Její cesta k mateřství byla trnitá, ale nakonec se všechno podařilo! A děti budou hned dvě!

Miminko se vám prý nedařilo počít přirozenou cestou, proto jste podstoupila umělé oplodnění…
Je to tak! Snažili jsme se o miminko čtyři roky, což byla hrozně dlouhá doba. Nechápu, proč spousta lidí zapírá, že tuto metodu podstoupili. Nevím, proč bychom se za to měli stydět. Myslím, že je to přirozená věc vývoje. Když se nedaří, je tu i tato cesta, která může lidem umožnit, aby děti měli. Nejdůležitější je děti mít. Jakým způsobem to půjde, už důležité není!

Povedlo se to hned napoprvé?
V podstatě ano. Samozřejmě byly komplikace, ale nemusela jsem umělé oplodnění podstupovat vícekrát. Musím říci, že lékaři na klinice byli hrozně příjemní, nemusela jsem vůbec zažívat pocity nějakého studu nebo deprese. Chovali se hrozně mile a dá se říci, že to nakonec proběhlo i s jistou dávkou humoru. Rozhodně jsme z toho nebyli nijak deprimovaní. A co víc, zdálo se mi, že i oni měli radost, když se nakonec zadařilo. A tak nás bylo na tu šťastnou novinu nakonec ještě víc!

Není tedy důvod zdráhat se, když nastanou pochybnosti…
Všem maminkám, které se dlouhodobě trápí a hrozně rády by měly miminko, doporučuji, aby tuto metodu podstoupily. Když se to hrozně dlouho nedaří, ovlivňuje to i vztah s partnerem. A co si budeme povídat – nejdůležitější je, aby ti dva byli v pohodě. Vinou marného čekání se ale pohoda začne vytrácet. A někdy kvůli tomu vztah nevydrží, což je škoda. Je to velká zkouška…

Určitě je lepší takovým koncům předejít…
Někdy se stačí jenom přijít poradit. Díky konzultacím pak možná zjistíte příčinu, proč to nejde, a nemusí to ani nutně vést k umělému oplodnění. My jsme zjistili, že jsme oba dva absolutně zdraví, a příčina neúspěchu nebyla objasněna. Nezbývalo nám tedy nic jiného než to zkusit touto metodou.

Říká se, že některé páry jsou k sobě prostě nekompatibilní…
My jsme k sobě kompatibilní byli, ale prostě se to z nějakého důvodu nedařilo. Asi to byl osud, že se to má povést takhle. A rovnou dvě najednou! Znám spoustu dětí mých kamarádů, které se narodily tímto způsobem, a musím říct, že nevidím nejmenší rozdíl. Myslím, že se vůbec nemusíme bát, že takto počaté dítě by byl nějaký robot. Naopak, děti, které přijdou na svět tímto způsobem, jsou v těhotenství více hlídané. Já mám úplně úžasnou péči a jsem za to vděčná. Mám skvělou doktorku, která se o mě fantasticky stará. Zdá se mi, že přesně ví, co jako žena prožívám.

Jak se v těhotenství cítíte?
Právě končím třetí měsíc a není to nic moc. Musím říct, že takové ty řeči, že je to nejkrásnější období v životě ženy, zatím moc neschvaluji. I moje kamarádky a známé většinou první tři měsíce prozvracely, pak následoval poměrně klidný měsíc, poté už ale přišla etapa, kdy natékají nohy, nemůžete se hýbat, nemůžete spát… Takže nevím, jestli těhotenství bude zrovna pohodové období, ale mám strašnou radost a jsem nesmírně šťastná!

A pociťujete nějaké vnitřní proměny, kromě toho, že vám je pořád zle?
Musím říct, že je to jiný stav se vším všudy. Třeba se říká, že je jídlo jednou z podstatných složek lidského života, a já s tím souhlasím. Najednou vám ale přestanou úplně chutnat některé věci a nebo vám začnou chutnat ty, které jste předtím v životě vůbec nikdy nevzala do úst, protože vám nevoněly. A pak to neustálé zvracení… Je to fakt vyčerpávající! Vzpomínám si, že vždycky když jsem měla střevní chřipku, tak jsem se už po třech dnech modlila, ať už to skončí. Jenže teď to trvá tři měsíce…

Věřím, že to není nic příjemného… Je ještě něco, v čem se momentálně nepoznáváte?
Jsem hrozně emotivní, rozpláču se u všeho. Teď mě naposledy rozplakalo zahájení Olympiády. Emoce tedy pracují, ale na druhou stranu mě těhotenství uklidnilo. Byla to moje velká touha. Zatím se mi všechny sny, třeba co se týče kariéry, splnily. A teď, když už konečně nosím pod srdcem dva drobečky, mám větší jistotu. Je mi ale jasné, že až se narodí, klid okamžitě přestane.

Máte z něčeho obavy?
Určitě! Asi jako každá žena, která je v jiném stavu. Nejvíce si přeji, aby bylo všechno v pořádku, myslím na to, abychom byli zdraví. A jestli to bude holčička nebo chlapeček, mi je úplně fuk. Momentálně žiji od ultrazvuku k ultrazvuku a od vyšetření k vyšetření. Mám také obavy, jestli to zvládnu, jestli všechno stačím a zdali budu umět děti dobře vychovat. Jsou to takové různé starosti, které stejně neovlivním, protože jsou otázkou vývoje a nedá se na ně připravit. Porod bude další hormonální změnou, která ze mě udělá Marťana, a pak budu zase přemýšlet úplně jinak. Prostě spoléhám na intuici a na vrozený mateřský pud, který mě bude vést, a také na rady zkušených, což jsou babičky a kamarádky. Ty už mi radí teď a pomalu mi říkají, do jaké školy by měly děti jít.

Když jste oznámila, že v Ulici končíte, věděla jste už, že jste těhotná?
Ne, jenom jsem věděla, že chci podstoupit všechny procedury a že se na to chci intenzivně zaměřit. Věděla jsem, že při zápřahu se seriálem a se vší prací to nebudu mít šanci jinak zvládnout. Chtěla jsem mít na to klid a zaplať pánbůh, že jsem si ten klid udělala, protože představa, že bych s momentální nevolností měla absolvovat nějakou práci, je opravdu stresující. Vyšlo mi to úplně geniálně a jsem za to ráda. Ale musím přiznat, že už teď je mi po všech smutno, voláme si a přemýšlíme o jiné formě spolupráce.

Nechala jste si alespoň nějaké pracovní aktivity?
Ano, ještě pořád moderuji. Mám také různé krátkodobé aktivity a čeká mě i pár natáčecích dnů, ale jsou to jen takové fyzicky nenáročné role, žádné kaskadérské kousky. Čeká mě také ještě pár divadelních představení, dokud na mě nepraskne kostým. Pak budu vybírat už jen to, co budu chtít a co zvládnu. Musím se přiznat, že obdivuji ty ženy, které chodí každý den do práce a přitom prožívají těhotenství stejně nepříjemně jako já. Opravdu smekám, protože bych to asi nezvládla.

Je pravda, že o vás diváci Ulice nepřijdou a že se do seriálu vrátíte, až se na to budete zase cítit?
Jako Digi jsem v Ulici od samého začátku, takže jsme se domluvili na tom, že až se budu cítit na návrat do pořádného zápřahu, tak dám vědět, a pokud o mne bude ještě zájem, vrátím se. Je ale možné, že se mi mateřství zalíbí a že si za chvíli pořídím další dvě děti a bude ze mne profesionální matka. O tom taky uvažuji. Ale asi je lepší nic neplánovat. Nechám to zatím být. Určitě mi ale dvojčátka dají pořádně zabrat a dva roky to bude takový záhul, že budu ráda, když zvládnu takzvanou mateřskou dovolenou.