18°C
Kdo si počká, ten se dočká. Na rozhovor s Kateřinou se rozhodně dlouhé týdny čekat vyplatilo. Naše setkání v potemnělé kavárně pražského Divadla Palace před otevíračkou bylo vřelé a moc milé. Protože tamní bar ještě nefungoval, nabídla mi herečka svoji minerálku. A taky se dovolila, jestli mi nebude vadit, když si během rozhovoru nasadí na ofinu natáčku. Hned po mně měl dorazit natáčet štáb České televize. A ona chtěla vypadat upraveně.
VIDEO: Kateřina Macháčková o osamění a také o tom, proč se zdráhá mluvit o sexu.
Svými vlasy mi připomínáte britskou filmovou hvězdu Helen Mirren, která nedbá na věk ani pravidla a hrdě nosí svoji dlouhou hřívu. Jen ji má tedy šedivou. Do toho byste vy jako letitá blondýnka nešla?
Ne, ne. Moje vlasy mají podivnou barvu – částečně šedivou, částečně špinavou blond. V přirozeném stavu už léta nevypadají dobře. Musím je barvit. A dlouhé je nosím proto, že se mi v kratším střihu nešikovně vlní a každý pramen míří na jinou stranu. Delší vlasy jsou navíc pro divadlo lepší kvůli variabilitě. Helen Mirren se ale podle mě spíš podobám v tom, že ani ona, ani já nemáme žádnou plastiku. A obě na tom nehodláme nic měnit.
|
Mini vizitka + Narodila se 30. listopadu 1949 v Praze. + Otcem Kateřiny byl uznávaný herec a režisér Miroslav Macháček, matkou operní pěvkyně Věra Štiborová. + Na divadelním pódiu se objevila ještě jako předškolačka. + Vystudovala herectví na DAMU. + Objevila se v seriálech Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, Dynastie Nováků, Život na zámku. + Hraje v Divadle Palace, Divadle v Řeznické, jezdí na zájezdy po celé republice třeba s hrou Nejstarší řemeslo v produkci Michaely Dolinové. + Kromě hraní se věnuje i psaní, vydala knížky plné vzpomínek na svého otce pod názvem Zápisky z blázince, Téma Macháček, Útěk z ráje. + Byla dvakrát vdaná, má dvě děti – syna Petra Svojtku, divadelního režiséra, a dceru Helenu, vnučku spisovatelky Heleny Zmatlíkové a šéfredaktorku nakladatelství Artur. |
O tělo se ale asi starat musíte, když jste jako herečka pořád všem na očích, ne?
Necvičím, takže nemám postavu jako Helena Vondráčková. Nechodím ani na omlazující terapie, žádné kosmetiky, masáže. Teprve nedávno jsem byla poprvé v lázních. Ne že bych po tom netoužila, ale já na tohle nemám čas. Jsem pořád v pohybu. Učím na konzervatoři, jezdím na zájezdy po celé republice, hraji na několika scénách. I když v jedné roli sedím hodinu a půl na židli v roli stoleté ženy, je to ohromný výdej energie. Nemám pak sílu dělat pro sebe něco dalšího. I když samozřejmě vím, že by bylo dobré cvičit a posilovat…
Jak přijímáte zvyšující se věk?
Jedinou krizi jsem měla ve třiceti letech. Vypadala jsem dobře, hrála jsem naivky – tehdy jsem si říkala, že to brzy skončí a pak už budu stará a nebudu mít co hrát. Tenkrát se věk v naší profesi vnímal trochu jinak než dnes. Ve čtyřiceti přišel listopad 89, euforická doba, na to vzpomínám moc ráda. Padesátku jsem slavila po seriálu Život na zámku – tenkrát mi na oslavě zazpívala kapela Čechomor, která ve svých počátcích hrála v našem představení, byl to úžasný večírek. Když mi bylo sedmdesát, panoval lockdown. Potajmu jsem se s dětmi sešla a ty pro mě zorganizovaly sešlost, na kterou dorazily moje nejlepší kamarádky – herečky Dana Batulková, Naďa Konvalinková, Ingrid a Čirina, to bylo dojemné. Pracovně to ale bylo období půstu, hrát jsme nemohli a já učila on-line. Byly to časy jakéhosi vnitřního, intimního herectví. Taky jsem ale dostala zajímavé nabídky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
