2°C
Mahulena mi na sociálních sítích dokáže projasnit den. Baví mě její nadhled, humor i ta opravdovost, s jakou komentuje běžné denní prožitky. Třeba když její dcera Marina rozsype po kuchyni dózu s tisíci korálky a uklízí je s nulovým nadšením pod matčiným dohledem dlouhé desítky minut. „Mahu“ to celé podá tak trefně a vtipně, že prostě chcete vědět, jak i tahle triviální záležitost dopadne. Po celou dobu je přitom trpělivou a milující mámou. A právě v tom je pro mě inspirativní.
Přijde mi, že život berete s pokorou a jen tak se z něčeho nehroutíte. Ale přece jen, kdybyste se ohlédla zpět, je něco, co byste udělala jinak nebo co vás hodně mrzí?
Neměnila bych nic. Všechno má svůj důvod. Pánbůh moc dobře ví, co dělá. Možná jediná věc, kterou bych změnila, kdybych měla tu moc, by bylo, aby tady máma a táta byli o něco déle. Odešli příliš brzy. Ale zase kdybych si neodžila ztrátu obou rodičů, nenaučila bych se přijmout samotu, tu ztracenost bez nich v zádech, nezocelila bych se, nenaučila se spoléhat jen sama na sebe. Taky bych asi nedokázala tak dobře zvládat život s mojí Mari.
Bylo snadné přijmout situaci tak, jak je? Běží vám třeba hlavou i to, co jednou s Mari bude, až se vy nebudete moct postarat?
S životem, co žijeme a už vždy žít budeme, jsem smířená. Prošla jsem si všemi peripetiemi, které jsou možné. Teď už žijeme fázi klidu. Můj klid ze mě čerpá i Mari a milimetrovými krůčky toho umí čím dál víc. Zázrak se ale nestane a je zbytečné se mučit představami, co jednou bude. Žijeme život teď a tady a dělám jí ho co nejkrásnější a nejbarevnější. Dělám maximum pro to, aby byla šťastná. Když je šťastná, je i vyrovnaná a více rozumí našemu světu. No a až jednou odejdu, budu na ni čekat v oblacích s anděly, to už jsme domluvené. Kdykoli letíme letadlem, tak anděly hledá. Říkám jí, že jsou schovaní, protože jsou plaší a letadlo dělá rámus… To jí vždy jako vysvětlení stačí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
