v rádiu nebo v televizi.“

U televize se dobře relaxuje se sklenkou alkoholu. Jste spíše vinař, nebo pivař?

„Raději mám plnější červené víno.“

Otevřete si doma někdy i lahváče?

„Jó. Když v neděli vařím velký oběd, tak si ráda otevřu pivo. Mám ho postavené na lince a vždycky si trochu upiju, abych se osvěžila.“

Takovým osvěžením jsou pro zpěvačku jistě i nové písně. Karel Gott říká, že po něm lidé chtějí na koncertech pořád ty staré hity. Jak je to u vás?

„Stejné.“

To je zvláštní. Natočíte opravdu krásné melodie a nikdo je nechce slyšet. Čím myslíte, že to je?

„Já myslím, že za to mohou rádia, která neustále pouštějí to samé. Před dvěma lety jsem natočila nové CD. Jsou tam krásné písničky, ale oni vysílají z toho alba jenom jednu jedinou. Žaluzie. Kvůli neochotě hrát nové písně je lidé neznají, a když je na koncertě začnu zpívat, tak je sice přetrpí, ale už se těší na ty známé hity. I když já sama vím, že „Dramaturgie koncertu je velice důležitá. Bohuslav Ondráček, který psal hity Martě Kubišové, říkal: První písnička musí být šupka. Potom následují další dva hity, které dostanou lidi do varu, a od čtvrté písničky se teprve mohou hrát nějaké nové písně. Ale ne dlouho. Po několika novinkách je třeba se opět vrátit ke starým věcem a závěr patří hitům.“

Ty největší pecky hrajete asi až v přídavku, že?

„Samozřejmě. Při každém koncertu dáváme tři přídavky. Někdy jsou lidi tak nadšení, že si vyžádají další písně. To pak propustím kapelu a zůstávám na jevišti jen s pianistou.“

Na piano umíte hrát přece taky. Nenapadlo vás někdy udělat komorní koncert, kde byste sama hrála a zpívala?

„Já jsem si to kdysi plánovala. U skladby »To mám tak ráda« jsem se už dokázala krásně doprovodit, ale pak jsem se toho zalekla. Když jsem si představila, že budu sedět sama na jevišti, že na mě bude svítit reflektor a že budu koukat na ty svoje nervózní prsty, které se mi třeba zamotají, tak jsem těchto myšlenek raději zanechala.“

Vznik jednoho z vašich největších hitů s názvem Lásko... jste prý obrečela.

„To byly slzy vzteku. Richard Kovalčík udělal tehdy k té písničce moderní aranžmá. Nelíbilo se mi, že tam byly dechové nástroje, tvrdé bicí, a myslela jsem si, že tímhle tuto krásnou písničku znehodnotíme. Nechtěla jsem ji v této podobě zpívat. Časem naštěstí vzniklo nové aranžmá s violoncellem a varhanami a z písničky se stal hit.“

Píseň Lásko, voníš deštěm vlastně v původní verzi zpívá Ozzy Osbourne. Jak vás napadlo ji přezpívat?

„Koupila jsem malou LP desku skupiny Black Sabbath mým synům. Když jsem ji pustila, tak mě tam velice zaujala píseň She´s gone, kterou zpíval Osbourne. Tak jsem to dala Nohavicovi, aby mi to otextoval, a dodnes ji zpívám ráda.“

Jak se to řešilo s autorskými právy?

„Tenkrát se to neřešilo. Dneska ovšem někteří interpreti nedávají povolení k tomu, aby se hrály jejich věci i v jiném jazyce. Například píseň Od Paula Simona Bridge over trouble river. Český text Most přes rozbouřenou řeku mi napsal Pavel Vrba, ale nezpívala jsem to právě kvůli tomu, že jsme neměli povolení. Nedávno jsem ten text viděla zpívat Lucii Bílou. Divila jsem se, kde vzala povolení to zpívat a zároveň jsem si řekla, že mi přebrala písničku.“ (smích)

Lucie Bílá žila koncem osmdesátých let s vaším synem Vítkem, že?

„Ano. Já jsem tehdy bydlela v Německu. Jednou jsem zavolala na pevnou linku svému synovi domů. Sluchátko zvedla Lucie a řekla, že jsem se dovolala do bytu Marie Rottrové.“

Rozuměly jste si?

„Rozuměly. Když jsem se vrátila z Německa, tak jsme bydleli několik měsíců spolu pod jednou střechou. Jednou mi dokonce uháčkovala nějaké dečky na stůl. To od ní bylo milé a já je mám dodnes schované.“

Není vám líto, že to mezi ní a synem nepokračovalo?

„Ne. Každý má svůj život, a tak to má být.“

On je ve svém oboru velice úspěšný, že?

„Ano. Je spoluzakladatelem kapely Buty a dostal Anděla za píseň Nad stádem koní.“

Dneska už má Vítek dva syny. Jak si užíváte roli babičky?

„Mám ze svých vnuků velikou radost. Oni teď začali vystupovat. Bruník (14) hraje na elektrickou kytaru, Maxík (13) hraje na bicí. Jde jim to senzačně. Tento týden měli koncert v pražském klubu Vagon.“

Byla jste se na ně podívat?

„No jistě. Fotila jsem tam jako divá. Vylezla jsem až na pódium.“

Líbí se vám jejich muzika?

„Oni interpretují známé zahraniční kapely, takže to není jejich muzika, ale hrají dobře.“

Vy máte ještě další dva vnuky od svého druhého syna Martina, který žije v Kanadě. Jak často se s nimi vídáte?

„Loni jsme se viděli dvakrát a letos zatím jen jednou.“

Rozumíte si s Martinovou ženou?

„Problém je, že ona mluví pouze anglicky, tak se snažím pečlivě studovat.“

Vy už se svou kariérou končíte, kdo se vám líbí z těch, kteří jsou teprve uprostřed či na začátku svých uměleckých drah?

„Vojta Dyk, Tomáš Klus, Dara Rolins a Tereza Černochová.“