Jitka Smutná 

„Já jsem bývala na konci školního roku vždycky napnutá, rozdávání vysvědčení pro mě byla slavnostní chvíle. Na konec roku jsem se těšila hlavně proto, že začínaly prázdniny. Nosívala jsem poměrně dobré známky, maminka ani táta mě do učení nemuseli nijak nutit, měla jsem v sobě ctižádost, která mě poháněla k tomu, abych měla ve škole dobré výsledky. U svých dětí jsem opakovala podobný model. I když na střední škole nenosily úplně dobré známky, nikdy jsem je za špatné výsledky netrestala. To je přece nesmysl. Nejhorší je vypěstovat v dítěti nechuť ke škole. Kdo něco takového udělá, ať už rodič, nebo učitel, ten by měl dostat trest,“ říká Jitka Smutná.

Ladislav Hampl

„Ve škole jsem sice nebyl žádný vzorňák, ale ani jsem nikdy neměl žádné problémy nebo zásadní průšvih a nikdy jsem své vysvědčení před rodiči neschovával. Prostě průměr. Když jsem byl malý kluk, vysvědčení jsme s rodiči pokaždé nějak oslavili. Na základce jsem nosil domů známky dobré, na gymplu už to bylo horší. Bavil mě akorát tělocvik a s ostatními předměty jsem měl problém. Přesto vzpomínám raději na gympl než na základku. Učení mě sice otravovalo, ale gympl pro mě byla hlavně platforma, kde jsem se potkával s lidmi. Našel jsem tam kamarády, s nimiž se vídám dodnes,“ vysvětluje Láďa Hampl.

Tereza Kostková na základní škole nemívala úplně dobré vysvědčení, vždycky jí ho pokazila fyzika a matematika.

Autor: herminapress.cz

Tereza Kostková

„Vzpomínám si, že jako malá holčička jsem chodila do školy poměrně ráda, ale na její konec jsem se pokaždé moc těšila. Už jsem počítala dny do začátku prázdnin, ale to asi dělá každé dítě. Na základní škole jsem nemívala úplně dobré vysvědčení, vždycky mi ho pokazila fyzika a matematika. Paradoxně nejlepší vysvědčení jsem měla až na konci čtvrťáku a u maturity. Odmaturovala jsem se samými jedničkami. A to si žádalo odměnu. Maturitu jsme šli tenkrát oslavit do indické restaurace s rodiči a s kamarádkou. Jsem zvědavá, jak se bude ve škole líbit mému Toníkovi. Už se na ni připravuje. Měli rozloučení ve školce, byl šťastný, když dostal k narozeninám aktovku, do školy se moc těší,“ líčí Tereza Kostková.

Vendulka Křížová přiznala, že se občas snažila z různých věcí takzvaně ulejt.

Autor: TV Prima

Vendulka Křížová

„Nebyla jsem žádná šprtka ani vzorná žačka, ale taky jsem nedělala žádné lumpárny. Pravda ale je, že jsem se občas snažila z různých věcí takzvaně ulejt. Rodiče mě za špatné známky netrestali, věřili mi, že sama vím, kde musím zapnout, a že si špatné známky opravím. A já byla ráda, že ve mě mají důvěru. Na prázdniny jsem se pokaždé moc těšila a těšili se na ně i mí rodiče. Já to vnímám taky tak. Škola končí a s ní i povinnosti, a to jak pro děti, tak pro rodiče. Alespoň na dva měsíce. Dokud děti chodí do školky, je všechno jednodušší. Až přinesou mé děti vysvědčení, půjdeme za odměnu jako vždycky na nějakou dobrotu do cukrárny,“ plánuje Vendulka Křížová.

Igor Bareš měl z fyziky vždycky čtyřku.

Autor: archiv Blesku

Igor Bareš

„Známky na vysvědčení jsem míval na střední škole průměrné, dvojky a trojky. Na školu jsem během roku průběžně spíš kašlal, rodiče ale ze známek žádnou vědu nedělali. Vždycky pár týdnů před vysvědčením jsem zapnul a snažil se známky vytáhnout, jak to jen šlo. Až na fyziku, z té jsem měl čtyřku, ať jsem dělal, co jsem dělal, což byla fakt ostuda. Je mi to dodnes záhadou, protože třeba chemie mě naopak bavila, ale fyzika a vlastně i matematika mi vůbec nešly. Dneska bych už bez kalkulačky ani nedokázal třeba dělit dvojciferným číslem. Proto jsem se začal živit tím, čím se živím,“ směje se Igor Bareš.