Jako herec na volné noze je opravdu multifunkční – účinkuje ve spoustě divadelních představení, jednu hru dokonce zrežíroval, znát ho můžete i z filmů Rebelové, Účastníci zájezdu, Román pro ženy nebo ze seriálů Slunečná či Vyprávěj. Ve svém bytě se k tomu stará o psy, vakoveverky, papoušky a asi dvě stě květin. Přesto si našel ve svém programu skulinku na náš rozhovor. Bavili jsme se mimo jiné i o tom, proč si o něm lidé myslí, že je gay, jaký trik používá, aby dodržel předsevzetí, a které špatné vlastnosti se potřebuje zbavit.
Jak jste na tom s novoročními předsevzetími?
Jsem takový ledňáčkový, to se říká těm, co si dají prvního ledna předsevzetí a do deseti dnů ho poruší. Takže jdu jednou cvičit, dvakrát dřív spát a mastné jídlo si v pondělí nedám, ale v úterý už za odměnu jo, do toho si dám panáka, protože už je středa. A proto to teď dělám tak, že si předsevzetí dávám nahodile. Kdybych si totiž řekl třeba od prvního, tak tam hned skočí něčí svatba, narozeniny, premiéra… a já bych je musel pořád odkládat. Tak si dám třeba předsevzetí nepít, když je dva týdny do premiéry. A zjistil jsem kdysi takový trik, abych dokázal něco dodržet, tak se na to musím těšit. Takže se programově natěším, že třeba od pátku začínám s něčím. A potom, když to vydržíte třeba tři dny, je vám líto to pokazit, takže to vydržíte dál.
VIDEO: Džungle u herce Míry Noska. Rostliny zalévá přes hodinu denně a chce si postavit botanickou zahradu!
Máte nějakou špatnou vlastnost, které byste se (třeba i tímto způsobem) chtěl zbavit?
Mám v sobě takový aparát spravedlnosti – když vidím bezpráví nebo nějakou nespravedlnost, tak se strašně často rozčiluju. A potřeboval bych změnit formu, jakou se rozčiluju, protože „jdi do pí.., ty zmr.., už mě nes..“, to není ideální, vlastně v tom momentě ten člověk neslyší, co mu říkám, ale jak to říkám, takže to vůbec nepadá na úrodnou půdu. Chtěl bych se umět ozvat, ne držet hubu, ale ne tak hystericky. Mám to ve vztahu i v práci, jsem schopný prostě zahodit scénář a odejít pryč, že jsou všichni kokoti, protože to je absolutní bezpráví… A místo toho, aby pak řekli, ten měl pravdu, to je super, tak přestože vědí, že pravdu mám, myslí si, to je blbec, s ním nechci dělat, když tu takhle řve. A já to v tu chvíli vím, sebereflexi mám velmi rychlou, ale nemůžu si pomoct. A někdy mi to brání v tom, se ozvat, protože se bojím, že to zase udělám. Tak raději řeknu: Kámo, nemohl bys to říct ty, protože já když začnu, tak to strašně nedopadne dobře.
Umíte se omluvit?
Samozřejmě, pak se omlouvám, když mi to ujede. Když se třeba pohádám s přítelkyní, což není moc často, tak už když dokřikuju tu větu, už se omluvám. Motá se to ve mně jako Jekyll a Hyde. Stačilo by věci říkat striktně a nepoužívat sprostá slova a nekřičet. Jenže když člověk vidí nějaké hejty v televizi nebo ve zprávách nebo v politice, tak chce hodit botu do obrazovky. Ale musím si říkat: Nesmíš, nesmíš.
Zmínil jste přítelkyni, působí na vás nějak, že je o 19 let mladší?
Necítím, že by ten věkový rozdíl byl nějak dramatický. Nikdy mě to nenapadlo. Ale vlastně si pamatuju dobu, kdy pro mě padesátiletý pán byl děda. A taky si vzpomínám, že ve filmu Pět medvědů s Cibulkou pan Lipský dělal přemet, a to mu bylo 51 let. A já si říkal, ty vole, tak to je neuvěřitelné, děda těsně před smrtí, a dělá přemet. A teď mi je 47 a vidím to jinak. Jak je člověk starší, tak si uvědomuje ty mechanismy, které by ho dřív nikdy nenapadly.
A že byste se chtěl stát hercem, vás napadlo už jako malého kluka?
To ne. Můj tatínek byl u nás v Podkrkonoší členem amatérského souboru, slyšel jsem ho doma, jak se v ložnici učí texty z páskáče. Vždycky si to zapauzoval a řekl si svoji větu a já schizofrenicky poslouchal za dveřmi, co se tam děje… Ale tím, že jsem v tom žil, mi to nepřišlo jako nic zázračného. Sice jsem si lepil do sešitku fotky Brodského, Menšíka a podobně jako většina dětí, nicméně jako všichni ostatní kluci jsem chtěl být nejprve kosmonautem a popelářem, protože to je podobné, pak potápěčem a až později, kolem deseti let, spolu s ostatními hercem a zpěvákem.
Od té doby už jste šel za svým současným povoláním?
Ne, když mě pak začala bavit biologie, tak jsem chtěl být doktorem. Jenže potom přišla ještě chemie, fyzika a matika, tak jsem se rozhodl raději pro profesi veterináře. Bohužel tam to chtěli taky. Tak jsem nakonec udělal přijímačky na zdravotního bratra i herecké obory a rozhodl se pro herectví. A můžu někdy hrát i doktora nebo veterináře.
Vzhledem k tomu, že jste chtěl být veterinářem, máte doma nějaká zvířata?
Právě že jich mám strašně. Dva psy, dvě vakoveverky, dvanáct papoušků, tři akvária a asi dvě stě kytek. A všechno to mám vymyšlené. Když jsou psi vzhůru, vakoveverky spí, když jsou ptáci z klece, vakoveverky jsou vevnitř… Třeba dneska jsem nechal lítat ptáky úplně na volno v popínavých kytkách a veverky nechám vzhůru v noci.
Jak to stíháte?
Už to umím všechno obstarat rychle. Mám třeba mořské akvárium, které se musí čistit každých 14 dní, dřív mi to trvalo dvě a půl hodiny, a teď už to zvládnu za devět minut, protože vím přesně jak.
Kdo se o vše stará, když jste na zájezdu nebo na dovolené?
V případě zájezdu moje slečna, ale když jsme dlouho pryč spolu, což se stává jenom o prázdninách nebo kolem Vánoc, kdy není hrací čas, tak poprosím souseda. Toho jsem musel nejdřív zmanipulovat, aby taky začal mít rád kytky. Protože u zvířat poznáte, jestli mají vodu, granule nebo zrní, a doplníte je, ale u rostlin musíte poznat, nakolik je zalít, aby neuschly nebo neshnily přelitím. A tak jsem donutil souseda milovat květiny, že mě sice jeho žena nemá ráda, ale když teď odjedu, stará se o ně on a jim je leckdy líp, než když jsem doma. A za to si on zase může půjčit moje auto, protože já tu nejsem.
A vždycky všichni přežili?
Sousedovi ano, ale abych nelhal, mně ne. Já mám vlastně osm papoušků a zbytek jsou amady. Vypadají jako takové barevné zebřičky. Ale na rozdíl od papoušků tito ptáčci nemají zahnuté zobáčky. A také nejsou tak dobří letci, což jsem původně nevěděl. Tak jsem je pustil, pak jsem slyšel štěkání a najednou bylo ticho. Všiml jsem si, že jeden z těch ptáčků chybí, zbyla po něm jen malinká hromádka peří. A viděl jsem jednoho menšího psíka, jak se tak divně kouká. Stalo se mi to dvakrát, že jsem to takhle pozapomněl, tak na to dávám teď velký pozor, když vím, že ti psi jsou potom rychlí. Normálního papouška nechytí, ten z nich má srandu a uletí jim. Ale tihle ptáčci ne.
Pojďme ještě zpátky k vaší profesi. Je nějaká role, za kterou nejste rád, protože vám z ní zůstala nálepka?
Asi do smrti budu teplej, kvůli Účastníkům zájezdu. Ale to mi nevadí, protože si zase říkám, tak asi jsem to nezahrál tak na hovno, když si lidi myslí, že jsem gay. A dokonce mi říkají, že všechny moje ženy byly zástěrka. I dítě je zástěrka, protože v reálu jsem teplouš.
V seriálech jste si také zahrál?
Dlouho jsem ty nekonečné seriály hejtil, a posléze se taky v nějakém objevil. Nikdy to nebylo moje živobytí, že bych tam byl 860 dílů. Ale nejsem pyšný na to, že jsem často říkal, že bych tam nikdy nehrál, protože to teď vypadá pokrytecky. Měl jsem k tomu však důvody. Když jsem bral při covidu třináctou brigádu a dělal zámkové dlažby a zavážel díly do motoru, tak jsem si řekl: Dobře, tak pojď do Slunečné na chviličku, jo? Protože tam pořád herci hráli.
