Úmrtí Hayden Panettiere potvrdil zástupce rodiny skrze prohlášení, které poskytl její otec Alan Panettiere. S hlubokým zármutkem v něm popsal svou dceru jako neuvěřitelné světlo a živelnou sílu, která přinášela nesmírnou lásku a radost každému, kdo ji znal, i miliónům diváků u televizních obrazovek a filmových pláten. Přesné okolnosti jejího náhlého skonu zatím nebyly zveřejněny.
Od raného dětství před kamerami
Hayden Panettiere zahájila svou profesní hereckou dráhu již v raném dětství. Poprvé se před kamerou objevila v roce 1994 v mýdlové opeře One Life to Live. O dva roky později navázala rolí v seriálu Guiding Light, kde působila s přestávkami až do roku 2000. Ve svých devíti letech debutovala ve filmu, když propůjčila svůj hlas princezně Dot v animovaném snímku Život brouka. Významný průlom v její kariéře nastal v roce 2000 díky roli ve sportovním dramatu Vzpomínka na Titány, kde ztvárnila dceru fotbalového trenéra po boku Willa Pattona.
Po řadě epizodních i vedlejších rolí v populárních seriálech jako Ally McBealová či Malcolm v nesnázích a filmech typu Tygří turnaj nebo Princezna ledu přišel v roce 2006 zásadní okamžik. Hayden získala jednu z hlavních rolí v seriálu Hrdinové (Heroes). Její ztvárnění středoškolské roztleskávačky se schopností samovyléčení z ní prakticky přes noc učinilo mezinárodní hvězdu. Po skončení Hrdinů v roce 2010 prokázala svůj herecký rozsah v hororové sérii Vřískot 4, přičemž ke své oblíbené postavě se vrátila ještě v roce 2023 ve snímku Vřískot 6. Mezi lety 2012 a 2018 pak zářila po boku Connie Britton ve všech šesti řadách úspěšného hudebního seriálu Nashville. Během své kariéry se Hayden věnovala také hudbě a vydala několik vlastních skladeb. Jejím vůbec posledním filmovým počinem se stal snímek Sleepwalker, který vstoupil do kin v lednu tohoto roku.
Boj se závislostmi
V osobním životě prošla Hayden velmi náročnými obdobími. Známý byl především její vztah s hereckým kolegou z Hrdinů Milem Ventimigliou, po němž následoval pro herečku velmi těžký rozchod. V prosinci 2014 přivedla na svět dceru Kayu, kterou měla se svým tehdejším snoubencem, ukrajinským boxerem Vladimirem Kličkem. První čtyři roky vychovávali dceru společně, avšak v roce 2018 přešla plná péče na Klička, s nímž dcerka odcestovala do Evropy. Hayden později rázně odmítla spekulace o tom, že by se dcery dobrovolně vzdala. V době změny péče totiž podstupovala intenzivní léčbu závislosti na alkoholu, drogách a těžké poporodní deprese a rozhodla se, že nejlepší, co může pro Kayu udělat, je nechat ji v péči otce. S dcerou však zůstávala v pravidelném kontaktu.
O svých dlouholetých problémech poprvé otevřeně promluvila v roce 2022. Popisovala, jak těžké bylo čelit pocitu, že sice dosáhla vrcholu, ale vlastními démony si život zničila. Otevřeně přiznala, že se sáhla na dno, ale díky tvrdé práci na sobě a upřímnosti k vlastnímu životu dokázala čelit i těm nejtemnějším momentům. V jednom ze svých posledních rozhovorů zmínila, že se považuje za neustále se vyvíjejícího člověka, který bere každý den tak, jak přichází, a snaží se dělat to nejlepší.
Upřímná knižní zpověď
Život Hayden Panettiere poznamenala také obrovská osobní ztráta. V roce 2023 náhle zemřel její jediný mladší bratr Jansen Panettiere ve věku osmadvaceti let na následky srdečních komplikací. Pro Hayden to byla drtivá rána a otevřeně přiznala, že s jeho odchodem měla pocit, jako by ztratila polovinu své vlastní duše.
Začátkem letošního roku vydala Hayden svou memoárovou knihu s názvem This Is Me: A Reckoning. V ní se podělila o nejosobnější a nejbolestivější zážitky svého života. Popisovala v ní náročné úskalí dětské slávy, vztahy pod drobnohledem veřejnosti i nelehké rozhodnutí ohledně péče o dceru. V knize rovněž poprvé veřejně otevřela svou bisexualitu a podělila se o mrazivý moment, kdy ji lékaři varovali, že pokud nepřestane s pitím, nezbývá jí více než pět let života. Kniha se stala její otevřenou zpovědí i mementem neustálého zápasu o vlastní zdraví a štěstí.
