Herečka Veronika Gajerová (44) přestála osobní krizi při rozchodu s dlouholetým partnerem. Všechno prý zvládla díky skvělým lidem a především svým dětem Kryštofovi (10) a Elišce (5). * Jak vám je? Konečně jsem se vymanila ze všech negací, které mě v posledních dvou letech obklopovaly, a začíná mi být líp. Cítím v sobě novou sílu! * Máte tady rozvěšené zajímavé citáty. Zaujal mě tento: Všechno, za čím se v životě honíme, nám uteče... Ano, když o něco velmi usilujete, nedostanete to. Je to přírodní zákon. V okamžiku, kdy jste pro to udělala maximum a tlak povolíte, stane se to. Začnou se ta přání plnit. A je jedno, jestli jde o byt, o muže nebo o pracovní záležitosti. * Člověk je sice poučený životními moudry, ale pak stejně udělá všechno úplně jinak... Jasně, já jsem taky taková: všechno chci mít vyřešené hned, co nejrychleji. Ale člověk se někdy musí naučit ovládat se. To je to nejtěžší. * U kamarádek to jde, ty chtějí mít ve všem jasno hned. To spíš muži nechápou, že všechno musíme řešit... No, to je pravda, oni muži chtějí mít klid, nechtějí nic řešit. My jsme prostě jiné, ovšem oni zase někdy nerozumí nám. Fakt platí to, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a naopak. Nám přijde, že na ně mluvíme jasně a oni si to vysvětlují úplně jinak. Někdy je těžké spolu souznít, vzájemně se chápat. To všechno platí obecně, ale nejdůležitější je samozřejmě výběr partnera. Navíc už je asi od přírody dáno, že muži mají problém s monogamií. * A nemůžeme si za to my samy? Kdybychom si daly nějaká pravidla, neměli by nás muži s kým podvádět... (...smích...) No ano, jenže tohle si ženy neřeknou. I když jsou velké kamarádky, zradí se kvůli chlapovi. Když jde o lásku, potopí ženská spíš kamarádku než muže. Chlapi mají oproti nám velkou výhodu v tom, že dokáží držet spolu. To ženy nedokáží. * O vašem rozchodu s Petrem Kracikem už se toho napsalo dost. Můžeme teď mluvit o jiném muži ve vašem životě? Mám přítele, ale nechci o tom mluvit, protože to jsou křehké věci. On ani já jsme nikoho nehledali, prostě jsme na sebe narazili. Navíc se nám oběma stala podobná věc, a tak jsme si pořád říkali, že už nikoho nehledáme a chceme zůstat sami. Ale najednou jsme zjistili, že si toho máme moc co říct. * Čím vám imponuje? Je klidný, laskavý, prostě JE. Normální, obyčejný člověk, který nemá nic společného s mojí branží. Nemusím o nic žádat, ani bojovat, všechno to jde tak nějak samo. Je to taková tichá radost. Raději to ale zaťukám... * Kdo vám pomáhal, když vám bylo nejhůř? Sestra, rodiče a celé moje nejbližší okolí. Nejvíc ale moje dvě přítelkyně Blanka a Marcela. Ty se mnou byly v neustálém kontaktu a směřovaly mě do "pozitivna", což bylo nejtěžší - včetně odpuštění. Pocit zrady a prázdnoty, který jsem měla hlavně přes děti, byl totiž obrovský. Musela jsem v sobě něco zavřít, abych se mohla posunout dál. * Myslím, že nejhorší je, že muži nedokáží situaci rozseknout, ale problém nechávají táhnout... To je pravda, kdyby se věci řešily na rovinu a hned, bylo by to lepší. Lhaní a mlžení všechno zbytečně protahuje a vztahy jsou pak převelice bolavé. Obzvlášť, když jsou v rodině děti. Nakonec v zájmu klidu stejně musí všechno vyřešit žena. Muži totiž vlastně nevědí (...smích...). * V čem je máma-herečka jiná než ostatní matky? Mám nepravidelnou pracovní dobu. Věnuji se dětem intenzivně třeba 2 dny a další 2 dny pracuji, včetně noci. Ale moje děti už jsou zvyklé na to, že to tak prostě je, a pomáháme si vzájemně. Jsou totiž báječné.

VIZITKA Veroniky Gajerové NEJOBLÍBENĚJŠÍ NÁPOJ: Minerálka s citronem. NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO: Saláty. NEJOBLÍBENĚJŠÍ HRA S DĚTMI: Teď hrajeme "Prší". NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTO K ODPOČINKU: Ložnice a zahrádka na chalupě. NEJOBLÍBENĚJŠÍ BARVA: Všechny odstíny modré a tyrkysová.