Jak vás napadlo vytvořit místo, kde budou dohromady rodiče s dětmi a ještě se u toho všeho bude pracovat?

Já sama od studentských let podnikám. Když se narodila druhorozená Anička, chtěla jsem s ní být co nejvíc v kontaktu, ale nemohla jsem úplně opustit práci. Zaujala mě knížka Koncept kontinua od americké antropoložky Jane Liedloffové, která tvrdí, že je možné věnovat se své práci a zároveň se naplno věnovat dítěti. Chtěla jsem to vyzkoušet v praxi.

Odvaha pustit se do podnikání v souladu s mateřstvím tak přišla ale až s druhým dítětem?

Především mezi oběma těhotenstvími byl obrovský rozdíl. První dítě jsem čekala neplánovaně v 24 letech, byla jsem bezstarostná, ničeho jsem se nebála, všechno jsem brala přirozeně, tak, jak to přicházelo. Jen porod mě trochu překvapil. Druhá dcera se narodila o 11 let později, to už jsem věděla, do čeho jdu, byla jsem plná těch nejlepších předsevzetí. Bohužel mě sužoval strach o to, aby bylo vše v pořádku, cítila jsem se pod tlakem, že už jsem stará matka, protože mi bylo třicet pět. A vidíte, to jsem ještě nevěděla, že třetí dítě budu rodit jako ultra stará matka. Když jsem před třemi lety zjistila, že opět čekám miminko, zprvu mě to zaskočilo, ale pak jsem si toto těhotenství užila jako žádné předtím – beze strachu, v klidu – i porod jsem měla krásný, přirozený. A na Kubovi je to vidět, je to radostný, veselý a pozitivní chlapeček.

Jak dlouho trvala cesta od myšlenky projektu k jeho realizaci?

O Baby Office jsem přemýšlela už od narození Aničky v roce 2009, ale až v roce 2011 jsem o tom začala veřejně mluvit a hledat možnosti realizace, v roce 2012 jsem už dala dohromady tým, který na tom začal pracovat, a na začátku roku 2013 jsme otevřeli a v podstatě realizace trvá dodnes. Původní záměr, tedy coworkingové centrum s miniškolkou a vzdělávacími kurzy a wellness pro rodiče, se totiž ukázal jako samostatně těžko udržitelný. A tak jsme začali hledat jiný model, který by nám umožnil podporovat rodiče a zároveň nebýt závislí na dotacích. V současné době stále provozujeme naše centrum pro rodiče v Praze v Krči, kde provozujeme miniškolku, coworking a nabízíme nejrůznější kurzy a akce. Naše stěžejní aktivity se přesunuly do firem, kde realizujeme dětské koutky, mikulášské besídky, dětské dny, příměstské tábory apod. Naší další aktivitou jsou mobilní dětské koutky na veletrzích, konferencích, festivalech a dalších akcích, kde hlídáme děti, aby si rodiče mohli chvilku vydechnout.

Neruší pak někdy ale děti ostatní rodiče, kteří se potřebují soustředit?

Děti od 15 měsíců mají svůj prostor v miniškolce, která je oddělená od ostatních prostor. Na některé akce mohou maminky přijít i s miminkem, při kurzech pak nabízíme pro děti od roku a půl hlídání.

Jaké zajímavé projekty vznikly ve vašich kancelářích?

Lucie Nobis u nás psala svou krásnou knihu Mateřství a seberealizace, Michaela Velebná u nás rozjela své kurzy šití, Petra Koťátková se pod značkou Baby Office začala věnovat vzdělávání, Lucie Václavková rozběhla marketingové kurzy a mnoho dalších. Pravidelně pořádáme besedy se zajímavými hosty, například v prosinci u nás byla známá blogerka Veronika Hurdová alias Krkavčí matka, v lednu plánujeme například Rétoriku s oblíbenou Štěpánkou Duchkovou. V listopadu jsme v rámci Týdne podnikání pořádali velkou akci Ženy v podnikání, na které vystoupilo 5 podnikatelek z různých oborů a dalších 12 prodávalo své výrobky na jarmarku. Součástí byl i doprovodný program pro děti. Před nedávnem jsme se s našimi aktivitami zapojili do projektu Srdcerváči, který pomáhá zdravotně postiženým na cestě za dobrou prací.

V čem je podnikání s dětmi jiné než klasické zaměstnání?

Podnikání je vždycky rizikovější než zaměstnání, ale zase s sebou nese mnohem větší svobodu a možnost posouvat se nejen v kariéře, ale i v osobním rozvoji. A podnikání při dětech je o to náročnější, že musíte najít tu správnou rovnováhu, kdy pracovat, odpočívat nebo se věnovat rodině. Protože práce vás dokáže neuvěřitelně pohltit.

Jak se udržujete v psychické a fyzické kondici?

Každé ráno se snažím alespoň chvilku cvičit a zklidnit myšlenky. Někdy je to ale náročné, když dvouletý Kuba bere můj jógový pozdrav slunci jako impulz k tomu, aby si ze mě udělal prolézačku. Nejlépe se odreaguji, když dovádíme s dětmi. Stačí si třeba hodit přes hlavu deku a dělat strašidlo, to zabírá spolehlivě. Energií mě nabíjí také dlouhé procházky v přírodě a čas od času jedu do kláštera v Doksanech užít si ticha a samoty. Sportovat bych potřebovala víc, to je jeden z mých velkých deficitů.