Vtipy říká konverzačním tónem. Musíte dávat pozor, kdy mluví vážně, kdy s nadsázkou. Občas to stejně nepoznáte. Padesátka Milanovi Šteindlerovi sluší po všech stránkách. Šestého února měl premiéru jeho nový film: "O život". Režisér, herec a producent Milan Šteindler * narodil se 12. 4. 1957 * 1971 spoluzaložil divadlo Sklep * 1985 absolvoval režii na FAMU * Režie: Vrať se do hrobu (1989), Díky za každé nové ráno (1993), Perníková věž (2002), O život (2008) * Je ženatý, má syna Olivera (16) a dceru Johanku (11)

---

Jaké ženy se vám líbí? To je strašně těžký. Když jsem říkal, že se mi líbí blondýnky, zjistil jsem, že právě chodím s brunetkou, a naopak. Líbí se mi ženy, které mají osobnost, protože to skýtá možnost pohodlnosti, že za mě něco rozhodnou. V práci se musím pořád rozhodovat, proto je příjemný, když někdo něco rozhodne za mě. Ale když to rozhodne jinak, než jak je mi to příjemný, tak se zase dostaví ta snaha rozhodnout to sám. Chcete-li zaujmout ženu, máte na to nějaký trik? Já jsem musel mít vždycky nějaký trik! Jednoznačně: pobavit. Tím, že jsem pobavil, tím jsem se občas s někým seznámil. Měl jsem i jiné způsoby, takzvanej systém pavouk - to spočívalo v tom, že jsem seděl ve vinárně U Rarášků a čekal jsem, až se kolem nachomejtne nějaká žena, který bude líto takového smutného muže. Nejlíp taková, se kterou jsme se trochu znali. A čekal jsem, zda se v ní probudí takovej ten ošetřovatelskej pud, a někdy se to i podařilo. Vloni vám bylo padesát, dostavila se sebereflexe? O tu se pokouším pořád. A co se týče věku, tak tam je hrozivý hlavně to číslo. Řeknete někomu, že je vám padesát, a on si řekne něco jako: "A jéje, to zas přijde nějakej chudák, kterýmu budeme muset pomáhat do schodů." Uvědomuju si, že člověk má práci a má všechno, co ho baví, a za chvíli to mít nemusí. Když máte čas pro sebe, co děláte? Ležím na gauči a dívám se na televizi. Když takhle mluvím do médií, říkám, že si vybírám na druhém programu umělecké filmy nebo dokumenty, ale ve skutečnosti se dívám úplně na všechno. Posledně jsem viděl dokument o režisérovi Edwardsovi, který natočil ,,Růžovýho pantera". Ale uspokojí mě i střílečka, kde se moc nemluví a jezdí rychle autama. A když pracujete a pak v době volna "ležíte na gauči", jak stíháte svou rodinu? Já o rodině moc nemluvím, ale musím k tomu říct aspoň to, že se upřímně a poctivě snažím. Vyčlenil jsem si jeden den v týdnu, kdy dceru vozím na různý aktivity. Ale o tom bych nerad mluvil do médií... Budete to pak muset dodržovat... Jednak, a jednak pak manželka řekne: "No, pár dnů ses věnoval dceři a hned je to v novinách!" Jsou děti v něčem po vás? Syn je velice slušnej chlapec, není takovej sígr, jako jsem byl já v jeho věku. Ale v "Ordinaci v růžový zahradě" hraje sígra - týrá malé děti a kouří v parku. Dcera je ještě dítě, je jí jedenáct let, a to si užívám. Ale je mi jasný, že za chvíli už budu chodit s brokovnicí kolem baráku a střílet nápadníky. O některých režisérech se říká, že křičí na herce, nebo jsou neurotičtí. Jaký jste vy? Jsem neobyčejně vlídný, milý, slušný a čistotný chlapec... Ale nedivte se, že režiséři jsou zobrazovaní, jak dupou po klobouku a trhají si vlasy. Během natáčecího dne se vyskytne tisíc momentů, kdy to vypadá, že se všichni snaží režisérovi jeho film zničit. To pak i já začnu mluvit hlasitějc a rychlejc dýchat. Máte chuť v roli herce mluvit do práce režisérovi? Jako herec mám dost starostí sám se sebou - abych uměl text, abych došel na značku, abych neupad', aby značka byla dostatečně veliká, protože už taky blbě vidím... Baví vás natáčení pořadu "Maxi Clever"? Není to pro mě namáhavá práce. Máme tam skvělou partu. Je to spojení příjemného s užitečným. A má to smysl. Když nic jinýho, tak vypadám jako nejchytřejší člověk v republice... Ale dívají se na to i děti, a mě napadá, kolik asi musí bejt zničenejch domácností s těma mikrovlnkama. Já být dítě, neváhal bych něco šílenýho vyzkoušet. Minulý týden měl premiéru váš film "O život". Ulevilo se vám, že už je hotový? Ono to má své etapy, kdy si člověk pořád myslí, že už má vyhráno. Když se mi podaří najít herce, říkám si: ,,Film je hotov! Zbývá jen natočit ho." Ale pak se zjistí, že natáčení není tak lehké, takže jsem zase na infarkt. A když je film natočenej, jsem šťastnej, že je vyhráno, ale před koncem jsem zase na infarkt - to se film dodělává. I já občas dodělávám... Jak zvládáte premiéry? To zase nebudu mít vyhráno a budu zvědavej, co tomu řeknou lidi a kritika. Ten film je trochu střelenej. Ale jsem přesvědčen, že když se tomu směju já, najde se pár zpozdilců, který se budou smát stejným věcem. Ve filmu prý vystupují i duchové... Ano, s našimi dvěma hlavními hrdiny cestuje duch mrtvého spoluobčana činný v politice. Věříte na duchy? To ani ne, ale spíš na další životy. Říkám si, že není potřeba spěchat, když něco nestihnu teď, tak to stihnu v příštím životě. Jedinej problém je, že si člověk v tom dalším životě už nepamatuje, na co má vlastně navázat. Těšíte se, že po premiéře nastane pracovní pauza? Je to nekonečný maratón. Po premiéře jezdím na regionální premiéry, film je moje dítě, tak ho nenechám cestovat samotný. A až pauza nastane... To počítám, že bude takzvaná mužská menopauza a to je prej taky hrozný!