Vím, že máte pro veřejnost žhavou novinku. Můžete ji prozradit?

S partnerem jsme si ji nechávali až na konec, protože jsme oba velmi privátní lidé. Nechtěli jsme ji hned vykřičet do světa. Tou novinkou je, že jsme "vzatí"! Už půl roku jsem vdaná!

Tak to vám gratuluji! A proč byla svatba tajná?

Stejně jako já, i můj partner je hodně filantropicky a charitativně založený, proto jsme namísto toho, abychom dostávali dary, strojili veselku a pozvali sto dalších lidí, se vzali jen v kruhu nejbližší rodiny. Peníze, které jsme tak ušetřili, jsme poslali do Kambodže na jeden projekt pro děti s HIV, který právě "Slunečnice" podporuje.

Kde jste se brali?

Brali jsme se v Evropě, ale přesné místo ponechám v tajnosti. Ještě jednou jsme se museli vzít "papírově" v Americe. V létě budeme dělat další oslavu pro širší rodinu.

Byli na svatbě vaši rodiče?

Ano, tatínek mě vedl uličkou, měla jsem bílé šaty. Byla to normální svatba, ale úplně maličká, v přírodě. Bylo to velmi pokorné. Tak jsme si to přáli.

Jste v šestém měsíci těhotenství. Miminko jste plánovali?

Plánovali a povedlo se to hrozně rychle.

Znáte už pohlaví svého potomka?

Známe, ale necháme si to pro sebe. Tatínek je toho názoru, že by se to nemělo prozrazovat předem!

Stejně tak nechcete prozradit identitu svého manžela…

On si nepřeje být znám, takže to musím respektovat a chápu to! Jediné, co vám můžu prozradit je, že je to Američan a je velmi bohatý – samozřejmě srdcem!

Kde budete žít?

Žijeme v New Yorku, máme tam svoje "doma". Teď nám přivezli dokonce i gauč a poprvé v životě mám v bytě televizi. Instalovali mi ji minulý týden, tak jsem z toho nadšená.

To mě překvapuje. Myslela jsem, že žijete v určitém komfortu…

Nevyhledávám ho a nikdy jsem v něm nežila. To až teď. Poprvé se někde cítím skutečně doma. Poprvé mám pocit, že někam skutečně patřím.

Pořád platí, že se v Americe cítíte svobodnější než tady?

Pořád je to pravda, i když i tady už se to mění. Ten pocit vychází z toho, že když jsem tady žila, neustále jsem se setkávala s odsuzováním za to, co dělám. Za to, v co věřím, za své sny, za to, že se snažím pomáhat a nebýt lhostejná. Šlo to tak daleko, že jsem pak sama v sobě hledala vysvětlení, proč to vlastně dělám.

Předpokládám, že v New Yorku to bylo jiné….

Ano. Zjistila jsem, že je tam spousta lidí, kteří mají stejné sny. Že je normální, že se lidé o sebe starají, že to může být smyslem života a není to nic, za co bych měla být odsuzována. Tady se ten přístup také mění, už je jiný než před 10 lety, ale pořád zůstává ten základní pocit, že být jiný se rovná být špatný. Chci, aby moje miminko vyrostlo v prostředí, kde se nemusíte někoho bát jen proto, že se narodil jinde a má jinou barvu pleti.

Jak se v těhotenství cítíte?

Musím říct, že první dva měsíce byly pekelné a byly hrozně bolavé, ale teď jsem spokojená! Mám nádherné nohy, nikdy jsem neměla lepší! A taky prsa… Hrozně si to užívám, baví mě, že konečně nemusím zastrkovat břicho, vždycky jsem totiž měla trochu bříško. Prostě ve vás roste nový život!

Máte obavy z porodu?

Nemám strach, ale samozřejmě to asi nebude jednoduché. Uvidíme! Asi půjdu do nějaké alternativy. Myslím, že porody do vody jsou pro miminko lepší. Ale uvidíme, opravdu ještě nemůžu říct nic konkrétního, porod je něco, co moc nenaplánujete.

Jste vegetariánka. Nemáte pocit, že miminko v těhotenství o něco ochuzujete?

Snažím se poslouchat vlastní tělo a mimču to vyhovuje – je větší než bývá obvyklé, a má všechno v pořádku. Můj manžel jí ryby, tak máme dohodu, že když jí rybu, ochutnám také. Ale dělám to opravdu jen pro jeho pocit jistoty a ne proto, že bych cítila, že je to nutné. Věřím, tělo si řekne samo, co potřebuje!

Plánujete po porodu návrat na přehlídková mola?

Asi jen tak decentně. Ale možná ano, nevím. Ta práce mě baví. Ne, že by mě nějak zvlášť naplňovala, naplňuje mě spíš "Slunečnice".

A jak to bude s prací pro "Slunečnici" dál? Přece jen budete mít spoustu jiných starostí…

Je pravda, že teď dostává trochu na zadek i modeling. Ale aspoň se můžu soustředit právě na "Slunečnici". Jedu naplno! Myslela jsem, že když budu těhotná, naučím se hrát na saxofon, ale nemám na to čas. Nemám čas cvičit, pořád někde lítám, mám nějaké schůzky, neustále se něco řeší. Ale teď v těhotenství se cítím svobodněji – můžu dělat jen to, co opravdu chci a k čemu mám vášeň. A to je "Slunečnice".

Myslíte, že vám to vydrží i po porodu?

Bude to moje první dítě, ale na druhou stranu "Slunečnice" je také moje dítě. Samozřejmě vím, že miminko bude vyžadovat spoustu času, a já žiju tak strašně rychle, hyperaktivně, proto si myslím, že mi miminko naopak dá možnost trochu se zklidnit.

Budete dál cestovat do rozvojových zemí?

Asi ne hned, ale plánuji to a považuji za důležité, aby i děti viděly, že není tak úplně samozřejmé mít vodu, elektřinu a zdraví.

Prý jste opovrhovala šoubyznysem, ale přesto jste do něj vkročila. Proč?

Myslela jsem, že když budu slavná, změním svět. Samozřejmě to je blbost! Klidně můžete změnit svět a světy druhých ať jste učitelka, účetní nebo květinářka. Do Miss jsem se přihlásila proto, že mě rozčilovalo číst rozhovory s lidmi, kteří mluvili o dovolených, ale ne o tom, jak se dá svět změnit, že se dá navrhnout i jiná cesta. Já jsem opravdu věřila tomu, že svět zachráním. A věřím tomu, že i když zachráníte třeba jen jednoho člověka, zachráníte tím skutečně celý svět.