2°C
Martina je vstřícná a pohodová žena, která klidně zvládne odpovídat na otázky, i když se potřebuje chystat na křest své první knihy Sladce, slaně, boubelatě a do toho pečuje o malého, nemocného syna. Ač ji zná teď celá republika, uvnitř je pořád hlavně milující mámou a ženou, která na cukrařinu nezanevřela ani poté, co jí část veřejnosti dost nevhodně vytýkala její vyšší váhu.
Jak se proměnil život moravské úřednici, když vyhrála televizní soutěž?
Myslím, že jsem pořád ta stejná, usměvavá úřednice. Změnilo se asi jen to, že mě lidé více poznávají. Uvnitř jsem ale zůstala svá.
Nepostrčilo vás vítězství k tomu, začít se cukrařině věnovat naplno?
Na plný úvazek v současné době určitě ne. Svoji práci na úřadě mám ráda. Ale uvidíme, co přinese následující rok, možná se to změní. Prozatím jsem se stala lektorem kurzů a cukrařinu budu mít jako koníček. Mám malého syna a ten je pro mě nejdůležitější, nechci se zavřít do výrobny a být tam od rána do večera a nevidět ho. Vše má svůj čas a věřím, že to, co má přijít, přijde.
Po výhře v Peče celá země se kolem vás strhla mela, lidé se do vás drze pouštěli kvůli váze… Jak jste to snášela?
Byla to smršť, ale já ji takovou čekala. Mrzelo mě to hodně asi jen ten první týden. Snažila jsem se to brát tak, že je to prostě jen názor cizích lidí. Bohužel nejsem výherce s mírami 90–60–90 a to některé štve. Asi je rozčiluje, že si dokážu život užít a nesedím někde v koutě v slzách jen proto, že jsem boubelatá.
Takže dokážete být nad věcí a nebrat si to osobně. Což možná vychází i ze zážitku na základní škole, kde jste byla šikanována ze stejného důvodu.
Není to určitě příjemné, to o sobě číst, ale co už... Vždy, když někdo vyčnívá, tak to schytá a teď padla karta na mě. Dnes už je mi to ale opravdu jedno.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
