Slovenskou herečku Moniku Hilmerovou jste mohla vidět v seriálu "Světla pasáže". Ačkoliv se jí Praha velice líbí, doma se cítí v Bratislavě a zatím se nehodlá stěhovat. Jaké období právě prožíváte? Velmi šťastné, cítím se výborně. Půl roku jsem natáčela v Praze seriál, v době letních prázdnin jsem točila ještě jednu českou komedii. Zbývající čas jsem využila k odpočinku, relaxovala jsem u moře a často jsem chodila do přírody. To znamená, že si v přírodě nejrychleji odpočinete? Mám raději přírodu než kavárny. Ráda chodím do hor a když prožívám vypjaté období, chodím do lesa třeba i v noci po představení. Začala jsem dokonce hrát na fujaru. Vzala jsem si ji na chalupu a hrála na ni v lese, kde žije hodně medvědů. Už ve čtyři hodiny ráno jsem vyrážela s hajným do hor. Pozorovala jsem jeleny a toužila spatřit medvěda. Koupila sem si teleskop a pozorovala hvězdy. Oživila jsem i svůj dávný koníček, kterým je malování. Vždycky při něm pookřeji, nabíjí mě energií. Mám pak radost, když výsledek odpovídá mým představám. A také ráda chodím do kina. Dokážete film sledovat jako běžný divák, nebo trpíte profesionální deformací? Když se mi film zdá být dobrý, chyby v něm neregistruji. Stane se, že si občas všimnu nějakých profesionálních omylů, ale ani tak mi to neubírá na zážitku. Ale když se mi film nelíbí, jsem velmi kritická, dokonce někdy odcházím z představení. Nepatřím totiž mezi ty šťastlivce, kteří dokáží v kině usnout. Prý jste se kdysi aktivně věnovala i paraglidingu... V nejbližším období se chystám, že si znovu zalétám s kolegy, s nimiž jsem letos v létě filmovala a kteří také rádi létají. Velice se na létání těším, je to fascinující! Mám při tom nepopsatelné pocity. Máte strach? Mám, ale navzdory strachu zažívám také nesmírnou radost a nadšení. Fascinuje mě, když svoje obavy a nejistotu překonám. Zkusila jsem i bungee jumping ze skokanského můstku v Tatrách. Absolutně mě fascinoval pocit osvobození, když jsem překonala pud sebezáchovy a skočila po hlavě z výšky 60 metrů. Dá se říct, že v Čechách už jste jako doma. Pracovních nabídek zde máte víc než dost. Nepřemýšlíte o tom, že se tady usadíte natrvalo? Práci dostávám, i když bydlím v Bratislavě. Když to bylo nutné, skoro půl roku jsem žila v Praze. Zatím však nevidím důvod, proč bych se v Čechách usadila natrvalo, i když se mi Praha velice líbí. V prvním měsících bylo těžké zvyknout si tu, pořád jsem doma v Bratislavě. Nepomýšlíte na dobytí Hollywoodu? Neměla jste kuráž sbalit si kufry a zkusit štěstí za oceánem? Když jsem měla chuť cestovat a poznávat jiné země, byla jsem v angažmá v Radošinském naivním divadle. Věděla jsem, že kdybych odešla do zahraničí, už bych "u radošinců" nikdy nemohla hrát, a to jsem nechtěla. Cestování mě sice velmi láká, ale těžko si ho můžu dopřát, když jsem pracovně tak vytížená. Ovšem někdy cestuji i díky herectví. Mnoho herců a moderátorů tvrdí, že se na sebe na televizní obrazovce nemohou dívat. Cítíte to stejně? Jak kdy - když jsem se svým výkonem spokojená, je to příjemné. Dívám se většinou na všechno, co jsem natočila, protože se z výsledku své práce učím. V práci jsem totiž perfekcionistka. Kdo je u vás doma největším kritikem? Můj otec. Vždycky má ke všemu trefné připomínky. Ale už i maminka se zlepšila a svými postřehy mi umí poradit. Jednou jsem v divadle po premiéře čekala na její reakci a ona mi řekla: "Byla jsi úžasná, ale nemohla sis trošku přežehlit sukni?" Tenkrát jsem pocítila bezmoc, protože jsem potřebovala slyšet něco úplně jiného. Máte bratra, který je o dva roky starší než vy. Přetrvávají u něj tendence chránit svou mladší sestru? Je to vzájemné. Dokonce jsem se se staršími kluky poprala, když proti bráchovi něco měli. Jeden přede mnou utekl na strom. Pro svého bratra mám prostě slabost. Lidé narození ve znamení Vah jako vy bývají většinou nerozhodní. Platí to i pro vás? Ano, i já jsem nerozhodná. V obchodě se dokážu i hodinu rozhodovat, než si něco koupím. Ale když jde o něco důležitého a já jsem o tom přesvědčená, jdu do toho. I když někdy trochu váhám. Takže teď mám také dilema - jsem nerozhodná, nebo ne? A co nahota na jevišti a před kamerou? Režiséři velmi rádi nechávají svlékat mladé atraktivní herečky... Na jevišti s tím zatím nemám zkušenosti. Ve filmovém scénáři už jsem se s nahotou setkala. Konkrétní scénu vždycky probírám s režisérem a snažíme se najít verzi, která vyhovuje oběma stranám. Můžete se pochlubit i vysokoškolským diplomem z andragogiky (výchova dospělých - pozn. red.). Chcete se tomuto oboru někdy věnovat? Asi ne, ale byla to dobrá věc. I když jsem studium měla spíš jako zálibu vedle hraní v divadle, kde jsem trávila většinu času. Je dobré rozvíjet i jiné vědomosti než jen ty herecké. Kdybych nemohla hrát, věnovala bych se asi hudbě a zpěvu.