Pátek 25. září 2020
Svátek slaví Zlata, zítra Andrea
Zataženo, déšť 16°C

Taťána Kovaříková & Vendula Pizingerová: Už přežijeme všechno

19. května 2016 | 06:00



Na první pohled by asi nikdo neřekl, 
že jsou si tyto dvě ženy v něčem podobné. 
Jedna je tmavá a druhá je světlá, jedna je tišší, zato tu druhou je všude slyšet. Přitom mají návrhářka Taťána Kovaříková a šéfka nadace Vendula Pizingerová společného víc, 
než dokonce věděly ony samy.

Musely se vyrovnat s nečekanou smrtí partnera, Vendulanavíc poté, co jí několik let předtím zemřela dcera. Dneska po letech už jsou schopné popsat, jak jim to navždycky změnilo pohled na život a na to, co je doopravdy důležité.


Scházíme se ve chvíli, kdy je Praha poněkolikáté zabarikádovaná kvůli maratonu. Vy byste ho dokázaly uběhnout?

VP Ani omylem. Já uběhnu třeba kilometr a už si říkám, proč vlastně běžím. Mám problém v hlavě, a tím pádem neuběhnu nic.

Lucie Zedníčková: Muži mi ničím neimponují
TK Já jsem zase jógová. Potřebuju se u cvičení zklidnit a ty rychlé aerobní věci mě ani moc nebaví.

VP Mě právě taky ne. Když běžím na páse, tak ty hodinové ručičky tlačím před sebou očima. Taky jsem někde četla, že lidé, kteří začnou běhat, se do roka dvou rozvedou.

TK To jakože utečou?

VP Ne, že jim ten sport změní životní styl.

TK To mě vlastně nepřekvapuje. Člověk se tím, že začne sportovat, změní. A když ten druhý zůstane stejný, nejde to dohromady.

Vám se ale sport novým manželem do života dost vrátil, ne? Tuhle jste si veřejně dala za úkol, že si vycvičíte buchtičky na břiše, pak jste zase přespávala v mrazu ve stanu... Takovou vás neznám.

VP Pro mě je na tom nejdůležitější, že to s ním sdílím. Že jsme v tu chvíli spolu. Sama bych do mrazu stanovat nešla, takhle vám to řeknu. On ano.

Vendula Svobodová: S Pepou chci zestárnout! • VIDEO: DAVID TUREK, JAROSLAV BOUDA

To je pan Pizinger takový sportovec?

VP Můj muž je velký sportovec a věnuje tomu skoro veškerý volný čas. Přiznám se, že pro mě jako pro partnerku to není vždycky úplně jednoduché. Buď se přidám, nebo jsme každý sám.

Obě jste po letech ve spokojeném partnerském vztahu a obě pracujete skoro výhradně v ženském kolektivu. Vnímáte jinak mužskou a ženskou energii?

TK Určitě. Ženy se mezi sebou přizpůsobí, vyjdou si vstříc a naladí se na sebe. Jakmile do toho přijde jeden muž, a vážně stačí jeden, všechno je jinak. To, co bylo mezi nimi soudržné, se rozpadne. Kolem mě jsou samé ženy – od krejčové až po zákaznice. Jednou jsme zkusily přijmout muže. Nefungovalo to a on to nevydržel a odešel. Tak teď máme aspoň všechny fazony modelů pojmenované mužskými jmény. Třeba Boris, Hugo nebo Norbert.

Proč neobstál ve vašem ženském kolektivu muž, Taťáno? Na co ten nebožák pošel?

TK Tam se úplně změnila energie. To, co mezi námi do té doby fungovalo, najednou přestalo. Ženy se začaly předvádět, některé věci přestaly říkat a jiné zase začaly, prostě to bylo celé jinak. Zvláštní.

Vadí mužům silné ženy?

TK Častokrát. To vám potvrdí hodně žen.

VP Já bych o tom mohla napsat knížku a byla by hodně tlustá.

Obě jste zažily hodně těžké věci. Vendule zemřelo dítě i manžel, vám, Taťáno, se při autonehodě zabil partner. Nerozčilovalo vás, když vám lidi tu vaši sílu předhazovali právě v těchto zoufalých momentech?

TK Hrozně mě to rozčilovalo. Vadilo mi to, nemohla jsem to poslouchat. Připadalo mi to necitlivé, tvrdé a asociální.

VP Lidi, kteří sílu nedokážou pochopit, ji berou jako necitlivost. To, že jsem se v těch chvílích někdy dokázala třeba nad něčím zasmát, jsem já brala jako sílu, ale někteří v okolí jako projev toho, že snad nemám city.

Celý zajímavý a silný rozhovor najdete v časopise OK! Magazine, jehož nové číslo právě vyšlo.

Autor: Jana Ciglerová
Diskuse ke článku
.