2°C
Novácká rosnička Tereza Juščíková přijela do Prahy před sedmi lety studovat sociální a masovou komunikaci. Splnily se jí přitom sny, které má nejedna mladá holka. Nejprve pracovala v luxusním módním časopise, pak se dostala do televize i do rádia. A ke všemu se dostala vlastně jen tak mimochodem.
Televizní rosničku děláte dva roky, jak jste se k tomu dostala?
Úplnou náhodou. Kdysi jsem jela metrem a koukala na mě nějaká paní, která se mě pak zeptala, jestli bych nechtěla pracovat v televizi. Mně to bylo nejdřív divné, ale ona mě pozvala právě na Novu a ukázalo se, že je to paní Postlerová, která učí moderátory mluvit. Na kamerových zkouškách jsem pak prošla a dostala dva měsíce na to, naučit se mluvit na kameru. Jenže pak nebylo na Nově místo a trvalo asi pět let, než jsem nastoupila do počasí.
Ne ne, musela jsem se připomenout. Tehdy mě kolegyně z časopisu, ve kterém jsem pracovala, přemluvila, abych poslala životopis. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem to udělala a oni mě pozvali na kamerovky. Následoval další kurz mluvení a spolu s dalšími adepty si nás pak každý měsíc zvali na přezkoušení a vyřazovali a vyřazovali, až po půlroce mě vzali.
Chtěla jste přímo do počasí?
Tehdy jsem si na poslední kamerovky koupila nové šaty, a když jsem tam šla, říkala jsem si: "Vypadám, jako kdybych dělala počasí..." A ono to vyšlo. Ale úplně prvotně jsem chtěla dělat zprávy.
Nelitujete, že je z vás rosnička, a ne zprávařka?
Víte, že ani ne? Ono je to nakonec moc fajn. A já zprávy dělám v rádiu, takže jsem o ně nepřišla.
Vím, že se to říká, a mrzí mě to. Nejsem sice meteorolog, ale přesto se o svou práci zajímám i ve volném čase. Každý z nás si počasí připravuje sám, dostáváme data z Meteopressu a já si ještě hledám Český hydrometeorologický ústav a další, abych měla více zdrojů, abych si to srovnala a udělala si celý text. To vše zadávám do takového speciálního systému, kde si i vyznačím, co a jak ukázat. Navíc celý text se musím naučit zpaměti, protože nemáme žádné čtecí zařízení.
Takže je vaše práce časově náročná?
Já jsem taková pečlivka, takže se připravuji večer předem a jen si ráno zkontroluji, jestli se něco nezměnilo. A pak si to přeříkávám a přeříkávám, až už to umí i můj partner.
Ano. Já vám je můžu hned ukázat. Máme pět velmi věrných diváků, kteří každý den posílají fotku. Ale nejsou jediní, posílají i další lidé nebo třeba naši kamarádi, kteří jsou rádi, že mají jméno v televizi. Ale s těmi jmény je to někdy legrace, některá nejdou po ránu vůbec vyslovit a už se mi párkrát stalo, že jsem se dost přeřekla.
Jak snášíte to ranní vstávání?
Jsem asi jediná, komu nevadí vstávat ve čtyři ráno, mám totiž mnohem více energie, když vstávám brzy. Dokonce tolik, že si i udělám snídani.
Co takhle ve čtyři ráno snídáte?
Rozhodně se neodbývám, protože snídaně je moje nejoblíbenější jídlo dne. Takže si pěkně nachystám bílý jogurt s chia semínky, ovoce a musli. Bez toho bych ani nemohla vyjít z domu.
Poznávají vás po těch letech lidé na ulici?
Ani moc ne a já jsem docela ráda, není nad to mít své soukromí. Ale je zajímavé, že když už mě poznají, tak je to ve chvíli, kdy mám culík a sluneční brýle, ale když jdu namalovaná ze studia tak, jak jsem byla v počasí, tak mě nepozná nikdo.
Ani muži vás víc neoslovují?
Spíš ne. Nebo je nevnímám, já jsem totiž doma spokojená.
On se nerad fotí a prezentuje. Podle něj nám moje práce bere soukromí. Nechtěl by, aby se nám někdo šťoural ve vztahu. Ale na druhou stranu je rád, že mě práce baví.
Dívá se na vás v televizi?
Sám že by si pustil počasí, to ne. Ale ze začátku jsem občas dělala to, že jsem nechala televizi zapnutou a šla do práce. Pak jsem se ptala, jestli mě viděl, a on mi většinou odpověděl, že myslel, že jsem to zapomněla vypnout, tak to vypnul... Prostě to tak nevnímá, ale mě to nevadí.
A dívají se na vás rodiče?
Občas mi můj táta napíše zprávu "palec nahoru" nebo to, že mi to slušelo. A to mě moc potěší. Píše mi ale i moje babička, třeba to, že jsem v té černé vypadala, jako že jdu na pohřeb, nebo mi na Facebook pod fotku napíše: Tyhle kalhoty ti moc nejdou. Nebo: Nenos drdol, odstávají ti uši. To mě ze začátku mrzelo a byla jsem naštvaná, ale teď si vážím toho, že je moje babička tak moderní.
Teď asi ne. Sice se na miminko už cítím, ale kvůli práci to teď není aktuální. Přece jen do televize se každý hned tak nedostane a mně by bylo líto, že jsem tam byla jen tak krátce. Práce sice není mým smyslem života, ale myslím si, že přece jen ještě mám na rodinu tak dva tři roky čas.
Místo miminka jste si s partnerem pořídili psa?
Já jsem si asi sedm let přála mít malého psa, ale přítel o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec jsem ho přemluvila a máme čivavu Daisy, kterou by nedal z ruky. Dokonce se o ni někdy skoro pereme, u koho bude na klíně. Tak si možná pořídíme ještě jednu...
Terezo, co děláte, když nemoderujete?
Nejraději chodím ven se psem nebo jedeme s přítelem na výlet, občas taky chodím cvičit, i když na to už nemám tolik času jako dřív. Dokonce závidím těm, kdo mají čas sportovat. Sice nejsem typ, který chodí do posilovny, ale sport mám ráda, několik let jsem dokonce předcvičovala aerobik. Baví mě golf, který se hraje venku na čerstvém vzduchu, a taky tenis.
Popravdě čokoládou. Jsem na ní doslova závislá, sním klidně každý den celou tabulku místo večeře. Ale ne takové té pravé, já mám ráda ty sladké plněné nugátem a oříšky. Taky jsem za ty dva roky v počasí přibrala.
Není to vůbec vidět. Takže vy žádné diety nedržíte?
Ale to víte, že jsem často držela nějaké diety, dodržovala jsem také jídelníček pro sportovce a zhubla jsem, ale úplně se to neslučovalo s tou závislostí na čokoládě. Ale mám ráda lehká jídla, sushi, thajskou kuchyni nebo mořské plody a jím pětkrát denně. Už ale asi týden si říkám, že bych zase měla začít něco držet, přece jen bude za chvilku léto.
