"Pařížská je jako náš dvorek," zavtipkovala moderátorka, "máme tu byt, a proto se tu s Kristiánkem poměrně často procházíme."

Když už jsme v ulici proslulé slavnými značkami, napadá mě, jestli tu také ráda utrácíte…
Ačkoli jsem vyhlášená hadrářka, moc ráda po obchodech nechodím. Dopřávám si nákupy s chutí jen někde v zahraničí na dovolené, ale v Čechách ne. Proto často využívám stylistu Norberta Szalaye. Donese mi domů nějaké kousky, které se mu líbí, a já si je buď koupím, nebo ne. Hodně si také kupuji oblečení z různých focení. Ale dbám na radu, kterou mi Norbert dal – a sice, že koupit si jednu pěknou věc, která se vám k ničemu nehodí, je nanic. Občas si něco pořídím i podle své fantazie, ale poradit si nechám ráda.

Takže nemáte žádnou značku, které byste jednoznačně dávala přednost?
Ale ano. Značka, se kterou dlouhodobě spolupracuji, je Versace. Mně se na nich opravdu strašně líbí dokonalé materiály a střihy. Když obléknu jejich šaty, sedí mi a nemusí se nijak upravovat. Maximálně jen délka, protože bývají šité na vyšší lidi nebo na modelky. Také u nich využívám možnost, kdy jednou za čtvrt roku dostávají modely ze světových přehlídek. Jsou to třeba přehlídkové šaty v hodnotě půl milionu. A oni mi je ochotně půjčují na různé akce. To je super! Uděláte tak v šatech parádu, a nemusí vám zbytečně viset ve skříni.

Opravdu vás luxus tak baví?
Jezdím autem značky Porsche, máme byt v Pařížské a nádherný dům za Prahou, můžu si dovolit značkové oblečení… Myslím ale, že bych uměla být šťastná, i kdybych měla Škodovku a bydlela bych, jako do svých 18 let, v paneláku. Nejdůležitější totiž je, s kým život žijete. To je opravdu podstatné. A taky zdraví, které je na prvním místě. Ačkoli vím, že to zní jako klišé, tak vás všechny hmotné věci jednou omrzí. Je ale pravda, že je velmi příjemné, když můžete žít v blahobytu. Stále byste si ale měla vážit i maličkostí a nenechat se bohatstvím pohltit.

A co popularita? Ani ta vás ještě neomrzela?
Ne, mě to hrozně baví! Je ale fakt, že nezažívám takovou popularitu jako třeba Angelina Jolie nebo Madonna. Ta dokáže lézt na nervy, protože člověk nemůže nikam jít, aniž by ho někde někdo nepronásledoval. To může být na hlavu… Česká popularita je ale příjemná a má spoustu výhod. Já se ale třeba pořád normálně opaluji u nás na vsi nahoře bez a nikdo tam není (smích…).

Už osm měsíců jste mámou. Přála jste si už miminko?
Do pětadvaceti jsem vůbec o dítěti nepřemýšlela. Doba je prostě taková, že dnes ženy rodí později. Pak jsem si ale říkala, že bych si přála dvě děti a zatoužila jsem mít první do třiceti. To je podle mne tak akorát. Ve 28 letech se u mě ale objevily zdravotní problémy. Prodělala jsem dvě operace a lékaři mi děti v té době nedoporučovali.

To byla asi docela stresující situace…
Začala jsem chodit k jednomu čajíčkáři, protože na bylinky docela věřím. Bylinkář mi namíchal bylinky přímo na tělo. Pomohl mi posílit imunitní systém a já se dala docela dohromady. Zanedlouho mi lékaři oznámili, že bych už miminko mít mohla, že je všechno v pořádku.

Takže jste toho okamžitě využili!
Já jsem se tomu ještě trochu bránila, říkala jsem, že tak za rok nebo za dva, protože jsme chtěli cestovat a něco si ještě sami užít. Už jsme se ale nehlídali, nechávali jsme tomu volný průběh. Mám takový pocit, že v ten okamžik, kdy se řeklo, že je to možné, jsem okamžitě otěhotněla. Jsem za to ale moc ráda. Jsem šťastná, že malého mám. A taky náš vztah s Pepou se díky Kristiánkovi rozvinul a naplnil.

To chápu, zamilovanost se po nějaké době už vytrácí…
Jsme spolu šest a půl roku, přičemž pět let jsme žili takovým bezproblémovým životem – společnost, večírky, cestování, dovolené… Dělali jsme všechno, co jsme chtěli, co nás bavilo, teď už ale nastala skutečná realita!

Zvládala jste veškerou péči o miminko hned od začátku?
Měla jsem školu od sestry, protože ta už má děti dvě. Jiné je ale řešit něco se sestrou u jejích dětí, a pak to řešit u toho svého. Šestinedělí bylo třeba úplně šílené. Pořád jsem brečela a nevěděla jsem, co mám dělat. Stresoval mě pocit, že mi zůstane miminko už navždy. Musím přiznat, že až po třech měsících jsem si zvykla na Kristiánkovu stálou přítomnost a na to, že je můj a že ho opravdu budu mít do konce života. Ale je to krásný pocit. A teď o to víc, protože mě Kristiánek začíná vnímat jako svoji mámu, a já cítím, jak moc mě potřebuje.

Je pravda, že do pěti let plánujete další dítě?
Můj manžel ne, ale na něm to nezáleží. (smích…) Je ale fakt, že byl přede mnou už dvakrát ženatý a taky říkal, že už si nikdy nikoho nevezme. A pak přece! Chtěla bych ještě do pěti let holčičku. Zatím to ale neřeším.

Nedávno jste se stala novou moderátorkou Top Star Magazínu na Primě, kde budete opět zpovídat celebrity a informovat diváky o společenském dění. Přišla nabídka nečekaně?
Původně jsem chtěla dělat podobný pořad pro Novu, to ale nevyšlo. Zanedlouho poté mi zavolal Petr Lesák, že do Top Star hledají někoho na společnost a že si vzpomněli na mě. Vytyčila jsem si proto své mantinely, aby práce nezasahovala příliš do mých hrátek s Kristiánkem a do jeho výchovy, a nabídku přijala. Maximálně dvakrát týdně budu natáčet nejdůležitější společenské události.

Chyběla vám už společnost?
Mě to baví. Je to pro mne takový ventil. Je mi jasné, že se o mně bude psát, že jsem nevydržela u plenek a budu zase někde trajdat s vínem v ruce po večírkách. Mně to ale nevadí, vím, že se Kristiánkovi věnuji dostatečně. A další věcí je, že budu pořád na očích. Ačkoli to málokdo přizná, je to hrozně důležité. Být vidět přináší popularitu i peníze.

Nedávno jste oslavila třicáté narozeniny. Zdá se vám, že se s tímto věkem něco mění?
Se mnou spíš zahýbal malý, to je obrovská změna! Kulatá číslice ani moc ne. S malým nastal úplně jiný život, zvlášť pro mě. Do té doby jsem opravdu žila krásně sobecky. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Teď je to naprosto jiné, ale změnu jsem už potřebovala. Svět bez hranic už nebyl tím pravým ořechovým. I když, teď bych ho na jeden den klidně zase brala…