Jaká teď vaše dcera Jasmínka ve čtyřech letech je?

Ona už je úžasně samostatná a chytrá. Ale to asi říkají všichni rodiče. Dávám jí hodně volnosti a důvěry. Je velmi zdatná, všude leze a skáče, někdy je to náročné. Ve školce chodí i plavat. Zvláštní je, že se bojí vody přes obličej a já taky, celoživotně. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být, protože jsem se nikdy netopila, ale měla jsem docela dramatický porod a malá taky. Tak si říkám, jestli to není tím, protože se nám ani jedné ve vodě nic nestalo.

Když zmiňujete porod – plánujete další děti?

Neplánuju, i když teď Jasmínka prohlásila, že bych měla mít děti dvě. Tak jsem jí řekla, že je mít nebudu a že se s tím musí spokojit. Měla jsem ošklivý porod, který trval 24 hodin, a nakonec mě museli říznout. Všichni říkají, že na to zapomenu, ale já na tu hrůzu nezapomenu nikdy. Už sice nepláču, když o tom mluvím, ale vždycky mám strach, když někdo rodí. Protože jde fakt o život.

Sama mám vlastní porod ještě v dobré paměti a nemusela bych to opakovat, i když nešlo o žádnou dramatickou situaci.

Já měla kontrakce v jednu odpoledne a v jedenáct v noci jsem chodila dokola v obýváku, když mě vrátili z porodnice, a plakala jsem, že asi neporodím, protože to nevydržím. Teď máme na Nově deset těhotných, úplný boom. Tak jim všem říkám, protože mně to nikdo neřekl, že to strašně bolí. A je pravda, že ty, které odrodily, mi píšou, že jsem měla pravdu a že jim to pomohlo.

Občas nějaká žena vypráví, že pro ni byl porod a těhotenství nejlepší životní zážitek. To se mi zdá jako science fiction…

Pro mě těhotenství takové bylo. Já byla tak strašně šťastná! Neustále jsem si hladila břicho a s tím tvorečkem si povídala. Mně to přišlo jako zázrak. Ale hrozně jsem se bála, že u mě nebude fungovat ten mateřský pud. Tím, že porod byl komplikovaný, tak když mi ještě v nemocnici malá brečela u hlavy, já to nevěděla. Paní, která se mnou byla na pokoji, se šla podívat, jestli nejsem mrtvá. Pak to ale samozřejmě naskočilo. A je to tak dodneška. Někdy se v noci probudím a říkám si, tak kdy to začne – a protože mateřský instinkt opravdu funguje, tak malá třeba za chvíli začne brečet nebo se něco stane.

Mateřství se dnes hodně odkládá. Je to dobře?

Když se bavím s holkami, které nemají děti, tak říkají: teď se to ještě nehodí. Ale to se nehodí nikdy. Nikdy není ten správný čas. Jenže pak jenom nastane zmatek v hlavě a tělo třeba nebude fungovat jen kvůli tomu, že to právě teď chcete.

Asi víc než správný čas je důležitá volba správného otce. I kdyby vztah nevyšel…

Já jsem toho pravým příkladem. My jsme s tatínkem Jasmíny od sebe a já jsem ráda, že zrovna on je ten táta. Mají úžasný vztah.

Ale pro fungující vztah je toho určitě potřeba víc, že?

Taky potřebujeme žít, my ženy. Podle mě když jeden není spokojený, tak to fungovat nemůže. Dítě vnímá energii rodičů. My mu vlastně ukazujeme, jak to na světě chodí. To, že jsme šli od sebe, beru jako životní prohru, ale bylo to nutné. Jen dvě věci jsem opravdu nechtěla – rodit císařským řezem a to, aby se mi rozpadl vztah. A obě věci jsem si „nadělila“.

Celý rozhovor s Kristinou Kloubkovou a ještě mnohem více si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:

BLZ_16_36

Autor: archiv