Pátek 1. března 2024
Svátek slaví Bedřich, zítra Anežka
Oblačno 11°C

Kyselková a Zíma: Princezna se zlatou hvězdou po 50 letech

20. prosince 2009 | 05:00

V pátek uběhlo přesně padesát let ode dne, kdy měla slavnostní premiéru legendární pohádka Princezna se zlatou hvězdou. Bez princezny Lady a prince Radovana si vánoční televizní program nedokážeme představit ani dnes.

Hlavní hrdinové Josef Zíma a Marie Kyselková se po letech sešli díky Blesku. Jak vzpomínají na svou nejslavnější roli a jak dlouho se neviděli? Byl jejich život pohádkový?

Viděli se naposledy před dvaceti lety, a to oba bydlí ve stejném pražském obvodu. Ona mu říká Pepíčku a on jí Nanynko. Mají se rádi, ale osudová láska mezi nimi nikdy nebyla. Když je Nedělní Blesk dal dohromady, nejdřív se dlouho vítali a pak se pustili do vzpomínání. Dohadovali se, zda to bylo v roce 1982 nebo 89, kdy se sešli posledně.

Zlatá hvězda na čele? To byla muka!
Autor: Dana Kolářová

Hodně unavený princ
Letos je to přesně padesát let, co měla pohádka o princezně se zlatou hvězdou premiéru. „Moje první a nejsilnější vzpomínka na Pepíčka je poněkud překvapivá. Do maskérny tehdy vstoupila zhroucená postava budoucího prince. Oči mu švidraly a vypadalo to, že nebude schopen hrát...“ směje se Marie Kyselková. Josef Zíma totiž celou noc před natáčením první milostné seznamovací scény slavil narození dcery Zuzanky. Nespal ani minutu a nakonec ho musela zachránit maskérna, aby vypadal aspoň trochu k světu. „Snad to není poznat, ale všimněte si, že tam mám o hodně nižší hlas,“ vysvětluje Zíma.

Paruky jim daly zabrat

Z dnešního pohledu je ve filmu příliš znát práce maskérů. Umělé vlasy, nánosy make-upu, přilepené fousy. Tehdy to ale bylo běžné. „Nejvíc mi asi vadilo, že mi dali paruku s vyčesanými vlasy. Já byla celý život zvyklá na ofinku...“ vypráví Marie Kyselková.Pod parukou měla svoje přírodní blond vlasy, za které se vůbec nemusela stydět.

456725:gallery:true:true

Stejně tak Josef Zíma měl bujnou hřívu, kterou mu přikryli nejdřív příšernou parukou ostříhanou stylem kastrol. „Musela jsem se smát, když jsem ho v té první paruce viděla, vypadal totiž jako syn krále Kazisvěta,“ líčí Marie. Paruka ale ještě nebylo to nejhorší, co mohlo princeznu potkat. „Jedno z muk, které jsem při natáčení zažívala, bylo nošení zlaté hvězdy. Brzy ráno mi ji s parukou přilepili a až večer sundávali. Po několika dnech jsem měla přes čelo, od ucha k uchu, jeden červený, rozežraný pruh,“ vzpomíná Marie.

Radovanovy trampoty
Ani princ na tom nebyl o moc líp. Nejenže se trápil s parukou, ale musel také oblékat potupné punčocháče. „Vždycky jsem měl nohy trochu do O, ale tenkrát jsem měl ještě sportem vypracovaná lýtka, takže to nebylo tak strašné.“ Jako Radovan také musel šermovat, což pro něj nebyl problém, protože to se na škole učilo. Jenže šermoval s Martinem Růžkem neboli králem Kazisvětem a ten dostal meč, který nikdy nedržel v ruce...

Mají se rádi, ale jak shodně říkají, jiskra mezi nimi nepřeskočila. Oba měli svou velkou lásku jinde.
Autor: Dana Kolářová

„Režisér řekl kamera, Martin Růžek se rozmáchl a... usekl mi podrážku u boty. To nebyl moc dobrý začátek. Když se dalo všechno do pořádku a prošermovali jsme se až k závěru, měl jsem zlomit meč o koleno. Byl na jedné straně napilovaný, aby mi to šlo líp, jenže já si ho tou stranou přiložil ke stehnu a skřípnul si kůži. To byla bolest! Scéna se ovšem musela opakovat,“ vzpomíná Josef Zíma. K úrazu také přišel pan král František Smolík, když jej princezna přišla po ránu pozdravit a málem mu korunkou vypíchla oko. Ale řekl prý jen: „Nic si z toho, princezno, nedělej!“

Šťastná doba

Oba ale svorně vzpomínají na natáčení filmu jako na radostnou etapu svého života. Herci se při něm bavili. Například v zámecké kuchyni prý vládla anarchie. K jedné scéně tam byl připraven veliký hrnec šlehačky a staří mlsní pánové, jako byl Theodor Pištěk, Eduard Kohout a Stanislav Neumann, si dávali tak dlouho do nosu, až jim musel režisér vynadat, že jsou jako děti. Jinak by snad ani šlehačka na natáčení nezbyla.

456723:gallery:true:true

Oba hrdinové filmu tehdy prožívali i v soukromí krásnou dobu. Jak už bylo řečeno, Josefovi a jeho ženě Evě Klepáčové, se kterou je dodnes, se právě narodila dcera, Marie byla prý šíleně zamilovaná do svého prvního manžela – Petra Haničince, s nímž má syna Ondřeje. Jenže život šel dál a z jednoho z nich se stal úspěšný herec a zpěvák a z druhé maminka na plný úvazek...

Byl život pohádka?
„Pro mne je život jedna obrovská nádherná pohádka s jednou ženou, se kterou jsem loni oslavil zlatou svatbu. Máme dvě vnučky, Kateřinu a Zuzanu, kterým je 28 a 26 let a už opustily hnízdo. Pořád pracuju, jezdím na zájezdy například s představením Na tý louce zelený. Jediné, čeho lituju, že mi zemřel táta, když mu bylo 57 let, a já neměl nikdy možnost popovídat si s ním jako chlap s chlapem...“ konstatuje Josef Zíma.

Josef Zíma tvrdí, že jeho život byla jedna pohádka, Marie Kyselková to tak u sebe nevidí.
Autor: Dana Kolářová

Zatímco Marie Kyselková po prvním nepodařeném manželství se vdala podruhé a měla ještě dvě dcery. „Děti jsou to nejlepší, co od života mám. Sice žiju už taky 40 let s jedním mužem, ale hlavně díky tomu, že jsem takový obrušovač konfliktů. Já tu pohádku moc nezažívám...“ říká upřímně Marie. Šťastná je ale mezi mladými lidmi na strahovské koleji, kde pracuje ve vrátnici a udržuje si díky nim svěží mysl. Osud prince a princezny byl tedy hodně rozdílný. Na jedné straně úspěch v profesi a na straně druhé jisté zklamání. Oba ale nikdy nezapomenou na film, který je udělal nesmrtelnými.

 


Pohádková klasika

 

456724:gallery:true:true

Princezna se zlatou hvězdou na čele zasáhla už řadu generací. Film natočil v roce 1959 režisér Martin Frič na námět K.M. Walló, se kterým také napsal veršovaný scénář. Byl úspěšný také proto, že v něm hrála celá tehdejší herecká elita – František Smolík, Martin Růžek, Jarmila Kurandová, Stanislav Neumann, Eduard Kohout, Terezie Brzková. Úspěch měl i díky romantice spojené s humorem. V současné době (až do konce roku) jsou k vidění troje šaty princezny i její myší kožíšek na výstavě Jak se oblékají pohádky v pražském Obecním domě.

Autor: Zuzana Pšenicová