2°C
Před pár týdny byly zveřejněny výsledky dědického řízení po Bořkovi Šípkovi,
můžete prozradit, jak to při dělení majetku vypadalo?
Jednání probíhala ve velmi přátelském duchu. Dalibor s Milanem (synové z prvního manželství – poznámka redakce) si přáli mít byznys sami, takže sklárna připadla jim. Je to možná nejjednodušší. Autorská práva jsou ale majetkem všech tří. Ta si přál Bořek nedělit. Něco na tom je, budou je spojovat na celý život. Ale věci fyzické, hmotné, jako jsou sklárna, chalupa, to se všechno spočítalo a rovným dílem rozdělilo mezi jeho tři děti. Já dědic nejsem, jsem jenom rodinným zástupcem Artura a ten má ještě právního zástupce, protože chlapci si přáli komunikovat s právníkem.
Nakonec to asi bylo dobře, aspoň jste se ušetřili vzájemných emocí.
Shledala jsem to jako to nejlepší, co jsme mohli udělat. Výsledek je spravedlivý, hodnotově všechno rovným dílem. Když už nebyla závěť, tak nakonec to dopadlo výborně.
Podívejte se na video, kde Leona objasňuje svůj vztah s dětmi Bořka Šípka:
Víte nebo aspoň tušíte, proč ji váš expartner nesepsal?
Nevím, proč to takhle zkomplikoval. Já jenom můžu říct, že Bořek nikdy nic neřešil. Někdo to nazve zbabělstvím, ale on tím asi nechtěl ztrácet čas.
Nebo si to nechtěl s žádnou stranou rozházet.
Já si myslím, že když někdo cítí, že umře, tak má v hlavě úplně jiné starosti. V jeho případě byl ortel daný, ne jako u nás, kdy tušíme, že smrt jednou přijde. Byl to pro něj velký osobnostní úkol, který musel chudák podstoupit, aby se se vším vyrovnal, a že byl velký hrdina a silná osobnost opravdu až do posledních dnů, ale asi se už na mnohé pozemské díval jinak. Teď už není s kým debatovat, je to nevratné, tak co bych teď k tomu já velká padesátiletá holka říkala.
Když sklárna připadla jeho starším synům z manželství s tanečnicí Bambi Uden, budete mít do ní ještě přístup?
Jasně, není důvod někam nechodit. Kvůli ostatním dědicům rozhodně ne. Jsme ve velmi přátelském kontaktu se všemi skláři, známe se osobně a máme se rádi. Vždyť nejenom Dalibor a Milan, ale i Arturek se tam batolili od mimina. Ty vztahy dávno přesáhly prostředí sklárny. Jsou to naši kamarádi, kteří k nám chodili domů, na chalupu, na mejdany… Navštěvujeme se dodnes, takže by bylo smutné ty vazby takhle utnout. Je to přátelství na celý život.
Připomínáte si se synem Bořka nějakým konkrétním způsobem?
Obklopujeme se jeho skleničkami, lustry, uměním… Každý ze synů dostal po Bořkovi nějaký nádherný obraz. Tím, že rádi vaříme a jíme a já mám spoustu receptů vychytaných právě od Bořka, tak si ho připomínáme prakticky pořád. To jsou ty momenty, které nám ho evokují a dělají dobrou náladu. Není to nic, čím bychom se odsoudili k nějakému smutku. Bude nám chybět vždycky, rozhodně Arturovi jako táta, ale bereme to z toho světlejšího konce, že byť ten čas s ním byl limitovaný, tak byl strašně intenzivní a to v nás zůstalo a i ten kluk si na to pamatuje a bude na to vzpomínat. Je to jakýsi refresh jeho tatínka, který tady už není.
Jak rostou děti českých celebrit? Podívejte se do galerie!
Můžete přiblížit svoje poslední setkání?
To bych nerada rozebírala. Bylo to takové loučení beze slov. Víceméně v nemocnici, protože tam už byl opravdu konec. Do té doby jsme pořád odháněli nějaké chmury a utěšovali se, že to bude dobrý.
To jste si přáli, nebo byl nějaký reálný důvod myslet si, že nemoc porazí?
To jsme si všichni přáli, stávají se neuvěřitelné věci. V případě jeho diagnózy se zázrak nekonal, ale naděje umírá poslední.
Celý rozhovor s Leonou Machálkovou si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:
