Vdova po Mukovi: Bojím se Štědrého dne! | Pro ženy | Blesk.cz

Vdova po Mukovi: Bojím se Štědrého dne!

19. prosince 2010 | 13:24

Eva Muková (37), sympatická blondýnka se smutnýma očima, vždycky milovala Vánoce. Letos má ale ze Štědrého dne hrůzu. Poprvé ho totiž stráví bez manžela, hudebníka Petra Muka, který před sedmi měsíci zemřel. Chtěla dokonce po psychiatrovi, aby jí předepsal dvojitou dávku antidepresiv. „Vím, že je to ode mě dětinské, nemohu si ale pomoct, smutek mi pořád svírá srdce,“ říká Eva.

Vánoce jsou pro každého člověka velmi emotivním svátkem…

„Ano, sedm měsíců po odchodu Péti se s jeho smrtí pořád nemohu vnitřně smířit a Vánoce budou pro mě hodně složité. Bojím se jich. Nemohla bych je strávit s dcerkou doma, kde jsme všichni tři bydleli, pojedeme proto s Noemi (4,5) k našim na Slovensko.“

Jak si Petra na Štědrý den připomenete?

„Zapalíme si za Péťu svíčku, a necháme mu samozřejmě volné místo u stolu, tak…“

Trávil s vámi za ty čtyři roky manželství vždycky Vánoce, když byl tak zaměstnaný?

„Ano, vždycky jsme byli na Vánoce spolu, teď poprvé na to budeme jen dvě.“

Petr měl Vánoce rád po svém

Nemáte ráda Vánoce?

„Mám, vždycky jsem je měla ráda, všechny ty zvyky, kapra, salát, stromeček a koledy…ale letos to bude jiné.“

Petr měl Vánoce také rád?

„Určitě, ale po svém, vlastně je ani neslavil.  Jak víte, koketoval s židovskou vírou. A Vánoce bral jako jednu z mála příležitostí v roce, kdy se sejdou všichni blízcí v rodině a jsou konečně spolu. A samozřejmě byl vždycky strašně šťastný, že jsme měly radost z dárků.“

Loni jste byli na Vánoce doma?

„Ano, loni poprvé, proto tady letos prostě nemůžu na Vánoce být. A také žádný stromek, ani velkou výzdobu, jen vánoční hvězdu. A s Noemi samozřejmě také pečeme, i když to nebude mít kdo sníst. Tak to pak třeba nasypeme sýkorkám.“

Jak bere vaše holčička tátovu smrt, už se s ní smířila?

„Myslím, že ano, dětské chápání je v tomto směru prostě geniální…dítě vnímá svět takový, jaký je… Ale někdy se i jí lítost trochu vrátí. Před pár dny jsme přišly domů a ona začala pofňukávat. Tak jsem se jí ptala, co se stalo a ona říká: Mami, já chci, aby tady s námi bydlel Ježíšek a táta. Tak jsem jí vysvětlila, že Ježíšek s námi nemůže bydlet, protože je pro všechny děti a táta také ne, protože už nežije.  'No já vím, ale…Tak ať Ježíšek rozdá všechny dárky a pak ať přijede, jo?' navrhovala Noemi.“

Bez prášků bych to nezvládla

Vy jste ale Petrovu smrt, jak se zdá, pořád nevzala.

„Ne, zatím to nejde, i když bych moc chtěla, už kvůli malé. Když člověk sám není šťastný, nemůže udělat šťastným ani své dítě…“

Bolest duše se dá asi těžko potlačit.

„To ano, víte, dnes jsem byla u zubaře a poprvé asi po deseti letech jsem si nenechala píchnout injekci proti bolesti. To je bolest, co se dá vydržet, přijde mi to trapné proti bolesti duše… I když se samozřejmě nechci rouhat, že bych se takhle postavila ke každé fyzické bolesti, ale k této ano.“

Pomáhá vám s léčením duše psychiatr?

„Ano, chodím k němu na konzultace a beru antidepresiva.“

Bez nich byste to nezvládla?

„Ne, nejdřív jsem byla velkou hrdinkou a nic nebrala, ale nešlo to, tak jsem je začala brát. Na  začátku září jsem léky vysadila no a za dva týdny jsem už klepala u doktora, aby mi je zase napsal.  Ani z postele jsem tehdy nemohla vstát, měla jsem hrozné depresivní stavy, nemohla jsem usnout a ráno jsem se zase nemohla probrat. S léky se to dá ustát.“

I na Vánoce? Už jste zmiňovala vaše obavy.

„Je trapné, co teď povím, ale prostě si nemohu pomoct. Je to takové dětinské, přiznávám. Přišla jsem k psychiatrovi a řekla mu: Pane doktore, mohu si tu mou dávku léků na 24. prosince zdvojnásobit? Jako by to bylo o jednom dni v roce… On samozřejmě nesouhlasil.“

Petrovým kamarádům chci poděkovat

Když jsme si povídali před půl rokem, nedokázala jste si ještě doma pustit Petrovu muziku, už je to lepší?

„Když k nám někdo přijde na návštěvu, tak už to zvládnu a mohu Petra poslouchat. A Noemi by si jeho desky nejradši pouštěla pořád dokola a když má někdo přijít, tak už se na to těší!“

Jak vám bylo na benefičním koncertu na Petrovu počest, co uspořádali jeho kamarádi?

„Byla jsem tam s Noemi, tak se to dalo, Petrovy písničky zpívali jiní zpěváci…a chtěla bych všem moc poděkovat!“

Podle zkušeností Venduly Svobodové je asi rok potřeba na takové to smíření se se smrtí blízkého…

„Ano, a doufám, že to tak bude i u mě, že přestanu brát léky a začnu zase přemýšlet bez smutku v duši, jen s hezkou vzpomínkou na Péťu. Jak by si to určitě přál.“

Autor: Václav Suchan, kap