Sobota 12. října 2024
Svátek slaví Marcel, zítra Renáta
Oblačno 12°C

Plnoletá Ewa Farna: Tomáše Kluse sbalila ona!

28. srpna 2011 | 18:44

ROZHOVOR: Není jen čtrnáct dní plnoletá, je také velmi krásná, přizená a vypadá to, že má v životě celkem jasno. „Radši půjdu volit, než bych chodila do hospody,“ říká v prvním plnoletém rozhovoru. Přišla na něj o chvilku později, proplétala se ulicemi s autoškolou.

Tak už jste auto zkrotila?

Mám polovinu autoškoly za sebou. Ale dnes jsem jezdila poprvé v centru Prahy. Na Václaváku! Chcíplo mi to jen jednou, když jsem se rozjížděla na trojku. S tím mám někdy problém, jak jsou jednička a trojka blízko u sebe.

Čím jezdíte?

Červenou fabií. Jsem strašně ráda, že už to přišlo. Na řidičák jsem se fakt těšila. Jak ji dodělám, chci si koupit auto, jsem pořád na cestách. Uvažovala jsem o automatu, ale to manuální řízení mě zatím tak baví!

Vy asi nebudete vybírat auto jen podle barvy.

V tomhle jsem chlap. Barva je mi jedno. Chtěla bych hlavně pohon na všechna čtyři kola, nějaký dobrý motor, tak dvoulitrák, klimatizaci, velký kufr. Pak už asi jen dobrý přehrávač na cédéčka. Dívám se občas na ta auta na internetu, ale když zohledním, co bych chtěla v autě mít, vychází to trochu draho. Navíc bych chtěla nové auto.

Být vámi, tak auto určitě nekupuji. Byl by v tom čert, aby se někdo, kdo si to tady přečte, neozval.

Pravdou je, že už o jisté spolupraci s jednou automobilkou jednáme, auto si ale i tak musím koupit.

Skoro to vypadá, že největší zlom ve vaší osmnáctce je to auto.

Možná ještě dvě věci. Zaprvé jsem ráda, že už budu sama za sebe. Že kdyby se někde něco stalo, tak nezavřou moje rodiče, ale mě. Jsou to formality, ale pro mě důležité. A těším se i na volební právo.

Cože?

Nikdy jsem se nechtěla vyjadřovat k politice, aniž bych mohla jít volit. Nejsem oprávněná někoho soudit, když proti tomu nemůžu nic udělat. Ještě mám daleko k tomu, abych byla v politice zběhlá, ale už se k tomu mohu vyjádřit.

Tak se vyjádřete.

Vidím to bledě. Ale nikdy si neřeknu, že nejdu volit, protože nemohu nic změnit. Ano, jako jedna nezmůžu nic, ale když nás bude víc, můžeme dokázat nějaké věci změnit. Sama jsem od středu napravo, jsem pro demokracii, ale upřímně ne tu sociální nebo komunistickou. Před volbami se rozhodnu podle programů. Dnes si z politků vážím nejvíc Václava Havla, to je pro mě vzor správného člověka.

Počkejte, jednu výhodu osmnáctky jsme úplně pominuli. Už si můžete dát jakýkoliv drink.

To je mi jedno. Vždycky jsem se uměla bavit bez alkoholu, jsem dostatečně šílená i bez něj. Doma s rodinou si mohu dát sklenici vína nebo šampaňského, ale to je vše. Pivo nebo tvrdý alkohol mi nechutnal. Navíc je to kalorické!

Stejně byste na nějaké paření asi neměla čas.

Pozor, já každý den končím v devět. Ale to padnu a ráno v devět zase začínám. Nechci si zhuntovat tělo. A potom, miluju spánek, prospala bych mnohem víc času.

Takže jste lenoch.

A sova.

Asi by pro vás nejlepším dárkem k narozeninám byl jeden den, který byste mohla proflákat.

Možná jo. Ale já jsem dovolenou mít měla, dokonce deset dní. Musela jsem jí však nakonec zrušit kvůli narozeninovému koncertu. Poprvé v životě nemám o prázdninách volno.

Co vyžaduje takové obří přípravy?

Měla jsem velkolepé návrhy. Sama jsem lvice, tak jsem chtěla živého lva na pódiu. Nakonec nebude, kvůli hluku. Budu tam mít kouzelníka, vlastní sólo na bicí i na kytaru, tanečníky, velké světelné projekce. Na nich jsem třeba chtěla promítat i tváře politiků, ale nejde to kvůli autorským právům.

Madonna nebo U2 je tam mívají.

Jenže oni jsou na úplně jiné úrovni a mají jiné finanční možnosti. Navíc, v našem případě nejde až tak o samotný koncert jako o použití těch záběrů na DVD. Ale hlavně – já chci nejdřív pracovat na sobě. Nechci kritizovat jiné, když sama nejsem nejlepší. Nesoudit v osmnácti čtyřicetileté pány.

Jenže váš hlas má sílu, mohl by hodně lidí ovlivnit. Uvědomujete si to?

Asi ne. Nikdy jsem ze sebe nechtěla dělat mesiáše, nemám na to sílu osobnosti třeba jako Bono z U2. Ten něco řekne a osmdesát tisíc lidí řve nadšením. To mu závidím.

Vy se prý mezitím učíte kouzlit.

Na narozeninovém koncertě budu mít kouzelníka Roberta Foxe, a protože to kouzlo dělám s ním, musíme zkoušet. Je to fyzicky náročné, utrhne mi při něm hlavu.

Tak sem s tím tajemstvím.

Podepsala jsem smlouvu o mlčenlivosti.

Jaké jsou sankce za její porušení? Nechá vás zmizet?

To snad ne! I když, já tu smlouvu vlastně zatím nepodepsala, když jsme začali zkoušet, nebylo mi ještě osmnáct.

To musí být krásné, když vám kouzelník vyzradí opravdový trik.

Nejdřív jsem se zasmála a pak se už jen divila.

Zažila jste v poslední době i špatný koncert?

Nedávno jsme hráli v Uherském Hradišti na náměstí, přišly tři tisíce lidí. Po páté písničce vypli proud a už ho nenahodili. Místo normálního koncertu jsme hráli dvacet minut, pak jsme ho museli zrušit. A nikdo se v tu chvíli nenaštve na elektrikáře. Prostě Farna nedala koncert. Vzadu jsem to obrečela.

Zbytečně, vždyť jste za to nemohla.

Bylo mi těch lidí hrozně líto. Že se těšili a není nic. Přijel i polský fanklub. A po dvaceti minutách mohl jet zase domů.

Že jsou ti Poláci lepší fanoušci?

To se těžko říká. Nesoudím fanouška podle toho, zda je Polák nebo Čech. Záleží, jak se kdo baví.

Vy mi to nechcete říct, abyste si jich část nenaštvala.

To není pravda. I v Čechách jsou lidé oddaní, přijdou si koncert užít. Ale obecně je to tady takové to „holka, ukaž se“, zatímco v Polsku „to je fajn, že ji můžeme vidět“. Poláci mají nápady a nebojí se je realizovat, Češi si občas řeknou, to neudělám, to je trapné. Polák do toho jde, i když je to sebevětší magořina.

Jak se to projeví ve vztahu k vám?

Z Polska mi třeba chodí hodně nabídek k sňatku.

To je jasné, my tady víme, že máte Kluse.

Ale tam to také vědí, internet je mocný.

Jenže nevědí, jaký je to sympaťák. Že my, čeští muži, jsme na něho krátcí.

Myslím, že naopak v mnoha hlavách jsem ještě holčička s culíkama, žádná ženská.

A to vás štve.

Ne, tohle škatulkování je asi přirozené. A je to lepší, než kdyby mě poslouchali jen proto, že se jim třeba líbím.

Ale když vás budou mít pořád za dítě, neuvěří tomu, o čem zpíváte.

To je jediná věc, která mě mrzí. Že někdy musím písničku zobecnit nebo zjednodušit, aby mi to věřili. Už ve čtrnácti jsem myslela na vážnější věci, ale zpívat jsem o nich nemohla, měli by mě za blázna.

Chodí vám anonymy?

Občas přijde. Ale doteď mi dopisy kontrolovali rodiče, protože ve třinácti jsem kvůli čtení různých internetových diskuzí skončila dost špatně. Měla jsem deprese, třásly se mi ruce, brečela jsem, nechodila kvůli tomu do školy. Do té doby jsem měla jenom kamarády. A teď najednou lidé, kteří znali jenom moji písničku, o mně psali strašné věci.

Jak jste to řešila?

Rodiče to řešili. Zakázali mi internet, číst tyhle věci. Až po dvou letech jsem byla schopná se zase na něco na internetu podívat.

Kdo vám tehdy nejvíc pomohl?

Máma s tátou, mám geniální rodiče. A tým lidí kolem mě. I když jsem často pryč, jsem s rodiči v kontaktu každý den, máma je moje nejlepší kamarádka. Jsou to jediní lidé, kterým věřím stoprocentně.

Teď se můžete opřít i o přítele Tomáše. Jen na sebe asi nemáte moc času.

My to zvládnem, máme se rádi. Času moc není, ale o to víc se na sebe těšíme. A každou volnou chvíli trávíme spolu.

Stejně říkáte, že nechcete být součástí showbyznysu.

Protože i když jsme muzikanti, tak je pro nás nejhezčí sedět na louce a čumět na západ slunce.

Jestli tohle spíš nesouvisí s tím, že jste ta lenoška.

To ano, ale je to přece mnohem víc, než jít na večírek, kde se budu fotit v nových šatech od Diora. To mě nebaví a Tomáše už vůbec ne.

Spřízněné duše.

Navíc pocházíme ze stejného města, jsme podobné nátury, máme podobnou mentalitu. A hlavně, on je normální, přitom jedinečný.

Co to znamená?

Je gentleman. Dokáže věci správně pojmenovat. Je pracovitý, spontánní. Nedělá přehmaty. Dokáže vypnout.

Skoro se mi zdá, že jste ten první signál vyslala vy.

To se těžko říká. Já jsem byla po dost dlouhém vztahu půl roku sama, takže jsem se do ničeho nehrnula. Vyplynulo to přirozeně.

Kdy vám to docvaklo?

Psali jsme spolu scénář na předávání hudebních cen Anděl. Zavolala mi kamarádka a ptala se, jaký Tomáš je. Tak jsem jí začala vyprávět a při tom mi došlo, že to je přesně to, co bych chtěla. Řekla jsem si: doprčič, vždyť on je fakt dobrej.

A?

Nechci popisovat detaily. Ale hodně lidí si myslí, že jsme se sblížili právě na těch Andělech. Ale není to pravda, dali jsme se dohromady až později.

Jenže těch fanynek…

Já jsem jeho největší fanynka! Dokonce jsem měla jako jediná možnost poslechnout si jeho novou desku předem. Takže jsem v pohodě!

Autor: Jan Kábrt, evakk
Video se připravuje ...