Když jsem se dozvěděla, že budu dělat rozhovor s Reginou Řandovou, měla jsem velkou radost. Určitě se i vám vybaví komedie Bota jménem Melichar, kde hraje roli Jolany, která patří k mým oblíbeným. Od vystudování konzervatoře ušla herečka kus cesty, dokázala odejít s malým synem z toxického manželství s hercem Čestmírem Řandou mladším a znovu se vdát, tentokrát za toho pravého. Zajímalo mě, jak těžké bylo pustit si muže znovu k tělu a co pro sebe dělá po padesátce.
Podruhé jste se vdávala v šestatřiceti letech. S vaším manželem máte krásný vztah, je to i tím, že si hlídáte soukromí?
Snažím se. On je v tomhle hrozně fajn, ví, že musím chodit i na nějaké akce, a když to jde, tak mě doprovodí. On tam prostě je a ví, že jsem v pohodě. A myslím si, že není nutné, abych všechno ventilovala ven, respektuji jeho přání.
VIDEO: Eva Decastelo a Regina Řandová: V doprovodu fešáka Karla!
Kdo má u vás poslední slovo, třeba když máte rozepře?
Většinou ustupuji. Nejsem ten typ, který musí mít poslední slovo. Když máme nějakou diskusi, tak manželovi svůj názor řeknu. Naštěstí ani on není takový, že musí být po jeho. Třeba přijde a řekne: Hele, vím, že o tom potřebuješ prostě jen déle přemýšlet. Já nemusím za každou cenu vyhrát.
Člověk se asi ponaučí i z předchozích vztahů…
Rozhodně. A když se neponaučí, tak se pořád točí v kruhu. Člověk by se měl z těch věcí poučit a měl by umět jít dál. A snažit se, aby chyby, které v rámci mladické nerozvážnosti dělal, už nedělal. I já už samozřejmě řeším věci jinak, než bych je řešila ve dvaadvaceti.
Kdybyste se mohla vrátit v čase a promluvit si se svým „mladším já“ v době největší krize se svým prvním mužem, co byste si dnes poradila?
Že mám věřit v nějakou ženskou intuici, kterou v sobě mám. Jediná věc, kterou považuji ve svých životních přešlapech za chybu, je to, že krok, který jsem udělala později, jsem neudělala dřív. Měla jsem tomu věřit a udělat to. A když už ten krok uděláte, tak si za tím stát. Nedělat fórky nebo vyhrožovat, ale když to dozraje, tak to udělat. Tohle jsem si v životě ověřila.
Bylo pro vás těžké po předchozích zkušenostech a nepříjemném rozvodu znovu uvěřit muži a pustit si někoho tak blízko k tělu i k duši?
Určitě. Já jsem na muže nezanevřela, ale byla jsem velmi uzavřená k tomu, že bych se třeba ještě někdy vdala. Myslela jsem na to, co mi oddací list způsobil. Můj druhý muž mi dlouho říkal, že by se mnou rád vstoupil do manželství, ale já jsem se bránila. A kdybychom neměli touhu mít spolu dalšího potomka, tak jsem ten krok možná nikdy neudělala. Ale já jsem staromilec a říkala jsem si, že pokud plánujeme těhotenství, tak bychom měli být v nějakém pevném svazku. A když si přede mě sedl můj muž a můj tehdy dvanáctiletý syn se v podstatě přimlouval, tak jsem neodolala – a do půl roku jsme se vzali.
To bylo napínavé i romantické zároveň.
Můj syn se na mého muže upnul, asi potřeboval nějakou jistotu. Protože s mým bývalým to nebylo ideální ani ve vztahu otec a syn. Takže syn to tak cítil a udělala jsem to nejen pro sebe, ale i pro něj.
Loni jste prošla viditelnou proměnou a zhubla jste pět kilo. Co bylo tím hlavním impulzem?
Po letech jsem se vrátila na jeviště a nevěděla jsem, jak budu vypadat v korzetu nebo v kostýmu. Zkusila jsem přerušovaný půst, který mi vyhovoval. Spočívalo to v tom, že jsem dodržovala určité časy, kdy jsem nejedla a kdy jsem dala tělu možnost odpočinout si a zpracovat jídlo. Jedla jsem téměř všechno, dopřála jsem si i sklenku prosecca nebo piva. Úplně jsem to nedrtila na doraz. Důležitý byl čas toho, že jsem začínala obědem a končila večeří. Naštěstí neznám to večerní přejídání se nebo hlad, když přijedete z představení, otevřete ledničku a nafutrujete se čímkoli. Držela jsem půst asi rok. Na tento systém jsem si navykla a teď jsem k němu přidala snídani, kterou začínám den. Ono to vypadá, že pět kilo není nic, ale když vážíte šedesát pět kilo, tak pět kilo dole je dobrých. Moje výhoda je, že nejsem na sladké, ale dortík si občas dám. Prostě všeho s mírou.
Většina diváků má váš hlas spojený s Angelinou Jolie. Máte pocit, že už dokážete odhadnout její herecké reakce dříve, než promluví?
Už znám její fígle, které používá. Už u první scény vidím, jaké má tempo, jak dýchá, jak klape pusou, a už jsem schopná se na ni napojit. Když dabujete nějakou herečku spoustu let, tak jste na ni zvyklá.
Já například nemám ráda, když se změní u nějakého herce dabér…
Taky mi to vadí. Je to tak, protože ten hlas už máte s tím člověkem spojený.
Americká produkce prý hlídala, jestli i správně dýcháte jako ona…
Neděje se to u každého dabingu. Například když jsem s Angelinou dabovala film Královna Zloba, byla zde přímo supervizorka z Polska, která dabing pro Evropu hlídá. Byla s námi tři dny zavřená ve studiu a vše kontrolovala, každý vzdech, dech. A když se jí něco nezdálo a nebylo to dostatečně přiblížené originálu, tak to vrátila, některé věci se dělaly třeba i desetkrát. I jedna krátká věta nebo jedno slovo. Tyto velkofilmy se opravdu hlídají.
Nejen já, ale určitě i naše čtenářky vás znají z filmu Bota jménem Melichar. Bylo vám šestnáct a hrála jste osmačku. Jak vzpomínáte na moment, kdy jste se dozvěděla, že roli Jolany získáte právě vy? Kolik dětí tehdy prošlo konkurzem?
Myslím, že to byly dvě tři stovky holek, které se hlásily na tu roli. Já jsem ji získala až napodruhé. Film měla točit jiná paní režisérka, u které jsem na konkurzu neprošla. Paní režisérka se ale potom rozhodla, že to točit nebude. A pan režisér Zdeněk Troška, který to pak točil, si pozval na konkurz znovu všechny stejné děti. A tam už jsem se na roli líbila. Pamatuji si, že jsem tenkrát dostala domů telegram.
Pamatujete si ještě na kamerové zkoušky?
Ano, ty byly na Barrandově. A já je dělala s Geňou, měl hrát roli Dochleby, ale jeho si nevybrali, mě ano.
Udržujete s někým z tehdejších dětských herců kontakt i po více než 40 letech?
Po natáčení jsem se chvíli vídala s tou svojí kamarádkou ze třídy, s herečkou Míšou Krešlovou. A teď jsem se viděla s Miladou Štýbrovou, dnes Gazarovou, která hrála deváťačku Lamkovou, které jsem vzala kozačky. Potkaly jsme se u kadeřnice a povídaly jsme si asi dvě hodiny. Jsme ve spojení a chceme zorganizovat nějaké setkání.
















