Vždy toužila po velké rodině, přesto už více než 30 let nosí řeholní šat. "Snubní" prsten na levém prsteníku ji zavazuje jinak - Bohu. Navíc je nejvyšší představenou řádového společenství. Vstoupíte-li do kongregace schované v uličkách Starého města, ocitnete se v jiném světě. Nečekejte vylekané obličeje vytržené z motlitby: život asi 30 Boromejek nepůsobí tak řeholně, jak by si možná někdo myslel. Boromejky svým civilním zaměstnáním vstupují do světské společnosti: slouží u nemocných, vyučují... Přesto jejich život rozhodně "civilní" není. Skládají i slib chudoby a nemohou jet na dovolenou k moři. Život v klášteře je volba Marie Kubáčková, jak zní civilní jméno sestry Bohuslavy, vyrůstala ve věřící rodině, studovala zdravotnickou školu, chodila do tanečních, na zábavy. Poprvé ji napadlo vstoupit do kláštera když jí bylo asi 16 let. "Jednou jsem se projížděla na lyžích nádhernou krajinou Beskyd a najednou jsem ve svém srdci pocítila, že je připraveno na větší lásku, než je ta lidská. Byla to zvláštní touha," vzpomíná dnes už 50letá matka představená. Po maturitě přišla definitivní volba, i když její rodiče s rozhodnutím tak úplně nesouhlasili. Za minulého režimu vstoupila Bohuslava do řádu tajně a noviciát prožila v jedné pražské vilce. "Žily jsme řeholním životem, ale nesměly jsme nosit řeholní šaty. Navenek to vypadalo, že starší paní pronajímá dívkám pokoje." Řád umožňuje trávit sestrám 14 dní v roce dovolenou s rodinou a 14 dní se sestrami. Výplatu odevzdávají do společné pokladny, nemají kapesné. Kongregace poskytuje sestrám stravu, obydlí, peníze na vzdělání a také jim dává oblečení. Řeholní šat je dvojí: černo-bílý vycházkový, celý bílý - pracovní. K dispozici mají sestry erární hygienické potřeby - mýdlo a pastu na zuby. Ale třeba o krém musí žádat sestru představenou. "Sestry nejsou náročné, většina žádostí všeho druhu bývá schválena," říká sestra Bohuslava. A když některou řeholnici "honí mlsná" a chtěla by si koupit třeba čokoládu? I v tom případě musí matku představenou požádat o peníze. Pochybnosti? Vztah k Bohu přirovnává sestra Bohuslava k manželství. "Pochybnosti jsou součástí víry. Jejich překonávání víru posiluje, jako zvládnuté problémy upevňují stav manželský," říká s milým úsměvem. Stejné to prý je i s pochybnostmi, zda byl řeholní život tou nejlepší volbou pro ženu, která silně toužila po rodině. "Řeholní sestra zůstává pořád ženou a jistě může občas pocítit touhu po dětech a lidské lásce. Musí se s tím porvat. Ale v takových bojích jsem vždycky cítila štěstí z víry a ze svého výlučného vztahu k Bohu."