A do toho ještě musela řešit partnerskou krizi a neočekávaně otěhotněla. Všechny strasti ale byly zažehnány a před rokem porodila krásnou dceru Lauru.

Nedávno jste oslavili Lauřiny první narozeniny. Jakých pokroků už dosáhla?
Normálka, podle tabulek. Jenom se jí zatím neprořezal ani jeden zub. Takže pořád nemám na šaty…

Od začátku jste si chválila, jak je hodná. Platí to pořád?
Je strašně hodná! Klidná, usměvavá, ráda jí, ráda spinká… Zlobí akorát našeho psa. Ten je z ní na mrtvici. Jednou ho chytla za čupřinu a od té doby se jí vyhýbá obloukem. Což Lauru baví a pronásleduje ho. Už ani nepočítám, kolikrát jsem řekla: "Nech pejska." Bilionkrát?

Lauru jste s partnerem počali na usmiřovací dovolené. Proč jste se vlastně chtěli po 11 letech rozejít?
Prostě krizovka, kterou jsme neustáli. To se stává i v lepších rodinách. Rozešli jsme se, rozestěhovali a začali se rozhlížet po nových životech. Pak se nám začalo stýskat, začali jsme randit, odjeli k moři .... a ejhle! Laura byla na cestě!

Nechala byste si Lauru, i kdybyste od sebe definitivně odešli?
Stoprocentně!!!

Partnerskou krizi doprovázela krize profesní. Byla jste veřejně odvolána z projektu Big Brother. Muselo to být hodně nepříjemné období…
Prožívala jsem to dost blbě, protože jsem na to nebyla připravená. Nikdy v životě jsem se nemusela potýkat s nějakým větším nezdarem. A už vůbec ne s veřejnou potupou. Nikdo není rád obecním idiotem. Strčila jsem hlavu pod polštář a řvala a řvala a řvala. Jednak proto, že jsem popustila uzdu sebelítosti, jednak z realistického zhodnocení situace. Věděla jsem, že kariéra (a tím nemyslím "kariéru" televizní uvaděčky) je v háji, že budu muset začít od nuly.

Zpět ale k vašemu těhotenství, váš partner se o něm nedozvěděl hned. Fotku z ultrazvuku jste mu nadělila až pod stromeček. Jak zareagoval?
Brečeli jsme celá rodina. Já se považuju za hrdinku hlavně proto, že jsem mu to od října dokázala neříct, protože jsem strašně ukecaná. Měla jsem hroznou potřebu o tom mluvit, všem to říct. Ale věděla jsem, jak to bude úžasný, když se to dozví až pod stromečkem. Tak jsem to říkala skoro každému na potkání a Libor byl, myslím, poslední v Praze, kdo to nevěděl. Ale za ten nádherný Štědrý večer to stálo. Jen si mě moji kamarádi dobírali a ještě půl roku po tom se mě ptali, jestli už to Libor může vědět.

A jaký je Libor táta? Laura je jeho první potomek…
Co myslíte? Úzkostná a přecitlivělá prvorodička je proti Liborovi slabý odvar. Navíc je Libor ze tří kluků, kteří mají zatím také samé kluky. Laurunka je princezna nad princezny.

A co váš syn? Už si na sestřičku zvykl? Vím, že nebyl vaším těhotenstvím příliš nadšený…
Spíš mu to bylo fuk, jenom nechtěl, abych na něj kladla nějaké povinnosti spojené s miminem. Ale jak se na něj holčička poprvé koketně usmála, úplně jí propadl. Laura je na něj vysazená. Kdykoli ho vidí, chechtá se jak pominutá a Michal taje a taje. A nežárlí. Je rád, že svou "přehnanou" pozornost dělím.

Michal je právě v období bouřlivého dospívání, dá se s ním ještě komunikovat?
Komunikovat je to jediné, co spolu umíme. Naštěstí máme shodný smysl pro humor a rádi si povídáme. Jinak je pochopitelně na zabití.

K synovi jste byla vždycky hodně liberální. Neproklínala jste někdy tento svůj styl výchovy?
Ano, tisíckrát. Ale pořád si myslím, že se mi to jednou zúročí. A že moje nedůslednost a volná pravidla vyváží ty hodiny a hodiny, které jsme spolu prokecali. I o důležitých tématech, jako je morálka, spravedlnost, vyšší princip apod.

Určitě máte kolem Laury frmol. Pomáhají vám někdy vaši chlapi?
Kdyby byl frmol jen kolem Laury! To bych zvládla levou zadní. My do toho ale ještě rekonstruujeme dům a pracujeme na dost náročném projektu. Dosud jsem většinu stíhala s Lauruškou na ruce, ale už to nejde. Zapojila se proto moje máma, občas přijede hlídat druhá babička z Bechyně. Hlídala už i moje ségra, hlídal dokonce už i Michal.

Náročný program. Předpokládám, že vám na nic jiného už čas nezbývá…
Nemám čas lautr na nic! Když mám náhodou chvíli volno, zkameněle zírám do prázdna. Pak je jedna hodina v noci, jsem přetažená a nemůžu usnout. Tak píšu básničky Lauře. Mám velkou terasu, kde jsem byla každé léto zvyklá naložit se do bazénu. Jsou vedra k padnutí, ale ještě jsem tam nevkročila, jsem bílá jak sněhulák. Taky jsem široko daleko známá požíračka knih, hltala jsem tak jednu denně. Naposledy jsem ale přečetla knihu v porodnici. O malování, fotoshopu, mejdanění apod. si můžu nechat zdát…

A jak jste na tom s hubnutím? Už se vám podařilo dostat se na kýženou váhu?
Ani náhodou! Jde to hrozně ztuha. Zhubla jsem zatím jenom 15 kilo. Peklo všech pekel!

Jak vlastně váhu redukujete?
Snížila jsem kalorický příjem tím, že jsem svůj jídelníček omezila na čerstvou zeleninu, obilné klíčky a ryby, pravidelně po dvou hodinách piju jen neslazenou vodu. Každé ráno si jdu na hodinu zaplavat a pak mažu do fitka. Před večeří jezdím tak dvě hodinky na kole a kdykoli si během dne vzpomenu, dám si pár cviků z power jógy.... Ne, samozřejmě kecám! Prostě se snažím nežrat!

Po prvním porodu jste si nechala zmenšit prsa. Po druhém porodu se vám prý ale znovu zvětšila. Uvažujete zase o plastice?
Je to tak, jsem tam, kde jsem byla. Ale o žádných zákrocích nemá smysl uvažovat, dokud jsem jako buřt. A ani nevím, jestli bych to absolvovala znovu. Bohužel už vím, do čeho bych šla, a já jsem strašnej zbabělec.

Řešíte po čtyřicítce svoji postavu víc než dřív? A co stárnutí, netrápíte se jím někdy?
Ne, spíš míň. Asi, že mám teď takovou honičku, není čas, abych se zabývala podružnostmi. A stárnutí jsem se nebála nikdy. Můj život nikdy nestál na tom, jak vypadám. Nějak jsem vždycky věděla, že na medaili to zrovna není.

Léta jsme vás vídali na televizní obrazovce. Nestýská se vám někdy po televizi?
Nestýská. Být "známá" se mi v poslední době spíš nelíbilo než líbilo. Udělala jsem si čárku za to, co jsem chtěla v životě zkusit, a teď už je čas na jiné věci. Momentálně chci být úspěšnou producentkou.

A co psaní scénářů pro seriál "Ulice"?
Na konci téhle sezóny jsem musela práci na Ulici přerušit, už jsem nestíhala. A jako tečka za mým téměř tříletým působením vychází už ve druhém vydání, protože to první se hned rozprodalo, knížka "Můj život s Králem", kterou jsem sepsala za sekretářku Zdenu Čistou. Je to román pro ženy, na dovolenou, prostě červená knihovna. Původně vznikla jako fór. Ale asi má úspěch. Život je plný překvapení!