Úterý 29. září 2020
Svátek slaví Michal, zítra Jeroným
Oblačno, déšť 14°C

Veronika Žilková slaví jubileum: Další dítě nevylučuju!

16. října 2011 | 11:13

Veronice Žilkové je dnes 50 let. Do paměti se nám vryla především v seriálu My všichni školou povinní, v pořadu Tele Tele a také tím, že je matkou 9 dětí. Herečka by ráda, aby se jí v den jubilea alespoň ozval syn Honza, kterého už rok ani neslyšela.

„Tomu ale nevěřím, nežijeme ve filmu,“ řekla smutně s tím, že další přírůstek do rodiny není vyloučený. Blesk se s Veronikou potkal, když včera opouštěla vinohradské divadlo v doprovodu dcerky Kordulky. „Družina v sobotu nefunguje, tak musela se mnou,“ vysvětlila oslavenkyně, která si od kolegů nesla pugéty květin.

Je vám 50 let, na které vůbec nevypadáte. Nakolik se vlastně cítíte?

Jak kdy. Když potkám mladého kolegu, tak na 30, když večer uléhám, tak na 100."

A je váš mladický vzhled částečně dílem i nějakého plastického chirurga?

„Ne. A já opravdu plastiky nikdy nepodstoupím. Na co mladá tvář, když k ní máte staré srdce, játra i nohy?"

Počítáte ve skrytu duše s tím, že vám pogratuluje osvojený syn Honza, který najednou z domu před rokem zmizel?

„Potěšilo by mě to a moc by se mi ulevilo, kdyby se alespoň ozval, že žije. Jsem ale realista, takové věci se dějí jenom ve filmu.“

Viníte se z jeho chování?

„Ne. Musí dospět přes nesení následků za své chyby. Už o něm trošku vím, ale fakt nic moc zprávy.“

Víte, kde je, co dělá?

„ Ale vůbec ne. Jen jsem trochu v kontaktu s jeho přítelkyní, bohužel už bývalou. A to nebyly dobré zprávy. A nemohu o tom hovořit, abych něco nepokazila. Pátráme prostě dál.“

Co považujete za svoji největší životní chybu?

„Asi senzitivnost. Kdyby nebylo citu a emocí, mohla jsem být docela klidné děvče. Ale asi mdlé.“

A co se vám povedlo?

„Děti, všechny.“

Jste matka kupy dětí, vlastních i adoptovaných, nepřibude další?

„Odkud? Chystáte se snad vy nějaké porodit a odložit před naši branku?“ (smích)

A vzala byste si ho?

„ Musela bych to prokonzultovat s rodinou.“

K čemu se své děti snažíte vést?

„K pravdomluvnosti a odvaze říkat svůj názor a nést za tuto nepopulární činnost i následky.“

A nebojíte se, že vám jako Honza může zmizet i nějaké další dítko?

„Ne. Ale dospělé děti musejí odcházet, aby se poučeny vracely. Mám velkou radost z Agáty. Děti po dosažení dospělosti musí začít žít na vlastní pěst. Nemám ráda dospělé děti, co mají pupeční šňůru připoutanou k lednici rodičů.“

Chodí si k vám Agáta někdy pro rady?

„Jo, často pípne SMS: Brečí, co s ním?“

A co Kordulka, daří se jí v první třídě?

„Je šikovná, má fajn paní učitelku a je ráda i v družině. Je to holka do nepohody. Jen zlobí s oblečením. Nejraději by nosila kraťasy a tílko i v prosinci. Uznává jen některé barvy a svůj vkus.“

Krom Honzíka, trápí vás ještě něco?

„Trápí. Že v den, kdy vinohradské divadlo vypsalo konkurz na nového šéfa, tedy na post mého muže, noviny s tím novým šéfem Ivanem Rajmontem už dávno přinesly rozhovor. To mě přímo šokuje. A můj muž se to dozvěděl také z novin a to je hrozné.“

Jak to manžel nese?

„To byste se měla zeptat spíš jeho. Rozhodně má hodně síly a neúspěch ho neláme. A to na něm nejvíc obdivuji. Stejně jako, že je čestný a udatný a nebojácný rytíř.“

Když manžel z divadla odejde? Co vy?

„No, to je jasné, že skončím s ním. A zřejmě nejenom já.“

Vraťme se k narozeninám. Máte ráda dárky?

„Nemáme rádi, snad kromě Agáty, dárky a překvapení vůbec. Jsme snad kromě Agáty všichni spořiví a s vlastním vkusem. Nikdy mi nikdo nedal dárek podle mých představ. Vlastně jednou mě jeden dar zaskočil. Když jsem dala do charitativní dražby na Haiti drahý prsten – památku na milou osobu – tak ti, co ho vydražili, mi ho poslali poštou nazpět do divadla. Jako projev velkorysosti obou zúčastněných.“

A jak budete jubileum vůbec slavit?

„Pouze v rodině. Těším se do nedalekého Unětického pivovaru na pivo bez konzervantů. Mám ráda pivo. Nic jiného vlastně nepiju.“

Jenom jedna oslava?

„Ano. Mám za 14 dnů dvě premiéry v Divadle na Vinohradech a v Činoherním klubu, tak budu slavit premiéry. To mi spadne kámen ze srdce. Mám totiž hodně textu k naučení a velké nervy.“

A bude v neděli od manžela snídaně do postele?

„On bude asi v té posteli vnuk. Nemohu moc Agátě vypomáhat přes den, tak si beru občas Agušáka – Kryšpína na noc, aby se vyspali. Já jsem za těch 26 let, co mám děti, zvyklá na nespánek.“

Jste velmi vytížená. Kdo se stará o domácnost, o děti? Kolik času máte vůbec na sebe?

„Starám se já. Na sebe nemám čas žádný.“

A co byste si od života ještě přála?

„Chtěla bych se dožít vnuka i od Kordulky, ale to je si hodně troufalý sen.“

Autor: Michaela Remešová, evakk