Neurolog Stránský: Sociální sítě jsou pro mozek jako heroin. Jsme nešťastní a naše děti ještě víc

10
FOTOGRAFIÍ

5. prosince 2019 | 06:00

Každá další generace je o něco méně šťastná než ta předchozí. Náš duševní stav a pocit štěstí závisí na čase stráveném před obrazovkou. Členové jedné rodiny sedí v jedné místnosti, nekomunikují spolu, ale píší si s lidmi, které nevidí a neznají. Co společnosti hrozí a jaká je šance nastalou situaci zvrátit, to nastínil v rozhovoru uznávaný neurolog Martin Jan Stránský.

Kdy jste se začal věnovat vlivu technologií na lidský mozek?

Začalo to před mnoha lety, když jsme na Yaleově univerzitě a jiných institucích začali zkoumat, jak funguje paměť, jak se mozek učí. Posléze byly objeveny změny v mozku, které přímo souvisí s počtem hodin strávených před jakoukoliv obrazovkou. Asi před pěti lety dostala Slovenská republika velký grant na digitalizaci školství od Evropské unie. Moudře rozhodla, že než peníze utratí, tak nejprve zjistí, jaké výhody a nevýhody mají technologie a výuka pomocí počítačů. Ministerstvo školství zorganizovalo konferenci v Bratislavě, kam pozvalo pět odborníků z celého světa, já byl jedním z nich. Nezávisle na sobě jsme tehdy upozornili na rizika technologie ve školství. Ta konference byla hodně sledovaná a její výstupy se dostaly i do České republiky a dále do Evropy.

Vliv technologií ale není pouze negativní. V mnoha případech i pomáhají.

Technologie je dvousečný meč. Na jedné straně přinášejí úžasné možnosti v oblasti vědy, léčby závažných nemocí a získávání informací. Technologie, která je cíleně používána pro důležité věci, skutečně zachraňuje životy. Na druhé straně dnešní internet slouží jako portál k sociálním sítím, ať už prostřednictvím počítače či mobilního telefonu. To je vyloženě devastující. Jde o obrovský negativní dopad na mezilidské a rodinné vztahy, na schopnost přemýšlet, na výuku, na schopnost být empatický a společensky žít.

Vývoj společnosti jde špatným směrem?

V tomto století vznikla poprvé v lidské evoluci perfektní bouře (anglicky perfect storm), při které se staly dvě věci najednou. Navíc je tento dnešní stav vnímán jako normální. Přitom se jedná o absolutní odbočení od všeho předchozího, o jiný způsob přemýšlení a o jiné priority, které nás mohou vést do nešťastného konce. První část té bouře je výskyt technologie a ta druhá část je setrvávající společenské blaho, se kterým souvisí deformace priorit. Kdyby například byla třetí světová válka, neřešili bychom brexit a nechatovali o každé drobnosti. Řešili bychom to, co jsme řešili doposud: přežití.

Zažíváme blahobyt, a přesto nejsme šťastní?

V tomto století jsme dosáhli naprosto unikátní polohy. Poprvé v našich dějinách více lidí umírá z přejídání