V roce devadesát jedna se Kateřina stala poprvé matkou. Ač byl porod dnes již devatenáctiletého Filípka komplikovaný, nic nenasvědčovalo tomu, že syn bude handicapovaný . „Vzpomínám si na to nepopsatelné štěstí, které jsem prožívala, když přišel na svět,“ vzpomíná Kateřina.

Neplánované, ale chtěné

„Už když mu byl půl rok, jsem viděla ve Fildových očích bezmeznou lásku a obdiv pokaždé, když se na mě podíval,“ vypráví Káča Kornová. Ani se nestačila vzpamatovat z jednoho těhotenství a už znovu byla gravidní.

Hvězdnému páru se jen čtrnáct měsíců po Filipovi narodila dcera Kristinka (18). Ani podruhé neměla Kateřina bezproblémový porod. Novorozená holčička strávila dva týdny v inkubátoru než mohla za bratříčkem a rodiči domů. Kateřina pomalu ale jistě musela přehodnotit životní styl. Modelka si připadala, jako by doma měla dvojčata. Děti ji nepřetržitě zaměstnávaly.

Šok a samota

Teprve až když Filípkovi byl rok, začaly se objevovat první signály, že s jeho zdravím není všechno v pořádku. Lékaři po mnoha složitých vyšetřeních konstatovali, že syn je postižený. „Má mozkovou obrnu, autismus a epilepsii,“ zněla krutá diagnóza. Krátce na to se rozpadlo pětileté manželství s Jiřím Kornem. Návrh na rozvod podala Káča. Zůstala na děti sama. Sebrala veškerou odvahu a rozhodla se, že postiženého syna nikdy neopustí.

Filípek na sebe strhával veškerou matčinu pozornost. „S Kristinkou jsem si vybudovala přátelský vztah. Vysvětlila jsem jí důvody, proč se Filipovi věnuji víc a ona to přijala skvěle,“ vzpomíná na počátky Kateřina. „Kristinka se stala mojí pomocnicí. Tím pádem se zbavila žárlivosti a získala větší nadhled i sebevědomí.“

Víra i beznaděj

S Filipem Kateřina objížděla odborníky, snažila se udělat vše, co bylo v jejích silách. Cvičila se synem Vojtovu metodu a žila nadějí, že se jeho stav zlepší. A výsledky se opravdu krátce poté dostavily. Filip se naučil chodit ve stejné době jako Kristinka a když ho mladší sestřička v hodně věcech předběhla, dokázal s ní díky pečlivé výchově maminky držet tempo.

Protože se Kateřina nechtěla vzdát kvůli mateřství své kariéry, najala k dětem chůvu. „Kvůli zdravotním problémům Filipa to nebylo vůbec jednoduché,“ přiznává. Nakonec se to ale podařilo. „Nežila jsem s dětmi stereotypně. Vždy jsem na pár dní odjela a pak se zas vrátila. O to víc jsem pak měla čas být jenom s nimi.“

Být matkou je hra, ve které je rozhodčí

Mezi nejoblíbenější zásady ve výchově Kateřiny Kornové patří láska. A hned po ní je fyzický kontakt. „K dětem jsem se chovala láskyplně a obětavě. Dokázala jsem se jim i omluvit za své chyby,“ popisuje Kateřina. S Filipem a Kristinou vždy jednala jako rovný s rovným aniž by někdy ztratila autoritu. „Křik a hysterické scény jsou selhání matky. Děti za ně nemohou. Neříkám ale, že jsem svatá, taky si občas zakřičím,“ přiznává.

Sourozenci se čas od času dokáží pohádat. Ty nesmyslné pře ale už dávno ustaly. Jsou jeden na druhém upnuti, ale přesto chce mít s přibývajícím věkem každý svůj vlastní prostor. „Učím je, že je fajn, když je doma pohoda. Když mají nějaký spor, musí si sednout, popovídat si a pak se obejmout. Omluvit se jeden druhému je zkrátka potřeba! Nemám ráda nevychovanost a neomalenost,“ přiznává Kateřina a dodává, že někdy dokáže být také přísná máma.

Filipovo dospívání je trochu jiné než u zdravých dětí. Je to malý chlapec v těle téměř dospělého muže. „Přístup k němu musí být speciální. Časem jsem se to za pomoci odborníků naučila. Ale moje nejspolehlivější amatérská rada je velmi jednoduchá. Dávat lásku najevo co nejvíc to jde.“

Kniha k zakoupení se slevou 15% na novém e-shopu Mladé fronty www.kniha.cz

Informace o knize: 299 Kč / vázaná / 224 stran