Ve 14 letech odjela sama do Paříže, kde se věnovala modelingu a zpěvu. Pak se prosadila i v Česku, vyhrála několik prestižních cen a patřila mezi vyhledávané zpěvačky. Její kariéru přerušilo narození syna. Po mateřství moderovala v televizi pořad Applikace s Mikolášem Tučkem, vydala svou třetí knihu, několik singlů, v rádiu moderovala vlastní show a jako influencerka radí ženám s módou. Jak se jí podařilo zhubnout více než dvacet kilo a jak ji změnilo mateřství? Nejen o tom jsme si spolu povídaly.
Ani vám, jako bývalé modelce, se problémy s váhou nevyhnuly…
Nejprve jsem začala v době covidu strašně tloustnout. Jak se člověk nehýbal, jak jsem pořád vařila, všichni jsme byli doma, hrozně jsem postupně přibrala, celých 22 kilo. A pak jsem s tím musela, poprvé v životě, protože já jsem vždycky byla hubená, něco udělat. Jenže jsem nevěděla co, takže jsem s tím nějak existovala, zpočátku jsem si vlastně ani neuvědomovala, že jsem tlustá, říkala jsem si, že pořád vypadám stejně. A pak jsem zjistila, že to není pravda, když jsem viděla fotky a videa. A protože nejsem zastáncem injekcí a nějaké chemie, toho se bojím, tak jsem prostě cvičila, dala jsem si na to rok, ale nakonec jsem přebytečná kila shodila asi za šest měsíců.
VIDEO: Iva Frühlingová: Sourozence jsem synovi důrazně rozmluvila
Není to moc rychle?
Je to hodně rychle, ale opravdu jsem cvičila a nejedla po páté hodině, a navíc jsem měla různé vychytávky, co mám jíst, a měla jsem trenérku. A pak mi lidé začali psát na Instagram, jak jsem to dokázala, a já nejprve každému zvlášť odpovídala, a pak jsem si říkala, že to nebudu odepisovat po jednom a raději to napíšu pro všechny do knížky. Ta vyjde s Euromedia Group v Luxoru letos v listopadu a každý si to může přečíst. A není to jen o hubnutí, je to i o cestě z matrescence (proces, kdy se žena postupně stává matkou, pozn. red.). Člověk se v období mateřství přestává hlídat a kontrolovat, jakoby zdomácní, a když dítě povyroste, musí se zase vrátit k sobě. Proto se také knížka jmenuje Zpátky k sobě.
Když jsme u mateřství, jak moc vás změnilo?
Totálně. Je to období, od narození miminka do jeho 7 let, kdy jste naprosto jiný člověk. Je to úplně jiná fáze života, kdy se nepoznáváte, je to šok, ale zároveň je to úžasné a krásné a tolik vám to dává zpátky.
Jaká jste vůbec máma?
My jsme s Adámkem spíš parťáci a kamarádi, o všem s ním komunikuju, hodně si povídáme, zažíváme spolu spoustu legrace, a ta větší nebo přísnější pravidla pro Áďu zastává manžel, protože já mám v dospěláckém světě mezery. Asi je to tím, jak jsem ve 14 letech odjela sama do Paříže, že jsem se zasekla v nějakém svém vývoji. A protože jsem se zasekla v určité fázi a neměla šanci mít přirozený vývoj, možnost dospět klasickou cestou, tak jsem nikdy úplně nedospěla a jsou chvíle, kdy mi to chybí. Mám třeba mezery v komunikaci na úřadě, v bance nebo s Adámkovou školou.
Dovedete si představit, že by stejně jako vy odjel za pár let váš syn?
Nedovedu, je hrozně malinký, nebo aspoň já ho tak pořád vidím. Ačkoli dneska máme možnost být on-line, na telefonu, cestovat. Moje máma tehdy neuměla vůbec anglicky, nemohla za mnou jezdit tak často, přijela jednou za pár měsíců, přivezla konzervy a knedlíky v prášku a vařila. Kdyby za mnou Áďa přišel, že má tu možnost, jela bych s ním.
Vy jste tehdy francouzsky uměla?
Já mám dědu Francouze, moc mi toho jazyka ale nepředal, měla jsem nějaké základy, ale že bych úplně mluvila, to ne. Když jsem tam přijela, šoupli mě hned na americké dvojjazyčné gymnázium, protože ze zákona nebylo možné v mém věku pracovat, pokud bych nechodila do školy. Nikdo nemluvil česky, musela jsem to nějak dát dohromady, vůbec jsem tomu nerozuměla, ale vždycky jsem přišla domů a všechno, co učitelka psala na tabuli, jsem si přepisovala do sešitu, vlastně jsem si to celé překládala, abych to pochopila, a pak jsem se z toho učila. A k tomu jsem ještě chodila na castingy, focení a tak.
Pak jste si ale ve Francii zvykla, proč jste se vracela zpátky?
Když vyšla deska Litvínov a singly z ní vyhrávaly první příčky ve francouzských a belgických hitparádách, všimli si v Čechách, že se tam něco děje s českou holkou, a řekli mi, jestli bych přijela do Čech udělat nějaké promo, že by udělali rozhovory. A já si říkala, je to dovolená a uvidím mámu, tak proč ne. Přijela jsem původně na týden, jenže jsem se tu zamilovala a už jsem tu zůstala.
Chybělo vám tam něco kromě rodiny a přátel?
Bramborové knedlíky.
Co francouzského naopak postrádáte tady?
Jsem gurmán, miluju jídlo, takže chef salát nebo salát se zapečeným kozím sýrem, které jsou naprosto neskutečně výborné, a klasické sendviče, klidně se šunkou a sýrem v té jejich bagetě.
