Z nenápadné dívky se Aneta Langerová stala hvězdou české pop scény. Hudbě se věnuje už od dětství poctivě a naplno, ale má talent i na tenis. Angažuje se také v projektu Světluška, kde pomáhá lidem s postižením zraku. Je pravda, že jste od svých čtyř let hrála tenis? Vyrůstala jsem v Říčanech, které jsou proslulé svým tenisovým klubem. Pokud mají děti chvilku volna, tráví ji na tenisových kurtech. A stejně tomu bylo i se mnou. Tamní prostředí se mi líbilo, chodili jsme tam i na procházky. Když jsem dostala tenisovou raketu, hrozně mě bavilo pinkat si o stěnu, proto mě rodiče začali v tenise podporovat. Také máte talent na zpěv a hru na hudební nástroje. Bavilo vás to stejně jako tenis? Stoprocentně ano. Hra na kytaru mě vzala za srdce. Hrávala na ni totiž moje maminka se sestrou a já je vždycky se zájmem poslouchala. Pak jsem se na ni učila hrát. Dnes už mám kolem sebe lidi, který umí hrát opravdu dobře a učí mě to. Pokouším se hrát na baskytaru, kytaru a na klávesy. Je vcelku zábavné zpívat třeba s baskytarou. Právě jste na podzimním turné, koncertujete ráda? Koncerty mám ráda. Jen samotná příprava na turné nás stála 3-4 měsíce práce, chtěli jsme, aby to bylo pro lidi lákavé a zajímavé. Aby to bylo vizuálně propracované a do diváků se nalila energie. Koncerty jsou pro mě navíc tou nejdokonalejší možností, jak komunikovat s fanoušky a s publikem. Můžu komunikovat z velké míry právě prostřednictvím hudby. Která skladba z vašeho nového alba "Dotyk" vás nejlépe vystihuje? Je to poslední píseň z alba s názvem "Němá". Dala jsem do ní maximum svých emocí, do žádné skladby jsem jich tolik nikdy nevložila. Je to proto, že vznikla ve složitém období vašeho života? Ani ne. Vznikla dokonce v úplném závěru přípravy alba, kdy už byly ostatní skladby na světě. Byla to píseň na poslední chvíli, vznikla z euforie. V té době jsem toho měla hrozně moc a ve skladbě se díky tomu odráží, jak přemýšlím a jak to celé prožívám. Kde tvoříte nejraději? Nejraději se někde zavřu. Například album "Dotyk" vznikalo ve zkušebně. Pracuju hlavně v noci. Během dne tvořit nedokážu. Vyhovuje mi, když je všude ticho a klid, pak přichází inspirace sama od sebe. Jste tedy "noční pták"? Máme to v rodině. V noci všichni fungujeme mnohem lépe než přes den. Momentálně hodně cestujete. Dá se to skloubit i se soukromým životem? Dá, většinou jde totiž o nárazové cestování. Turné trvá třeba měsíc a půl, což není až tak dlouhá doba, aby se to nedalo skloubit se soukromým životem. Dokonce s sebou beru na koncerty i některé své přátele nebo rodinu. Je o vás známo, že si střežíte svoje soukromí. Snažíte se tím vyhnout pomluvám? Ani ne. Spíš si myslím, že soukromí je každého věc. Nemělo by se stát veřejnou věcí pro všechny. Nejsem tady proto, abych přetřásala svoje soukromé záležitosti, protože to vlastně ani nemusí nikoho zajímat. A nemyslím, že je to z mojí strany nějaká zákeřnost. Prý ještě stále studujete obchodní akademii. Je to pravda? Ano, to je pravda. Kvůli přípravě alba jsem školu na 2 roky přerušila. Teď jsem se tam vrátila, skládám různé zkoušky a v tomto školním roce mě čeká maturita. A máte představu, co bude po maturitě? Chcete ještě studovat? To opravdu nevím. Možná bych chtěla studovat nějaký hudební obor. Prý jste snila o tom, že si otevřete květinářství. Platí to ještě? Ano, platí. A doufám, že se mi to jednou podaří. Chtěla bych, aby to bylo místo, kam by se lidé vraceli. Nezabývala bych se jen květinami, bylo by to centrum zaměřené i na hudbu. Vznikla by tam zkušebna, nahrávací studio, byla by tam i cédéčka. Představuji si to jako takový relaxační koutek pro muzikanty spojený s květinami. Ale uvidíme... Jeden sen už se vám splnil - potkala jste se se svým pěveckým idolem - Alanis Morissette. Jaké to bylo setkání? Bylo to díky soutěži Česko hledá Superstar. Byla jsem překvapená, když mě společnost, která vydává alba Alanis v Čechách, oslovila s nabídkou, že se můžu s touto výbornou zpěvačkou osobně setkat na koncertě v Salzburku. Samozřejmě, že jsem neváhala a jela tam. Alanis si opravdu udělala čas a strávila s námi asi čtvrt hodiny. Byl to neuvěřitelný zážitek, i když jsem nedokázala říct ani slovo! Čím byste byla, kdybyste se nestala zpěvačkou? Buď zpěvačkou, nebo ničím! Před dvěma lety jsem si ještě dovedla představit, že bych byla něčím jiným, ale dnes už ne. I kdybych měla jen pár drobných v kapse, i tak bych se chtěla věnovat hudbě. Nic jiného dělat nechci.