Na kontě má seriály Kukačky, Božena nebo Vlastně se nic nestalo. Denisa Barešová, která je držitelkou Thálie z roku 2021, si zahrála i ve filmu Jan Palach nebo Bedřich Smetana. A přestože jí nebylo ještě třicet, sáhla si téměř na dno a nebyla daleko od pocitu vyhoření. Jak se udržuje v klidu a jak pečuje o svou duši?
Mezi vaši velkou vášeň patří pečení. Jak jste se k tomu dostala?
Pečení mě bavilo už odmalička a bylo součástí naší rodinné domácnosti. Pekla maminka i babička a po obědě byl vždy nějaký moučníček. Já jsem měla odmalička ráda sladké. A když přicházela raná puberta, tak to tuším už začínaly foodblogy a já si hledala na internetu různé recepty. Díky tomu jsem asi také trochu utíkala od svých povinností, měla jsem totiž pod rukama hned nějaký výsledek.
Prý jste pravidelně pekla pro jednu pražskou kavárnu sušenky, pořád to platí?
To už je pryč, protože se tam změnil koncept, a moje sušenky už nepotřebovali. Nicméně já jsem pak chodila asi půl roku na brigádu do řemeslné cukrárny a pekárny, kde jsem pracovala na směny, a to bylo skvělé. To bohužel už nestíhám, tam je důležitá pravidelnost. A když mám volno, tak potřebuji odpočívat a je pro mě lepší nic nedělat, než chodit na šestou do pekárny.
VIDEO: Na zahradě u Světlany Nálepkové: Unikátní stavení z lodních kontejnerů! K čemu slouží a proč zpěvačka nepěstuje rajčata?
Pečete pořád to stejné dokola, nebo recepty zdokonalujete?
Mám nějaké osvědčené recepty, které dodržuji, ale mám i recepty, u kterých vím, že je můžu trošku přizpůsobovat podle toho, co mám doma. U pečení to není taková sranda improvizovat, ale už vím, u čeho jo a u čeho ne. Například u vánočního cukroví si to netroufám. Nejraději peču, co je zrovna v sezoně, teď je třeba rebarborová. A rebarboru miluju. Takže mám období rebarbory.
Naše čtenářky vás určitě znají ze seriálu Kukačky. Mně byla vaše role ze seriálu nejsympatičtější. Z ničeho si nedělá hlavu a s ničím se nemaže. Jaké byly na seriál ohlasy?
Velké, lidi to milovali, seriál přišel totiž během nejhlubšího covidu. Obsazení seriálu bylo špičkové. Tahle komplikovaná situace, kterou si nikdo nedokáže představit, ale každý vůči tomu musí zaujmout, ať chce, nebo nechce, nějaký postoj, ať jste vzdálený příbuzný, nebo se vás to přímo týká, tak najednou na té hraně člověk neví, co by dělal. Už předtím jsem točila nekomerční filmy, hrála jsem v Palachovi, v Krajině ve stínu od Bohdana Slámy, tak jsem tu filmovou televizní kariéru měla už trochu rozjetou, ale seriál Kukačky byl vlastně takový boom, byl úspěšný, lidi měli rádi moji postavu a tak nějak jsem se dostala trochu víc do popředí, řekněme.
Hrála jste i v několika dobových seriálech – Božena, Smetana. Přijde mi, že tam navíc vizáží skvěle zapadáte. Přála jste si hrát v nějaké dobovce?
Dobové seriály mám moc ráda, myslím si, že pokud to není nějaký alternativní způsob vyprávění, tak je tam vlastně i trochu jiné herectví. Je to pro mě těžší úkol, jsem spíše takový civilní týpek, když hraji před kamerou. A u Smetany to bylo najednou vlastně držet to všechno pod kontrolou, mít tam trochu noblesu historie, a zároveň to nehistorizovat tak, aby to bylo divadlo, to byl oříšek. Ale bavilo mě to strašně. Eliška Krásnohorská nebyla úplně ta moje škatulka, ze které se snažím už docela vymanit a myslím si, že se mi to daří, z tý mladý a drzý holky, která má svoji hlavu… Takže za to jsem byla moc ráda a s Markem Najbrtem to byla příjemná spolupráce.
Podle čeho si vybíráte nabídky? Spoléháte na svou intuici?
Jak kdy. Teď jsem ve fázi, kdy si vybírám, protože chci dělat věci, které mě zajímají, s tvůrci, kteří mě zajímají. A potřebuji, aby mě to umělecky naplňovalo a mělo to nějaký přesah. Neříkám, že to můžu takhle dělat donekonečna, teď se starám jen sama o sebe, nemusím živit rodinu a tak. Myslím si, že se dělá spousta zajímavých věcí, otázka, na co vás potom osloví. Vybírám si podle scénáře, režiséra nebo tématu a taky podle toho, jestli můžu. A taky jsou věci, ve kterých bych hrozně chtěla být, ale třeba mi konkurz nevyšel a dostal to někdo jiný. To tak je.
To pak asi hodně zamrzí…
Jo, je to ale součástí naší profese. Ale už jsem se to naučila – na castingy chodím od deseti let, když nedostanu nějakou roli, musím to okamžitě pustit a udělat krok dopředu. Když po něčem toužím a nevyjde to, tak se tím pak nemůžu trápit, mělo to tak být. Prostě si vybrali člověka, který se jim tam hodí víc a je lepší. Tak to je. Ale náraz pro ego je to vždycky.
Co vy a móda? Co ráda nosíte mimo kameru, jeviště?
Určitě sleduji české návrháře. Jdu po střihu, který mi sluší, který je nadčasový, a po kvalitních materiálech. Myslím si, že jsem vcelku konzervativní, trendy moc nenásleduji ve svém šatníku, ačkoli je sleduji a móda mě moc baví. V šatníku mám jednobarevné věci docela obyčejných střihů z kvalitních materiálů. Musím se v tom cítit pohodlně a dobře.
Kde nakupujete?
Nakupuji v podstatě skoro jen na Vinted (on-line second hand, pozn. redakce). Tady seženete i věci s visačkou, nenošené, dobře udržované, to je pro mě nejzajímavější a nejzábavnější. Primárně v rámci udržitelnosti jak globální, tak finanční. Do normálních obchodů už chodím nakupovat jen boty a spodní prádlo. Už jsem si ale taky musela dát hranici, protože bych na Vinted nakupovala pořád. A mám ještě jedno pravidlo, které se snažím dodržovat, když si pořídím něco nového, tak jedna věc jde pryč. Pro jistotu jednou za půl roku dělám čistku, něco prodám na Vinted a něco odnesu do dobročinných second handů. Zůstávají věci, které nosím, a nosím je všechny.
