Když se paní Dagmar zeptáte, co má ve firmě na starosti, zjistíte, že úplně všechno. Spát chodí i v jednu v noci, nákupy považuje za ztrátu času, dva roky neměla dovolenou. Dagmar Kubátová je jednou z posledních podnikatelek v oboru obuvnictví v České republice a možná i v Evropě. V šíleném podnikatelském běhu vychovala dvě dcery a rozhodně neměla čas na řešení dilematu rodina - kariéra. Manželství jí klape. "Stres? Ten si nepřipouštím," říká. Začátky firmy DPK nebyly nijak dramatické. Určitě jsme si jednoho večera nesedli v obývacím pokoji u vína a nezvolali: Tak jdeme do toho! vypráví paní Dagmar. Firmu specializující se na boty pro nejmeší děti založili manželé Kubátovi po zralé úvaze v roce 1995. Jak se rozjíždí fabrika? Na první pohled lehce. Devadesátá léta přejí podnikání. "V době největší prosperity jsme měli i sto zaměstnanců. Dnes je to jiné. Špatné zákony, levný dovoz z Asie, daně... Podnikatelský život v Česku je trpčí než dřív," říká Dagmar. Stačí chvíli poslouchat, abyste pochopili, že ji u práce nedrží mamon nebo ego. "Baví mě to. Nevím, jestli se dá mluvit o nadšení, spíš mám vnitřní pocit, že to musím dělat. A když pak přijdou super maily, že se kolekce povedla, že moje práce má smysl, nabíjí mě to novou energií," říká pětačtyřicetiletá podnikatelka. Asistentku? Nemám! Za pochvalnými e-maily je ovšem tvrdá dřina. "Denní program? To je těžké říct. Vstávám někdy v sedm, někdy taky v pět. Když jdu spát kolem druhé ráno, nevyskočím z postele za úsvitu. Snídám? V běhu..." Když se Dagmar zeptáte, co má ve firmě za povinnosti, řekne: "Navrhuju do roka dvě kolekce dětské obuvi, dělám kalkulace, objednávám materiály, dohlížím na výrobu..." O část práce se dělí s manželem, který se věnuje doplňkovému obuvnickému zboží. Asistentku si nemůže dovolit. "Víte, jaké jsou dnes náklady na zaměstnance? Nemůžeme zvýšit ceny bot!" Na bohulibé účely si však Kubátovi prostředky našli. Jejich firma sponzoruje Dětský domov pro děti do 3 let v Ostravě. "Jsou tam zanedbané děti odebrané rodičům. Když jsem je viděla poprvé, chtěla jsem si je všechny odvézt domů. Pro sponzorství jsme se rozhodli okamžitě," říká Dagmar. První a jediné výročí Pracovní vytížení je obrovské, stresy si ale Kubátovi domů nenosí. "Nechápu, když slyším: Vadí mi už jen to, jak si ten můj nebo ta moje položí kartáček na zuby. S Petrem se známe od patnácti a pro mě, ač to zní pateticky, je to osudový vztah. Snažíme se užívat si chvíle, kdy jsme spolu nebo s dětmi. Firmu jsme vydřeli od "prvního špendlíku" a nehádáme se kvůli práci. Naopak, držíme navzájem nad vodou." Petr Kubát také řídí Českou obuvnickou a kožedělnou asociace. "Vede téměř marný boj za české podnikatele. Ale nikdy se nevzdává a já ho za to obdivuji," říká Dagmar. Jedinou "chybu" na svého muže prozradí - zapomíná na výročí. "Pamatuje si "jen" den našeho seznámení, ostatní data prý už nejsou důležitá. Takže 3. 12. vždycky dostanu růže. Každý rok jedna přibude - přes poslední kytici už skoro nebylo vidět..." Podnikatelka a matka Dagmar konflikt moderní ženy "práce versus rodina" nezná. Nikdy neměla pečovatelku, pomáhali hlavně rodiče. "Neřeknu vám recept, jak být dobrou matkou a podnikatelkou zároveň, ale pro dcery jsem tady, kdykoli mě potřebují," říká Dagmar. "Zvládáme to. Já nejsem upjatá matka a holky jsou velmi samostatné. Cokoli se jim nelíbí, otevřeně řešíme," dodává. O domácnost se starají všichni společně. Vaří se v neděli a hned na celý týden dopředu! "Tereza studuje vysokou školu v Praze a ráda si vezme něco s sebou. My v týdnu nemáme čas vařit, takže připravujeme tak čtyři různá jídla najednou," říká Dagmar. Až budu v důchodu... Paní Dagmar neplánuje, že vedení podniku jednou vnutí dcerám násilím. "Tereza zatím pracuje jako odpovědná vedoucí firemní prodejny v Praze, ale nechci nic lámat přes koleno. Uvidíme," říká Dagmar. Naopak velmi přesně ví, co udělá, "až bude v důchodu". Zálibně s úsměvem plánuje: "Napíšu knihu "Počátky podnikání v Čechách", budu sedět u krbu, číst knížky a venčit psa."