Herečka, kostýmní návrhářka a manželka známého režiséra Simona Chytrová (44), má za sebou těžký půlrok. Její muž Vít Olmer podstoupil náročnou operaci, při níž mu šlo o život. Ona všechno zvládla s grácií a ještě stihla pustit se do podnikání.

Máte za sebou hodně náročné měsíce, kdy šlo vašemu muži o život. Jaké okamžiky pro vás byly úplně nejtěžší? Asi ono sobotní ráno na nákupu v Tescu, mezi regály, což už je dostatečně stresující místo. Vítek mi volal, že musí okamžitě nastoupit do IKEMu k transplantaci. Zmocnila se mě taková panika, že jsem tam nechala košík a vyběhla ven. Pak následovala noc, kdy ho operovali, operace trvala nekonečných 8 hodin! Oddechla jsem si teprve ve čtyři ráno, kdy mi doktoři řekli, že to dobře dopadlo. Na koho jste se obracela, když vám bylo nejhůř? Byl vám oporou váš syn? Malý Vítek má po svém tátovi silnou povahu. Nejenže těžkou situaci ustál, ale jaksi v rodině převzal žezlo po otci po dobu jeho pobytu v nemocnici. Jsem zavázána také své matce, která mě v této těžké době velmi podporovala. A ještě tu byla moje víra v Boha. V takových situacích se také hodně projeví lidé z vašeho okolí. Stáli všichni při vás, nabídli pomoc? Překvapilo mě, že se ozvali i cizí lidé, kteří mě potkávali na procházce se psem a projevovali mi svou účast. Včetně několika bezdomovců na Kampě (...smích...)! Vítek je hodně silná osobnost, která zřejmě nestojí o soucit. Jak se smiřoval s tím, že je na nějaký čas odkázán na pomoc ostatních? Před transplantací absolvoval náročné testy, mimo jiné i psychologické. Se mnou lékaři hovořili ve smyslu, abych ho psychicky podržela, protože úspěšnost takové rizikové operace na tom velmi závisí. Někdy to nebylo jednoduché, musela jsem se nutit, abych nebrečela, ale s vědomím, jak pozitivní přístup pacienta a jeho rodinné zázemí je pro zdar operace a následnou rekonvalescenci moc důležitý, jsem to nějak zvládla. Chlapi jsou občas velmi nedisciplinovanými pacienty. Nebojovala jste s manželem někdy, že by něco měl nebo neměl dělat, ale on to prostě odmítal? Vítek je velmi disciplinovaný pacient, což vyplývá z toho, že se úzkostlivě bojí o zbytek svého života, který chce věnovat nejen rodině a své práci, ale také boji s Českou televizí, která zaměstnává jen pár vyvolených a lidem jeho talentu práci nedává. Když má člověk hodně času přemýšlet, začne myslet na to nejhorší. Jak jste se podobným myšlenkám bránila? Prací. Hodně mi v tom pomohlo, že právě v době Vítkovy operace vrcholily přípravy výstavy mých kostýmů pro televizní pohádky, takže jsem na podobné myšlenky neměla čas. A jak už jsem říkala - ani jsem si je nesměla připouštět. Jinak bych je mohla přenést na Vítka, a to jsem nechtěla. Když váš muž bojoval o život, vrhl se na vás bulvární tisk. Metody některých novinářů prý nebyly zrovna vybíravé... Když fotografové stáli před nemocnicí a když mi každý den volali, jak to s Vítkem vypadá, měla jsem neodbytný pocit, že ani tak nestojí o to, aby se uzdravil, ale právě naopak. Měli by větší sousto. Ovšem aby se v tisku neobjevily polopravdy a nechutné výmysly, musela jsem to ustát. Zažila jste toho se svým mužem už opravdu hodně. Pěkného i méně pěkného. Jak se váš vztah za ta léta změnil? To, co jsme prožili, vedlo k tomu, že se náš vztah ještě víc upevnil. Dívám se teď na život a na věci kolem sebe jiným pohledem, změnila jsem žebříček hodnot. Například jsem se přestala tolik bát lidské závisti a malicherných zákulisních bojů. Váš manžel nyní odletěl se synem do Paříže. Nebála jste se ho pustit? Vítek celé roky nevytáhl kvůli dialýze paty ze Smíchova. Tu cestu mu upřímně přeju, zvlášť když s sebou má juniora, který umí perfektně francouzsky. A taky si od obou trochu odpočinu, pokud mi to náš jezevčík Jean-Paul Belmondo dovolí (...smích...). Vás ale všechny ty události přiměly k dost odvážnému kroku... Ano. Už mě přestaly bavit žabomyší války v herecké branži a to věčné čekání na možnost zahrát si v pokleslých televizních seriálech (Simona odmítla roli v "Ordinaci v růžové zahradě" - pozn. aut.), a tak jsem získala exkluzivitu na obchodování s látkami od pěti světových návrhářů - Armaniho, Valentina, Ungara, Kricia a Cavalliho - a chystám se otevřít si obchod s vlastní návrhářskou dílnou a krejčovnou. Vhodné prostory už mám, teď záleží na tom, jak rychle se je podaří rekonstruovat. A jak se vám podařilo takovou exkluzivitu získat? Moje rodina pochází z Itálie a díky kontaktům, které tam mám, to ani nebylo tak složité. Možná to bylo i tím, že můj dědeček vlastnil dvě textilky. Po válce mu je sebrali komunisté a dědečka zavřeli do Leopoldova. Majetek nám po revoluci sice vrátili, ale úplně zdevastovaný. Tradici tedy mám, jen se k ní vracím šíleným obloukem. Jak reaguje váš manžel na to, že má tak "akční" ženu? Já byla vždycky hyperaktivní. Sedět doma se složenýma rukama, to není nic pro mě. Vítek je na to zvyklý, velmi mě podporuje a myslím, že mohu říct, že je na mě snad i hrdý.

VIZITKA Simony Chytrové: Nejoblíbenější malíř: Salvádor Dalí. Nejmilejší místo: Postel - v té se dá dělat tolik příjemných věcí! Nejoblíbenější předmět: Figurky dvou andělů, které jsme s Vítkem dostali ke svatbě. Nejoblíbenější herec Jean Gabin. Nejzamilovanější film: "Frida" a "Amadeus". Na ty se mohu dívat pořád.