Všechno začalo milostným vzplanutím dvou teenagerů. Láska jim vydržela a vyvrcholila svazkem manželským. Od jejich prvního rande uplynulo 25 let. Seznámili se, když jim bylo 16 let. Radka (Panna) tehdy chodila do dívčího a Pavel (Rak) do chlapeckého skautského oddílu. A na jedné společné akci, kterou jejich oddíly uspořádaly, si padli do oka. Pavel říká, že se do Radky zamiloval na první pohled. "Musím ale přiznat, že mě tehdy vůbec nechtěla, ale nakonec jsem vyhrál," vzpomíná s úsměvem. A co mu tehdy pomohlo zvítězit? "V té době jsme hrávali různé psycho hry, diskutovali o věcech, které byly pro nás tenkrát zásadní. Už tehdy uměl Pavel velmi dobře formulovat své myšlenky a přesvědčit ostatní o své pravdě. Když ho dnes vidím v televizi, musím se usmívat, jak je pořád stejný," vypráví Radka. Bezstarostný život Od té doby už se pod sebe nehnuli. Ve dvaceti letech se vzali, protože chtěli společně bydlet. "Studovali jsme vysokou školu, neměli moc peněz, ale spoustu času, zájmů a kamarádů. Bylo to prima období, a vůbec nelituji, že jsem se vdávala tak mladá," svěřuje se Radka. O dva roky později se jim narodil první syn Jáchym za další dva roky ho následoval Matouš. Vzácné chvilky Času, kdy mohou být manželé spolu, mají nyní podstatně méně. Pavel je ve své funkci primátora Prahy přece jen velmi pracovně vytížený. Oba se však shodují, že když už se jim podaří být někdy spolu, velice si to užívají. Zůstaly jim společné zájmy i dlouholetí přátelé. A co rádi dělají? "Jakýkoliv sport, lezení po horách, jízda na kolech, běhání, chození do lesa, potápění, plavba na lodi. To všechno máme společné. Milujeme také ryby, Pavel je rád chytá a já je mám ráda na talíři. A oba máme rádi dobré víno," notují si. Přesto Pavel jeden sport provozuje s Radkou jen se sebezapřením. "Nerad hraji s ženou tenis nebo squash, protože to je hrozná nuda," říká. Doporučuje jí proto, aby si našla nějaké kamarádky, se kterými se vyžije i v těchto sportech. Role se otočily Jelikož mají dva dospívající syny - Jáchyma (17) a Matouše (15) - snaží se volný čas věnovat samozřejmě i jim. Pavel si stěžuje, že synové své rodiče už příliš neposlouchají. "Spíše se teď snaží vychovávat oni nás. Jsou ke mně nejkritičtější ze všech lidí, které znám. Ze svých patnácti a sedmnácti let se na mě dívají s takovou tou shovívavostí odcházejícího starce, ale mě jejich kritiky docela baví," usmívá se primátor hlavního města. A Radka svého muže doplňuje: "Ačkoliv jsme byli v názorech na výchovu poměrně jednotní, kluci zdědili ty nejvydatnější povahové rysy po nás obou, tak nevím, jestli výchova ještě něco zmůže. Ale zatím to vypadá dobře." Univerzální muž Manželství, rodina a partnerství, to není procházka růžovým sadem. Znamená to i stovku každodenních starostí a povinností. Má vůbec Pavel při své práci čas pomáhat v domácnosti? V době našeho rozhovoru to byla aktuální otázka. Radka měla přetrženou achillovku, dostala nechodící sádru, a tak byla odkázaná na pomoc druhých. Pavlovi i klukům tedy přibylo domácích prací. Na rozdíl od chlapců puberťáků ale Pavel nereptal a měl se svou ženou trpělivost. Manželovu vytíženost i popularitu zvládá Radka zatím celkem dobře. "Mám štěstí, že jsem životní optimistka. Neprotestuji a užívám si čas, který mám sama pro sebe, ale i ten, kdy jsme spolu." Pavel v tomto ohledu pěje na svou ženu jen samou chválu: "Dodnes jsem fascinován mírou respektu a tolerance ze strany své ženy, protože já jsem podstatně méně tolerantní. Ona je v tomto ohledu světice! Ale i při obrovské míře její tolerance se na mou hlavu logicky občas snáší kritika a prosby kvůli mojí časové nedostupnosti." Radka na Pavlovi oceňuje především to, že umí rozhodovat. "Když se k něčemu rozhodne, nenechá se ničím odradit a dotáhne věci do konce," říká. Hora strachu Pavel odjel vloni do Himalájí, aby si splnil sen a vystoupal na nejvyšší horu světa. Většina partnerek by v takových chvílích umírala strachy. Také Radka se o svého muže bála, ale brala jeho dobrodružství jako holý fakt. "To rozhodnutí bylo hodně staré. Moc jsem mu přála, aby jel, i když jsem měla hrozný strach. Ale protože Pavla v horách znám, věřila jsem, že všechno dobře dopadne a že to zvládne," vybavuje si své pocity Radka.