Oblíbená moderátorka pro televizní diváky a nejlepší máma pro Vojtěcha (7) a Kateřinu (1). Tím vším je Jolana Voldánová (37). S manželem Petrem Císařovským (41) bydlí v obci Nepřevázka, kde s nimi víkendy a prázdniny tráví i jeho dcera Tereza (12). * Máte dvě děti a zajímavou práci. Je to velký rozdíl v plánování času? Obrovský. A uvědomila jsem si to u své kamarádky, která má jedno miminko a užívá si mateřskou dovolenou. Tedy "užívá"... Dopřává si odpolední spánek spolu s miminkem. A protože má zatím jen jedno dítě a do práce se jí ještě nechce, je z mého pohledu přímo vysmátá. Hlavně to odpolední zdřímnutí jí tak trochu závidím. Já si jdu s Kačenkou odpoledne lehnout asi tak jednou za 14 dní a většinou usnu dříve než ona. * Na druhou stranu ale nezačnete šišlat a proměňovat se v infantilní bytost... Ale ano! Stačí pár měsíců života s miminkem a člověk si musí dávat velký pozor, jak se vyjadřuje mezi dospělými. Když jsem se po půl roce vrátila do práce a šla poprvé na oběd, zeptala jsem se kolegy, co to papá. Dost nevěřícně na mě zíral. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi bude trvat další půlrok, než se začnu vyjadřovat jako rozumný a svéprávný jedinec. * Podle čeho jste vybírala svým dětem chůvu? Pro Vojtíška jsem záměrně hledala starší paní, protože neměl v Praze žádnou babičku. Marta byla čerstvě v důchodu a navíc byla zdravotní sestrou, takže měla ty nejlepší předpoklady. Vojta ji od začátku miloval a dodneška jí říká ,"babičko". A u Kačenky to vyplynulo tak nějak samo. Jarka je taky čerstvá důchodkyně, bývalá paní učitelka v mateřské školce, takže opět trefa do černého. Ale v době, kdy pracuji, hlídá teď děti manžel víc než ona. A Jarka vypomůže, když nemůže být s dětmi ani jeden z nás. Vlastně hlídá občas i Vojtu. * Někdo si vyčítá, že začal brzo pracovat a není s dítětem častěji. Co vy? To je zbytečné. Pokud máte skvělou chůvu jako já, tak ona obohatí děti o něco nového. Alespoň moje děti jsou natěšené, když občas okusí něco nového, jiný typ zábavy, než jaký jim nabízíme doma. A hlídání berou jako příjemné zpestření. Tedy Vojta rozhodně, i Katka vítá naši novou "babičku" zářivým úsměvem. Když jste s dítětem stále jen vy, tak děláte vlastně pořád ty samé věci. Chůva umí zase jiné básničky, písničky a hry. Ale každá žena to má jinak, některá do práce chce, jiná naopak nespěchá. * Vojta končí 1. třídu, jaký byl jeho první školní rok? První třída byla docela náraz, ani ne tak pro Vojtu, jako spíš pro mě. Já jsem totiž docela perfekcionistka, takže jsem občas musela u domácích úkolů pevně zatnout zuby, abych to vůbec přežila. A chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, že po něm některé věci prostě ještě nemůžu chtít, ačkoliv Vojta působí vyspělejším dojmem. Prostě je mu teprve sedm let a já jsem se musela brzdit, abych si uvědomila, že mu ty kličky v písance nepůjdou hned tak snadno. * Jak odměníte Vojtu za první vysvědčení? Nebudeme to přehánět, ale něco určitě dostane. Už dva roky touží po kuličkové pistoli, tak mu ji možná koupím. Ačkoliv jsem všechny kolem sebe ujišťovala, že žádné "zbraně" doma nebudou. Jenže vždycky podlehla některá z babiček, takže například mečů máme teď docela slušnou sbírku. * A jak mu jde psaní? Je levák a trochu to "mastí", ale není to tak strašné, jak jsem se bála. Pokud si to procvičí a nespěchá za kamarádem, napíše to hezky. Ale když spěchá a je netrpělivý, odflákne to. * Jak píšete vy sama? Krasopisně? Mám vypsanou ruku a přiznávám, že když píšu hodně rychle, mám problém to po sobě vůbec přečíst. Takže krasopis asi v rodině nemáme. Pohledy na tábor mu tedy raději budu psát tiskacím písmem. * To bude jeho první letní tábor? Ne, už byl vloni s Terezkou. Máme kamarádku, která pořádá tábor pro 30 dětí a bere na něj především děti svých přátel. Je tam trochu netypická parta - od mrňat až po velké děti. Ale báječně se doplňují a každý oddíl má samozřejmě nastavený program podle možností svých členů. Vloni jsme se tam byli podívat. Já jsem počítala s tím, že si plačícího Vojtu odvezu. Jenže on se sice přiběhl pomazlit, ale jakmile se ozval gong, který svolával děti k večeři, suše oznámil, že si ještě musí doběhnout umýt ešus od oběda a že bychom už měli jet, protože pro nás večeři nemají. Prostě - velký pohodář. * A vy byste byla ochotná stanovat se svou rodinou? Rozhodně. Musím říct, že díky Vojtovi a svému muži jsem ve svých 31 letech spala poprvé pod stanem. Myslela jsem, že to bude strašlivá zkušenost, ale zvládla jsem to docela v pohodě... Ovšem je nutné připravit se na to. Dneska už prodávají takové vymoženosti, jako jsou samonafukovací karimatky a spacáky měkoučké a teploučké jako peřinka, takže se to s tímto "komfortem" dá vydržet. Netvrdím, že už nechci nikdy jinak, na útulný penzion s vlastní postelí a sprchou to tedy rozhodně nemá, ale s humorem se to dá přežít. A pokud vyjde počasí, může to být dokonce i lehce romantické. Letos vyrazíme pod stan do Chorvatska. I když já bych dala přednost apartmánu... * A co postavit dětem stan vedle apartmánu? Jenže ono je vždycky něco za něco. Takže když už mě šoupnou do stanu, vědí, že se o sebe taky musí sami postarat. Já mám vlastně docela pohodu, protože zásadně nevařím, nedělám žádné úklidové činnosti ani jiné obsluhovací práce. O stavění stanu samozřejmě ani nemluvě. Takže snídani vaří manžel s dětmi a na večeře chodíme do restaurace. * Někde jste říkala, že úsloví "protiklady se přitahují", je hloupost... Fakt je, že protiklady se přitahují. Ale otázka je, jestli jim takový vztah vydrží. Myslím, že daleko lépe k sobě pasují lidé, kteří mají shodný názor i pohled na život. * Máte s tím nějaké osobní zkušenosti? Samozřejmě, zažila jsem soulad i protiklad. S protikladem mi to nikdy nevyšlo a se souladem jsem dosud. * Dokázala byste žít s mužem, který by měl kolem sebe fanynky a byl zvyklý jen na samý obdiv? Určitě ne, to není nic pro mě. Navíc jsem zjistila, že takové ty rady, které dávají matky svým dcerám, jako například: "Hlavně ho nezapomeň pochválit," tak ty mi znějí hrozně falešně. Vzpomínám si, že když máma přehnaně chválila tátu za nějakou práci, tak jsem si říkala, že on to přece musí poznat. * Maminky taky radí: "Hlavně mu dej dobře najíst..." Tak na tom asi něco bude. Naštěstí můj muž je klidný i ve chvílích, kdy je hladový.