Setkání s ní ve vás vyvolá pocit, že všechno se dá zvládnout s úsměvem a v pohodě. Jana Paulová si diváky získala nespočtem komediálních rolí, nově ji uvidíte v seriálu Polabí. Nezalekne se ani fyzicky náročných výzev – třeba soutěže StarDance, v níž před dvěma lety tančila. Ráda také cestuje, zvlášť na milovaný řecký ostrov Korfu, kde se učí umění nicnedělání.
VIDEO: Jana Paulová o vnučkách: Starší se předvádí po mně, mladší je zlatíčko
Čím si vás řecký ostrov získal?
Projela jsem kus světa, ale tady jsem našla ideální místo pro rodinné a odpočinkové dovolené a pořád mě těší se sem vracet. Mám tu za ta léta spoustu přátel mezi místními lidmi, těšíme se na sebe každý rok. Je tu neskutečně čisté moře, plno zeleně a na místech, kam jezdím, vůbec nevím o probíhajícím okolním turistickém ruchu.
Slouží vám místní ostrovní tempo jako určitá „dekompresní komora“ z kolotoče českého showbyznysu?
Dalo by se to tak nazvat. Tady řešíme jen základní potřeby. Jsme všichni spolu, máme na sebe navzájem čas a pořád toho nemáme dost.
Musíte se po příletu do Řecka učit „zpomalit“ vědomě?
Ano, pár dnů mi to vždycky trvá. Mám tendenci chystat si práci na další sezonu, učit se nové role, psát si, plánovat, ale po týdnu se už nechám unášet krásnou leností, řeckou letní atmosférou a radostí z nicnedělání, které je pro mě pořád ještě velkou vzácností. Ale nestěžuji si, nechtěla bych to jinak.
Jako ostřílená cestovatelka i herečka na zájezdech už asi máte balení v malíčku. Existuje nějaká naprosto absurdní nebo nečekaná věc, bez které byste ale nikdy neodletěla?
Jo, jo, je to cícha. Prostě kus povlečení z toho nejjemnějšího materiálu. Beru si ji s sebou všude, protože třeba na některých víc adrenalinových cestách úplně nevím, v jaké se ocitnu posteli. A tak ji používám místo spacáku, protože je skladná, a já mám tak sice trochu pofiderní, ale přece jen nějakou jistotu, že budu spát vždycky v čisté a hebké posteli.
Váš život je spjatý i s duchovním světem a cestami do Indie. Jak se tento vnitřní klid z ášramů snáší s flitry, peřím, televizními kamerami a nekompromisními hodnoceními?
Jsme všichni svým způsobem čistá bílá promítací plátna, na která se promítají různé obrazy a příběhy, a to plátno přesto zůstane čisté a bílé.
Vaše dcera se do Indie dokonce odstěhovala. Vymlouvala jste jí to?
Potřebuji ke svému životu pocit svobody stejně jako kyslík k dýchání, a tak jsem se ho vždycky snažila dávat i svým nejbližším. Takže jsem dospělá rozhodnutí mých holek nikdy ani nehodnotila, ani nesoudila, ani jim nebránila.
