Herečka Jana Paulová žije spokojeně se svým manželem a dcerami. Čas od času sama putuje po cizích zemích, protože má pocit, že se tak nejvíc přiblíží místním lidem a kultuře. * Jste manuálně zručná? Ano! První dceru jsem měla v hlubokém komunismu, kdy v obchodech nebylo nic. Podle Burdy jsem jí šila lacláče a pletla svetry ze zbytků, aby byla "in". * Ještě šijete? Né, to už mě vůbec nenapadá. * Děláte jako máma něco, co jste nikdy nechtěla? To víte, že jo, ale hlídám se. S dcerami mám otevřený vztah, takže mě upozorní. Teď už mám pocit, že spíš vychovávají ony mě. * Za co nejvíc obdivujete vlastní maminku? Hrála divadlo a měla přitom čtyři děti, aniž by jí někdo doma pomáhal. * Pocházíte tedy z velké rodiny. Napadlo vás někdy, že jste sama měla mít víc dětí? Když už je i druhá dcera velká, začíná se mi po malých dětech stýskat. Říkám si, že jsme jich mohli mít víc, když jsou tak povedené. * Je velký rozdíl ve výchově dcery a syna? Jsem o tom hluboce přesvědčená. Někdy mám pocit, že my ženy jsme jiný biologický druh a jsem ráda, že jsem nemusela vychovávat syna ani svého partnera (...smích...). * Jste stále v kontaktu se svými dvěma sestrami? Bydlí v Praze a máme se rády. Jedna je o 10 let starší než já a ta druhá o 12 let. Zůstala jsem stále jejich nejmladší sestrou. Občas mají o mě starost: třeba, abych se nepřepínala. * Sledují a prožívají, co se o vás píše v novinách? Jsou na mě hodný a hlásí mi jenom dobrý zprávy. Rodina se rozhodla, že mediální rány do mého břicha mi bude tajit. Třeba když vycházejí kritiky, tak můj zlatý muž stránku s kulturní rubrikou vyndá a tváří se, že tentokrát prostě vůbec nevyšla. * Pořádáte rodinné sešlosti? Velmi zřídka, vlastně jen při zásadních radostných a smutných událostech. * Vydáváte se na cesty, které nejsou vždycky bezpečné. Našel by se v rodině někdo, kdo by vám mohl být rovnocenným parťákem? Ani bych si to nepřála, asi bych se o ně bála. * A co váš muž? Jeho koníčkem je práce a myslím, že i to je jistý adrenalin. Jezdíme spolu spíš na rodinné dovolené, kde je všechno naplánované a v klidu. I když párkrát se mnou na hory vyrazil a byla to opravdu velká legrace, takže to třeba časem zopakujeme. * Vydržela byste u moře jenom ležet? Na konci sezóny, když bývám hodně unavená, určitě ano. * Jste ten typ člověka, že kdybyste ze sebe alespoň 3x týdně nevydala nějakou energii navíc, byla byste neklidná? Tyhle pocity jsem mívala, ale teď, když hraju skoro tříhodinové představení, tak to je takový záhul, že mám o výdej energie postaráno. * V divadle Kalich vystupujete v představení, kde jste s Pavlem Zedníčkem skoro celou dobu v negližé v posteli. Přátelíte se s jeho partnerkou Hankou Kousalovou? Vídáme se a jsme v pohodě. Přátele bych mohla spočítat na prstech jedné ruky a mám je na celý život. Přátelství je disciplína, která musí být prověřená rokama, a my se známe zatím jen krátce. * A váš partner? Jak jemu se to představení líbí? To on nás po přečtení scénáře nutil, ať do toho jdeme. Já jsem trochu váhala a on mě zbavoval předsudků. Můj muž je velkorysý a ví, že náš vztah je napořád. Není můj majitel, ale můj partner. Jsme spolu odedávna a snad budeme spolu až do konce. Doufám, že se jednou chytneme za ruku a společně umřeme. Nechci si představit, že bychom na závěr jeden druhého předběhli. * Když jste byla u jogínů, naučili vás, jak si lze s pomocí pruhu látky vyčistit dutiny. Praktikujete to ještě? Ne, že bych polykala 5 metrů gázy a pak ji vytahovala ze žaludku, jak jsem tam vídala. Ale když mě třeba začíná bolet v krku, tak si prolévám slanou vodou nosní dírky a cvičím takové speciální cvičení. * Už jste to někoho naučila? Zkusila to moje starší dcera. * Chodíte v Praze na jógu? Ne. To, co jsem se naučila v Indii, mi zatím stačí. A pak: nejsem na nějaká hromadná cvičení, obzvlášť v tak intimním duchovním cvičení, jakým je pro mě jóga. Ale jedno cvičení mohu doporučit úplně každému. Když nás zachvátí zmatek, strach, nejistota a zahltí nás myšlenky, je nejlepší sednout si, zavřít oči, pokusit se rozplést tu síť myšlenek a udělat v sobě třeba jen na pár vteřin úplné ticho. Když se vám to opravdu podaří - třeba jen na pár vteřin - zjistíte, že to všechno okolo jsou jen pomíjivé malichernosti.

VIZITKA Jany Paulové * NEJVĚTŠÍ RADOST: Volal mi nakladatel, že se moje kniha "Jak běžet do kopce" vyprodala a budou se dotiskovat další. * NEJVĚTŠÍ SEN: Být v klidu a míru, a to jak se sebou, tak i se všemi lidmi, které potkám. * NEJPŮSOBIVEJŠÍ ZÁŽITEK: Setkání s duchovním mistrem Srí Brahmamem v jeho ashramu v Tadpatri. * NEJOBLÍBENĚJŠÍ KVĚTINA: Ta, kterou dostanu z lásky.