O vaření a nejen o něm jsme si povídaly s autorkou kulinářské série "Což takhle dát si...". Má na kontě již 9 dílů a desátý se brzy objeví na pultech. Vzdala se kariéry daňové poradkyně a pustila se s vervou do toho, co ji opravdu baví. Proč jste pověsila na hřebíček původní profesi? Kdybych byla v práci spokojená a nebojovala s pocitem, že mě to nebaví, určitě bych nic neměnila. Ale dostala jsem se do fáze určité přepracovanosti, byla jsem unavená, vyhořelá a začala přemýšlet, co dál. Nebyla jsem spokojená sama se sebou. Narazila jsem na klienta, který mi dokázal práci postupně znechutit. Měla jsem pocit, že je potřeba radikální změna, buď teď, nebo nikdy. Ale neměla jsem konkrétní představu. Proč zrovna kuchařky? Když jsem viděla ve Vídni v regálech v knihkupectvích nádherné kuchařky, úplně mě to dostalo a říkala jsem si, že by bylo krásné mít takové i u nás. Nejdřív mě napadlo je překládat, ale pak jsem si řekla, proč nezkusit svoji vlastní. Kdo vymyslel přezdívku Zapálená kuchařka? Já, cestou domů v autobuse. Ráda si hraji se slovíčky a tohle byla dvojznačná hra, která charakterizuje mě i moje kuchařky. Kdy jste získala sebedůvěru, že vaše recepty stojí za to poslat dál? Nejdřív mi všude říkali, že je u nás takový přetlak nabídky, že nemůžu uspět. Takže jsem se nakonec rozhodla vydat si knížku sama. A ejhle! Ono to fungovalo. Ale samozřejmě jsem ze začátku měla pochybnosti, říkala jsem si, že přece nejsem profesionální kuchař. Je to složité? Ano, protože si všechno dělám sama i včetně produkce, marketingu. Musela jsem si sehnat fotografa a foodstylistu. Ale postupně jsem si troufala víc a víc aranžovat některé recepty sama a dnes už se bez něj obejdu úplně. Je to hezký pocit, když vidím fotku svého receptu a sbíhají se mi sliny. Netušila jsem, že dokážu vymyslet 50 receptů na jedno téma. Ale člověk zjistí, že to není o strachu, musí sám sobě dovolit, aby něco zkusil, a nesmí hned myslet na to, že to nepůjde. Dá se tím uživit? Co vydělám, znovu investuji do další knihy. Má to svoje nevýhody. I v tom, že si často někdo v mém okolí myslí ,,teď ti vyšla kniha, tak to se máš, viď" a myslí si, že mám dva měsíce prázdniny. Ale já vymýšlím, zkouším, sháním přísady, zkrátka je to časově hodně náročné. A kromě práce s recepty zabezpečuji i celou administrativu. A nelitujete někdy? Ne. Po finanční stránce byla "daňařina" určitě mnohem zajímavější, ale nebyla tak tvůrčí a strašně mě baví odezva ze stran čtenářů. Co na to váš manžel a děti? Mám štěstí v tom, že mě psychicky podporuje a fandí mi. Statečně přijal moje rozhodnutí vzdát se jistých a pravidelných příjmů a pustit se do absolutní nejistoty. Děti zatím nemáme, mými dětmi jsou teď moje knihy (úsměv). Je vaším kritikem a je mlsný? Ano, je první "po ruce", proto je i prvním kritikem. Je dost vybíravý, jako první ochutnává, hodnotí a připomínkuje. Je pro mě tak trochu zárukou, že se podle mých receptů najedí i chlapi. Naštěstí po mně ale nevyžaduje pravidelné teplé večeře. Když nestíhám, stačí mu krajíc chleba se sýrem. Já sama bych kvůli sobě také nevařila. To by mě nebavilo, potřebuji mít strávníky. Jak vznikají vaše recepty a komu jsou určené? Nejčastěji vznikají metodou pokus omyl. Zkouším nové kombinace, ale zároveň chci, aby byly recepty jednoduché, svižné a nikdo se nebál, že je nezvládne. Převládá zelenina, ale masu se nevyhýbám, i když je pravda, že recept na "flákotu" masa u mě nenajdete. Představuji si, že podle nich vaří mladí (nejen věkem, ale duchem), dynamičtí a temperamentní lidé, kteří se nebojí experimentovat a kteří mají chuť zkusit něco nového. Vždyť je tolik zajímavých přísad, třeba kokosové mléko. A už dávno není pravda, že by exotické potraviny nebyly k sehnání, dnes je koupíte v každém větším obchodě. Bavilo vás vždycky vařit? Odreagovávala jsem se tím. O víkendu jsem vždy dávala přednost vlastní kuchyni než jít někam do restaurace. Baví mě vařit pro nás dva, samozřejmě chystám ráda pohoštění i pro přátele, ale třeba jen pro čtyři, když jich je víc, tak už si připadám spíš jako "velkovývařovna". Od září budete opět k vidění na obrazovce v pořadu "Sama doma", máte trému? Představuji vždy nějakou ingredienci a přibližuji divákům, jak s ní zacházet. Pro mě je to zajímavá zkušenost. Zpočátku jsem měla trému, ale teď ji vůbec nemám, pokaždé přestanu vnímat kamery a je to takové pohodové povídání, dokážu se uvolnit a zapomenout, že jsem v záběru. Jaký máte názor na Jamieho Olivera? Líbí se mi. Je spontánní, zábavný, jeho recepty jsou velmi jednoduché. Když se dívám na dabovaný pořad, zdají se mi některé díly po zásahu dabingu až příliš "upovídané", nebo snad přehnaně komediální. Já raději pobavím čtenáře svými řádky než živým výstupem. Věříte, že muži jsou lepší kuchaři než ženy? Nemyslím si, že vaří lépe. Je to zakořeněný mýtus. V Čechách přetrvává představa kuchaře jako staršího obtloustlého růžovolícího muže. Chlapi většinou vaří, protože chtějí, ne proto, že musí, od ženské to rodina čeká a bere jako samozřejmost. Přitom žena má k tomu ještě spoustu jiné práce. Chápu, že ne každý to dělá rád. Je to jako se vším, když se něco dělá pro radost, je to na výsledku znát. Na co se chystáte? Kamarádka, která fotí jídlo do mých knih, mě inspirovala k tomu, že bych někdy ráda vedla kurzy vaření. Vztah k jídlu se u nás zlepšuje a přibývá lidí, kteří nevnímají vaření jako nutnost, aby přežili, ale i jako hobby a cestu ke zkvalitnění života. Jako studentka jsem dávala lekce němčiny, bavilo mě to a zjistila jsem, jak je krásné něco někomu předávat a přivádět ho ke zjištění, že to není vůbec tak těžké. Jak trávíte volný čas? Když už volný čas mám, jezdíme s manželem na výlety. Ale takových chvil už je málo, protože když mám volno, vařím a zkouším. Tohle je práce, která je i koníčkem. Kde jste byla letos na dovolené? Na pár dní na kolech v České Kanadě. Zrovna v těch největších letních vedrech... A dovolená snů? To je jasné, přece poznávání nových míst a jejich kuchyní!