Barbora Srncová: Nejvíc jsem se bála, když mi drželi pistoli u hlavy

5
FOTOGRAFIÍ

2. prosince 2019 | 06:00

Herečka, výtvarnice a pravděpodobně kouzelnice, která má recept na elixír mládí – taková je Barbora Srncová (50). Sešly jsme se v ateliéru její maminky. Koukala jsem na Báru, s jejíma obrovskýma modrýma očima a dívčí postavou, a říkala si: „Cože? Padesát? Jí že bylo v létě padesát?!“ Bylo. A k narozeninám si dala originální dárek – odjela doprostřed divočiny v Bílých Karpatech. Bez mobilu, elektřiny, vody a spojení se světem, jen s pejskem. Čistit si hlavu.

Co vás to napadlo, utéct před světem?

Náhlý impulz. Paní, kterou znám z jógy, vyprávěla o tom, že mají s bratrem chaloupku uprostřed ničeho. Není tam nic než příroda. Povídala, že mi ji klidně půjčí. A já se pro to nadchla. Potkala jsem se s její švagrovou. Chalupa nemá ani adresu, jen mi ukázala na mapách na internetu střechu uprostřed lesů, dala mi jeden klíč na šňůrce a popřála šťastnou cestu. Bylo to úplně jako ze Saturnina.

Jak jste se sama dostala k chalupě, která je v úplné divočině?

Musela jsem nechat auto na posledním přístupném místě a šlapat s krosnou šest kilometrů pěšky. Ta paní, od které jsem si brala klíč, mi poradila, abych vyrazila lesem nejpozději do určité hodiny, protože pak už nic nenajdu. Ještě dokud jsem měla nabitý telefon, udělala jsem si fotku a ohlásila jsem se. Nebyla tam elektřina, nešlo tak telefon dobít.

Nechybělo vám něco v tomhle „středověkém“ módu?

Celkem rychle zjistíte, že toho moc nepotřebujete. Voda byla jen ve studánce. Suchý záchod, kamna na dřevo, matrace, stůl. Zalila jsem si vločky horkou vodou a jedla suché plody. Ořechy jsem měla po kapsách a rozbíjela je při mém putování krajem. První dny mi byla docela zima. Ale moje fenka mě hřála ve spacáku. Za dva tři dny se tam asi nějak nakumulovalo teplo, prohřály se zdi a už to bylo příjemné. Od kamarádky jsem měla krásné svíčky, které se rozevírají. Ty jsem si zapálila a vytvořilo se ideální prostředí pro meditační pobyt! Vrátila jsem se jako znovuzrozená, srovnaná sama se sebou, pokorná a poučená. Každému by prospělo být chvíli o samotě a utřídit si myšlenky. Zjistit, co je opravdu důležité, a být ve skromnosti a harmonii s přírodou.

To jste se vůbec nebála?

Já si to zakázala. Strach je náš největší nepřítel. Občas se zdálo, že venku něco je, pejsek byl nesvůj, ale bylo jasné, že jsou to zvířata. Když jsem chtěla na záchod, stejně mi nezbylo nic jiného než vylézt ze dveří. Ale strach jsem úplně vytěsnila.

Neříkejte, že jste nikdy nezažila strach.

Ale to víte, že jsem se bála! Hlavně lidí. Třeba když jsem měla pistoli u hlavy.

Prosím? Pistoli u hlavy? Jako při nějakém natáčení?

Ne. Tady v garáži. Přepadli nás s tehdy roční dcerou Emmou. Dostali tip – že manžel je cizinec,