3°C
Ikona filmového plátna a televizních obrazovek Jacqueline Bisset si během své padesátileté kariéry zahrála ve více než osmdesáti filmech chytře oscilujících mezi komerčními snímky – jako Bullittův případ nebo Letiště – a evropskými niche snímky – jako Americká noc.
Ambiciózní Jacqueline spolupracovala s opravdovými velikány světové kinematografie: s Romanem Polanskim, Sidney Lumetem, Stevem McQueenem nebo Audrey Hepburn. Ovšem mokré bílé tričko, ve kterém se objevila v úvodní scéně filmu Hlubina, zastíní naprosto všechno. Diváky její krása a prosvítající bradavky doslova přikovaly k sedačkám. Z Bisset se přes noc stala senzace a její cena prudce vzrostla. Newsweek ji v roce 1977 vyhlásil nejkrásnější herečkou všech dob.
Jednou jste řekla, že američtí režiséři nedokážou porozumět herečkám tak jako evropští. Stále si za tím stojíte?
Vypozorovala jsem, že neumí z hereček dostat tolik jako evropští režiséři z evropských hereček. Když přijde nějaká herečka z Evropy do Ameriky, neumí s ní vůbec pracovat a to je velké zklamání. Když už se objeví v americkém filmu, tak je její potenciál nevyužitý. Myslím si, že to má co do činění s mužským pohledem na ženy, jiné vysvětlení mě nenapadá. Podívejte se třeba na všechny ty úžasné švédské herečky ve filmech Ingmara Bergmana, byly naprosto fascinující, ale v amerických filmech stěží rozeznatelné. Prostě nemohly ukázat svůj talent. Nechci, aby to vypadalo, že se rouhám, ale moje první role v Americe jsou přesně ten příklad. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dostala příležitost, ale kdyby se mnou někdo správně pracoval, mohla jsem hned na začátku ze sebe vydat mnohem víc. Do dneška mě to nepřestává štvát. Stejné je to i v mezilidských vztazích – mnohdy ze sebe nedáme, co je potřeba, protože se dostatečně neptáme nebo nenasloucháme. A to je smutné, protože pak vztahy zákonitě zůstávají povrchní.
Minulý rok jste si prošla rozporuplným obdobím. Získala jste Glóbus za snímek Dancing on the Edge, zároveň jste si ale vysloužila negativní reakce za vaši děkovnou řeč. Jak se na to díváte zpětně?
Celé to haló kolem mé podivné řeči bylo úplně zbytečné. Bylo hezké vyhrát, ale všechno to PR a další blbosti kolem vůbec nebyly pochopeny. Netušila jsem, že se to tak rychle rozšíří, to byl docela kopanec do zadku. Vzhledem k tomu, co se odehrává v televizi každý den, byl ten povyk kolem jednoho slova směšný (Jacquelinina děkovná řeč byla plná poměrně vulgárních slov, pozn. red.). Doslova se na mě za to vrhli. Trvalo mi pár týdnů, než jsem se nad to povznesla. Díky internetu se lidé hned ke všemu hloupě vyjadřují, ukazují svoje ego a vyžívají se v tom, být zlí.
Časopis Newsweek vás kdysi vyhlásil nejkrásnější ženou světa. Bylo to překážkou, nebo výhodou ve vaší kariéře?
To, jak vypadám, mi nejspíš někde otevřelo dveře, ale byla jsem vychována tak, abych se svým vzhledem moc nezabývala. Věřím, že jsem se dostala tak daleko díky tomu, jak tvrdě jsem na sobě pracovala. Svému vzhledu nevěnuji tolik pozornosti, jak si o mně možná ostatní myslí. Raději se soustředím na svůj život a dobře odvedenou práci. Důležité je, aby vše drželo pohromadě, člověk byl zdravý a rozumný a aspoň trochu o sebe pečoval, ale to nejde bez energie. Energie je v životě klíčová, pokud vám chybí, když stárnete, tak nejste v dobré formě. Energie, ať už duševní nebo fyzická, je o tom, co vkládáme do našich úst a jak o sebe pečujeme vnitřně. Absolutně nespoléhám na stát, když dojde na zdravotní péči. Omlouvám se, ale asi plácám páté přes deváté, že ano? To jsem se naučila od Audrey Hepburn, když jsme spolu točily film Dva na cestě. Na mou duši, to byla žena s velkým Ž.
Okouzlila vás?
Do určité míry mě přímo omráčila a také mě ohromila tím, jak byla disciplinovaná. Třeba v poledne si nedala normální oběd, jako my ostatní, ale jen rajče s kouskem sýra a šla si raději na hodinku zdřímnout. Teda nikdy jsem ji spát neviděla, ale všichni to říkali. K tomu byla neustále obklopena dvěma Italy, jeden měl na starosti vlasy a druhý make-up. Mrzí mě, že jsme spolu nestrávily víc času. O víkendech často vařila vynikající těstoviny a občas pozvala i mě. To byla čest, přece jen už tehdy byla legendou.
Celý rozhovor a další články najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na stáncích.
