Před studiem DAMU jste studovala cestovní ruch. Proč jste si vybrala zrovna tento obor?

Byla to náhoda. Nevzali mě na hereckou konzervatoř, a protože jsem chtěla školu s nějakým uměleckým zaměřením, rozhodla jsem se pro grafickou školu. Ale bohužel jsem si vybrala obor polygrafie, který byl pro mě úplně mimo. Nepočítala jsem s tím, kolik obnáší matematiky a podobných předmětů, ve kterých jsem nebyla zrovna nejlepší, takže jsem po týdnu odešla ze školy sama. Pochopila jsem, že bych tam byla nešťastná. Vrátila jsem jim učebnice a přešla na cestovní ruch.

Chtěla byste se této profesi věnovat?

Je pravda, že mě ta škola moc bavila. Ale přestože ráda cestuji, k této profesi už bych se asi nevrátila. Můj sen je mít vlastní malou kavárnu – to by mě bavilo. Ale být průvodkyní, nebo pracovat v hotelu… To si neumím dost dobře představit.

Ale chvíli jste pracovala jako letuška. Bylo to namáhavé?

Dělala jsem trochu jinou letušku. Pracovala jsem pro malou společnost, která vlastnila letadla třeba jen pro 6 lidí. Letadlo si vždycky pronajal někdo na vysokém postu a lítal jím na jednání po Evropě. V letadle byli jen dva piloti a já, jakožto jediná letuška. Mým úkolem bylo podat cestujícím jídlo, odbavit je a to bylo všechno. Až tak náročné, jako to je ve větších letadlech, to asi nebylo.

Takže jste to zvládala v pohodě…

Občas jsem přece jen měla strach, létání v malém letadle je jiné. A hlavně jsem byla na všechno sama. Ze začátku jsem třeba často řešila zavírání dveří. Měla jsem noční můry, že to špatně zavřu a vysaje nás to. Protože jsem malá a nemám moc velkou sílu, tak jsem to nedokázala pořádně zabouchnout. Pilot musel vždycky vylézt z kabinky a udělat to za mě. Stávaly se mi tam hrozné trapasy. Ale letuškou jsem byla opravdu jen chvilku – ani ne půl roku.

Letušku jste si pak zahrála v seriálu „Letiště“. Hodila se vám tato zkušenost?

Ani ne, bylo to úplně jiné. Navíc ani tam jsem nehrála letušku dlouho, více než polovinu seriálu jsem byla spíš studentkou vysoké školy. V seriálu šlo hlavně o můj vztah s Vojtou Dykem.

Pamatuji si, že vám „zahnul“ se starší ženou a vy jste mu to neodpustila. Jste taková i v osobním životě?

Nevěry neodpouštím! Někdo říká, že je to normální, alespoň já občas takové názory slýchám, ale já to takhle nemám. Pro mě je hrozně důležité někomu věřit a po takové zkušenosti bych důvěru ztratila. Tím by pro mě vztah skončil.

Prý byste také už nikdy nechodila s hercem. Proč?

Je to tak. Nikdy sice neříkej nikdy, ale moje zkušenost je taková. Herectví je zvláštní povolání, protože když se normálně rozejdete s klukem nebo chlapem, už ho nemusíte vidět. Kdežto tady na tom malém českém hereckém písečku, kde se všichni se všemi znají a pořád se potkávají, ho dříve nebo později potkáte. A je to opravdu nepříjemné – obzvlášť, když jste s ním obsazena do nějakého milostného páru.

Jste novou tváří seriálu „Ordinace.“ Je pro vás účinkování v seriálech plnohodnotnou prací?

Samozřejmě, že seriály jsou zdrojem výdělku. Ale neberu to tak, že by to byla méně hodnotná práce než ostatní. Je to jen trochu jiná herecká disciplína. V Rubínu dělám téměř zadarmo představení, která mě opravdu baví a dělám je z nějakého důvodu. A z nějakého důvodu dělám i „Ordinaci.“ Je to i proto, abych pak mohla hrát v Rubínu téměř zadarmo. Všechno je provázané. „Ordinace“ mi umožňuje být na volné noze, poskytuje mi určitou svobodu. Navíc jsme se tam sešli dobrá parta a opravdu mě to baví.

O stálém angažmá v divadle tedy neuvažujete?

Zatím ne. Nevyhovuje mi, když jsem dlouho ve stejném kolektivu lidí. Mám hrozně ráda různorodou práci a ráda se setkávám s novými lidmi, takhle mi to naprosto vyhovuje.

Zřejmě nemáte ráda stereotyp…

Ano, je to tak. Navíc se studentům DAMU stává, že dostanou angažmá v divadle, do kterého by sami nikdy nešli, ale jdou tam jenom proto, aby měli vůbec nějaké angažmá. To bych nechtěla. Tuhle profesi dělám proto, že mě baví, a kdyby mě to přestalo bavit, neměla by ta práce smysl. Kdybych měla hrát představení, která se mi nelíbí a nestála bych si za nimi, bylo by zbytečné tuhle práci dělat.

Co děláte nejraději, když vám zbude volná chvilka?

Musím říci, že se mi po ukončení vysoké školy dost změnil život. Vysokou jsem si opravdu užívala včetně chození do hospod. Ale teď už jsem se trochu uklidnila. Hrozně ráda se třeba dívám na filmy, „dokoukávám“, co jsem zameškala a propásla v kinech. A také mám moc ráda děti, proto si půjčuji od ségry šestiletého Tadeáška. A teď jezdím i za sestrou, protože se jí minulý týden narodila holčička. A samozřejmě také za svými rodiči.

Uvažujete už o vlastních dětech, nebo je to ještě dlouhodobá perspektiva?

Už si to umím představit, ale asi by to zatím nebylo možné při tom, jak teď funguji a co dělám. I když jsme už s přítelem začali o rodině uvažovat… Když se ale na věc podívám realisticky, myslím, že by to bylo ještě uspěchané. Vidím to na „ségře“ – dítě změní celý život, podřídíte mu všechno. Takže když mě chytnou mateřské pudy, raději se zase rychle vzpamatuji.