Život plný vášně pro divadlo a film
Alois Švehlík se narodil 30. července 1939 v Pardubicích. Už od mládí tíhl k divadlu – spolu se svým bratrem Jaroslavem účinkoval v ochotnických souborech. Po maturitě na střední průmyslové škole strojní v Chrudimi a absolvování základní vojenské služby krátce pracoval jako technik v továrně, kde poznal svou budoucí manželku Florentinu.
Přestože se mu nepodařilo uspět u přijímacích zkoušek na DAMU, rozhodl se věnovat herectví naplno. Během angažmá v libereckém divadle, kdy už měl dvě děti, si přivydělával – pracoval na stavbách, prodával sklo a porcelán ve stánku a spolu s kolegou Jaroslavem Drbohlavem i zeleninu.
Profesní kariéru odstartoval v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech. Postupně působil také v Mostě, Olomouci a Liberci. V roce 1974 se stal členem Městských divadel pražských a od roku 1988 patřil k oporám Činohry Národního divadla.
VIDEO: Zemřel Alois Švehlík (†85): Loni vstoupil do Síně slávy Národního divadla
Nezapomenutelné role a hlas, který oslovil miliony
Během více než šedesátileté kariéry ztvárnil desítky výrazných rolí na jevišti, filmovém plátně i televizní obrazovce. Diváci si ho pamatují z filmů Dým bramborové natě, Smrt krásných srnců, Černí baroni či z novějšího snímku Krajina ve stínu, kde se vrátil na filmové plátno s hluboce lidskou rolí. V televizi zaujal v seriálech jako Dobrá voda, Bylo nás šest, Cirkus Bukowsky nebo Vraždy v kruhu.
Jeho hluboký, kultivovaný hlas se stal ikonickým. Propůjčil ho například Jacku Nicholsonovi, Anthonymu Hopkinsovi, Liamu Neesonovi nebo Robertu De Nirovi. Daboval rovněž postavu komisaře Schimanského z populárního německého seriálu, čímž si získal oblibu u širokého publika. Za svou dabingovou práci obdržel i prestižní Cenu Františka Filipovského.
Pedagog, který předával lásku k herectví
Alois Švehlík působil jako pedagog na pražské DAMU, kde vychoval řadu výrazných hereckých osobností – včetně vlastního syna Davida. Byl známý jako náročný, ale férový učitel, který studentům předával nejen techniku, ale i pokoru a lásku k herectví. Generace herců na něj budou vzpomínat jako na osobnost s hlubokou lidskostí a mimořádným charisma.
Osobní život a boj se zdravotními problémy
Se svou ženou Florentinou, kterou si vzal v roce 1967, prožil více než padesátileté manželství. Společně vychovali tři děti – dcery Terezu a Andreu a syna Davida, který se vydal v otcových stopách a stal se úspěšným hercem.
V roce 2006 mu byla diagnostikována rakovina štítné žlázy, která ohrožovala jeho hlas – nástroj, kterým oslovoval generace diváků. Nádor mu lékaři úspěšně odstranili, hlas zůstal a herec přestal kouřit. Přesto se po sedmi letech nemoc vrátila. Po operaci nádoru v roce 2013 přišel Alois Švehlík o svůj pověstný hlas, po půlročním boji v rehabilitačních střediscích se mu ale vrátil.
Ocenění a uznání
Za svou mimořádnou kariéru a vliv na české divadelní i filmové umění získal Alois Švehlík řadu prestižních ocenění. V roce 1999 obdržel Cenu Františka Filipovského za dabing Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude. Stejnou cenu získal i v roce 2007 za dabing Anthonyho Quinna ve Tajemství Santa Vittorie a v roce 2014 za celoživotní mistrovství v dabingu.
V divadelní oblasti si vysloužil Cenu Divadelních novin za roli ve hře Z cizoty (2004). V roce 2021 byl oceněn Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra – jedním z nejvyšších hereckých vyznamenání v Česku. O rok později byl uveden do Síně slávy Národního divadla.
Poslední rozloučení s mistrem herectví
Alois Švehlík zemřel 2. dubna 2025 krátce po půlnoci, obklopen nejbližší rodinou. „Odešel táta, hrdina mého dětství i dospělosti,“ napsal jeho syn David na sociálních sítích. „Děkuji mu za všechno, co mi dal. A že toho bylo hodně.“
Jeho odchod zanechal hlubokou stopu v srdcích kolegů, přátel i diváků. Česká kultura ztratila jednu ze svých nejvýraznějších osobností – skromného a upřímného člověka, který žil pro divadlo. Alois Švehlík nám zanechal bohatý umělecký odkaz, který bude inspirovat další generace. Čest jeho památce.
