Dojem z filmového plátna nebo televizní obrazovky není daleko od pravdy. Pavla je vlídná, uvolněná a je radost s ní debatovat… Jen kdyby nás nesvazoval čas, herečka měla na rozhovor vyhrazený jen krátký časový úsek. To nejdůležitější – děti i víru v lásku – jsme ale probrat stihly. Stejně jako nejnovější film, který příští týden vtrhne do kin a má název Chica Checa. „Každý, kdo má chuť se dojmout i zasmát nebo zapřemýšlet o životě, si to v kině určitě užije,“ usmívá se Pavla.
VIDEO: Chystám se na svoji první drag show, říká Pavla Tomicová
Co vám teď dělá největší radost, z čeho jste třeba až blažená?
V současné době mě asi nejvíc těší divácké ohlasy na náš film Chica Checa, protože práci při jeho vzniku považuji za nejkrásnější natáčení svého života.
Sešla se tam skvělá parta?
Ta nejskvělejší. Byli jsme si tam opravdu všichni hodně blízcí. Režisér Šimon Holý je neuvěřitelně citlivý, empatický a moudrý člověk, taková stará duše, a je narozený ve stejný den jako já! V Honzíkovi Cinovi, kterého jsem poznala až při natáčení, jsem získala nepokrevního syna. Cítíme oba, že už si zůstaneme velmi blízcí do konce života.
Jeden moment prý byl pro vás oba dost dojemný…
Asi myslíte ten, kdy mi můj filmový syn Lukáš (Jan Cina, pozn. red.) vyprávěl, jak měl neuvěřitelně krásný vztah se svojí vlastní babičkou. A když se svým rodičům přiznal, že je gay, tak ho přesvědčili, že se to babička nesmí dozvědět, protože už je na to příliš stará. A pak babička umřela a Honzík si vyčítal, že jí to neřekl. A představte si, že během natáčení jedné scény omylem pověsili fotografii jeho pravé babičky místo té naší filmové na zeď přímo za mým ramenem. V ten moment se mi zrovna filmový Lukáš svěřoval, jak to má. Bylo to silné, vlastně jsme to vůbec nemuseli hrát. Když jsme pak celí rozechvělí i s režisérem vyšli na vzduch, Honzík plný emocí povídá: „Pavli, já jí to řekl, já jí to řekl!“
Když zmiňujete vztah matka a filmový syn, jak to máte v soukromí se svými dvěma dětmi, jste na ně pyšná?
To opravdu jsem. Na to, jací se z nich stali lidé. Nevím ale, jestli je to mojí výchovou, nebo se ty moje děti tak jednoduše narodily. Každopádně ode mě dostávaly hodně lásky. A jak říkal náš profesor na střední pedagogické škole – i kdyby bylo dítě rozmazlené, tak je to pořád lepší, než kdyby bylo bezcitné.
Umíte mlčet a nemluvit dětem do života, jejich představ a plánů?
Dělám to tak, jak to dělali moji skvělí rodiče. Říkám dětem svoje názory s tím, že ale stejně záleží na nich, protože je to jejich život.
