Ten den měl za sebou několik náročných operací, porad a schůzí. V šest hodin večer řekl Nedělnímu Blesku, že je trochu unavený. Jan Měšťák (66), jeden z našich nejlepších plastických chirurgů, je nabitý neuvěřitelnou energií. Proč se nebojí říznout do vlastního těla? Kdy má vyhazovací dny? A které celebrity už vylepšil?

Odmítáte prý vylepšit spoustu klientů, na kterých byste mohl vydělat. Pokud je to pravda, proč?

„Je to pravda. Jednou se stalo, že jsem odmítl devět z deseti lidí. Pamatuju se, že to bylo v pátek, dnes říkám, že to byl vyhazovací pátek. Byla tu například jedna Kanaďanka se svým přítelem, a chtěla ode mě čtyři operace, a já jí nedoporučil ani jednu. Prostě nepřekročím rámec přirozenosti. Říkám si, proč bych operoval krásný obličej?“

A když si to ale prostě nedá rozmluvit a naléhá na vás?

„Sedm let za mnou chodila jedna paní, až jsem podlehl a operoval ji až v jejích osmdesáti…“

Každý ale není tak trpělivý, co když chce operovat hned?

"Tuhle středu za mnou přišla mladá žena. Odhalila ňadra. Já jí doporučil, aby se rychle oblékla, s tím, že jí nikdy implantáty dávat nebudu, protože má krásný prsa. A to přijela až z Řecka! Ale když si to přála, doporučil jsem jí jiného plastika, který ji odoperoval.“

Chodí k vám i spousta celebrit. Ty neodmítnete?

„Operoval jsem zpěvačky, Báru Basikovou, Petru Janů, Leonu Machálkovou a mnoho dalších známých žen i mužů. Ovšem lidi si myslí, že jsem operatér celebrit, ale to tvoří jen tři až čtyři procenta mých pacientů. Dost velké procento je těch, kteří za mnou přicházejí se zkaženými operacemi, především nosů. Ale samozřejmě i prsů, víček, obličejů, ale i s jinými problémy.“

Pokud vím, ani vaší klinice se nevyhnula smrt. Zemřela tu paní při operaci prsou…

„To bylo před dvěma lety. Nic takového se předtím u nás nepřihodilo. A pevně věřím, že už nikdy nestane. Přišel jsem, když už tu paní resuscitovali. Operaci měli na starosti chirurg a anesteziolog, na které nedám dopustit. Byli z toho opravdu špatní. Celý případ zkoumaly tři nezávislé komise. Nakonec za mnou přišel tchán té paní. Přinesl mi policejní zprávu, ve které bylo uvedeno, že smrt nebyla zaviněna lékařem, ale že v předcházejícím období už ta paní měla podobné ataky, které se bohužel klinicky neprojevily a ani nebyly prokázány v předoperačním vyšetření. Byly to změny na srdci a v průduškách. Mohlo se to stát při jakékoliv zátěži.“

Smířil se tehdy příbuzný zemřelé s tím, že jste za to nemohli?

„Ten pán nám důvěřoval, a to bylo pro mě nejdůležitější. Dokonce nás požádal, zda bychom mu někdy v budoucnosti neprovedli určitou operaci. Rodinu jsme samozřejmě odškodnili i po důkazu našeho nezavinění.“

Neodradila ta smrt některé vaše potenciální klientky?

„Vůbec ne. Mysleli jsme, že to lidi odradí, ale asi nám i dále bezmezně věřili. Navíc máme na naší klinice odoperováno více než čtyřicet tisíc operací bez jediné zánětlivé pooperační komplikace, což je možná i světovou raritou.“

Modelujete nádherná prsa, nosy, pomáháte lidem k lepšímu životu, ale prý jste sám asketa, co je na tom pravdy?

„Dá se to tak říct. Alkohol téměř nepiju, jen někdy u sousedů na chalupě, jinak nemám vůbec potřebu. Nekouřím, nepiju kafe, ale každý den cvičím a často hraju volebal. Už padesát let... Celé dny pracuju.“

Vy prý vůbec málo pijete…

„To je fakt, ani při sportu, ani v tropických vedrech piju málo vody. Když jsme byli s misskami v Dubaji, běhal jsem tam v 48 stupňovém vedru a že bych nějak zvlášť pil, to se nedá říct. A to jsem v pravé poledne uběhl kilometr! Někdy operuju deset hodin s malými přestávkami a nepotřebuju celou dobu pít.“

Asi nejste zastáncem přísného pitného režimu?

„Myslím, že se to trochu přeceňuje, pokud nemáte ledvinové kameny nebo nesedíte deset hodin v letadle, pak to není nutné. Znám totiž případy žen, které vypijí šest až osm litrů denně. To je naprostý nesmysl. Já to ale mám asi zděděné po mamince, která vlastně pila jen kávu. Bez ní by totiž neusnula.“

Padesát let hrajete závodně volejbal. A co prsty jemného chirurga?

„Léta jsem říkal, že volejbal se musí umět. Jen ten, kdo ho neumí, si může něco udělat. No a vidíte, asi před třemi roky ulítl smečaři balon a šel mi do obličeje, dal jsem před něj instinktivně ruce a cítil bolest. Jenže nebyl čas zajít na rentgen, tak jsem normálně operoval. Až po roce mi zjistili, že jsem ten prst měl nalomený!“

Riskujete určitě i při každodenním běhání...

„Běhám většinou až před půlnocí a je pravda, že tou dobou venčí lidé u nás na sídlišti bojové psy. Dvakrát jsem měl docela nahnáno. Přijel černý bourák a majitel z něj vypustil dva velké hafany, kteří okamžitě vyběhli za mnou. Dopadlo to dobře, ale měl jsem co dělat, abych nezpanikařil.“

Musíte si udržet fyzičku?

„Představte si, že mám 25 operací týdně, do toho těch různých funkcí, jedna klinika na Bulovce, druhá soukromá Na Příkopech… Musím nějak tu hlavu vyčistit. Přitom operuju jako před dvaceti lety.“

Na Bulovce už pomáháte svému synovi. Jak mu to jde?

„Je teď před atestací, je mu dvacet osm, a vypadá jako plastický chirurg nadějně. Hlavně ho ta práce baví. Mám ho z prvního manželství stejně jako dceru, které je pětatřicet. Ta dělala chvilku modeling, pak stevardku, studovala filozofii a teď žije s manželem a dvěma syny v Anglii. Po rozvodu s první manželkou jsem měl u sebe syna od třinácti let a dceru od devatenácti. Tehdy jsem si zvykl dělat všechno v domácnosti. Vařím, mandluju, žehlím, peru...“

Tak to jste ideální muž, s tím jaké domů přinesete peníze...

„Moje druhá žena je o 23 let mladší a myslím, že ji svou energií ničím, jako dost lidí kolem sebe.Tím, že to všechno stíhám. Navíc málo spím. Dřív mi stačily 3,5 hodiny, teď je to o něco víc. Možná si chci dokázat, že pořád leccos zvládnu.“

Co ještě vedle deseti operací denně?

„Třeba vlastní operaci.“

Vy se sám operujete?

„Nejsem masochista, ale když se třeba říznu nožem při vaření, proč bych si ránu sám nezašil? Jednou jsem potřeboval vpravit injekci do kolena a známá primářka to odmítla, že to dlouho nedělala. Tak jsem si sedl na operační stůl, našel to správné místo a podařilo se. Na různých místech už jsem se zašíval, vypaloval bradavičky a podobně. Přece s tím nepoletím za kolegou.“

Takže nechodíte k lékařům?

„Jak jednou začnete, je to nedobré.“

Klientky tvrdí, že máte i jisté léčitelské schopnosti...

„Je pravda, že poznám například pramen vody v pěti metrech pod zemí. Dcera si kdysi zlomila obratel při lyžování v Dolomitech, a jednou si stěžovala na bolesti zad. Já jí přiložil ruku na záda. Cítila, že to pálí a po chvíli ji to přestalo bolet. Ale mohl bych uvést řadu dalších příkladů. Mám zkušenost i s tím, že se pod mýma rukama zastavuje krvácení. Je to asi tou mojí mimořádnou energií. Mimochodem, mám ještě jednu zvláštní schopnost. Poznám na centimetr přesně, kolik který člověk měří a odhadnu i kolik váží... Ta čísla mi prostě vytanou na mysli.“

Co vás nejvíc na vašem oboru těší?

„My někdy plastické nebo estetické chirurgii říkáme chirurgie duše. Netušíte, jaké to je, když například vysokoškolačce sejmeme po operaci obrovského nosu sádru a ona se rozpláče štěstím. Dokonce mi začne líbat i ruce, jak je štastná. A to bych mohl uvést stovky dalších případů. To jsou nezapomenutelné chvíle.“

Od mechaniky k tvářím

Doc. MUDr Jan Měšťák, CSc se původně vyučil jemným mechanikem. To se mu hodí i dnes, kdy je proslulým chirurgem – může si totiž nechat vyrobit přesné nástroje podle svých návrhů. Je přednostou Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty UK a nemocnice Na Bulovce v Praze. Zároveň vede soukromou kliniku Esthé a také je vedoucím Centra komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu (také na Bulovce).